Co se zoufalým, žárlivým alkoholikem?

Ahoj, ráda bych znala váš názor na můj současný, ale v podstatě dlouhotrvající problém… Asi před půl rokem jsem se seznámila s o hodně starším mužem přes internetovou seznamku (já 26, on 49). Ihned se mi svěřil, že má 13 let manželku postiženou po autohavárii, mentálně na úrovni dítěte, ve své péči. Ten večer jsme se opili, skvěle pokecali a skončili u něj (manželka byla u rodičů). Náš vztah trval asi dva měsíce na úrovni – v týdnu na panáka a pak každý k sobě domů, večer, když šla manželka spát jsme si dlouhé hodiny volali. Už tenkrát jsem začala tušit, že dotyčný dosti pije – kolikrát se opakoval, nerozumněla jsem mu, ale brala jsem to, tak jak to je, ostatně také jsem k alkoholu v té době neměla daleko… Byla jsem v té době v těžké situaci, přišla o práci a s hypotékou na krku. Nabídl mi pomoc, za naše půlroční soužití mi dohromady dal asi 100 000 Kč, za což jsem mu samozřejmě velmi vděčná, ale musím podotknout, že to bývalo na jeho dotaz, zda něco nepotřebuji, zda nemám žádný problém, neexistuje žádná písemná dohoda, email, nic. Ke konci loňského roku jsme spolu začali žít. Bylo to dost zvláštní soužití – i s jeho manželkou, které jsem byla představena jako bývalá kamarádka z mládí… V podstatě nám to takto ve třech klapalo, já jsem chodila už zase do práce, takže jsem se vracela pozdě večer, jeho manželku jsem měla ráda – opravdu jako dítě, nebo spíš setru… hledala jsem možné alternativy léčby, eliminaci medikace atd.atd. Poslední týdny, ne-li měsíce se však pití u přítele stupňovalo, už když jsem přišla z práce, byl opilý, pak jsem šla cvičit a to už kolikrát spal na sedačce nebo mluvil nesmysly. Začal byl lítostivý, že ho stejně opustím a hlavně, začal mít žárlivé narážky. Někdy vyčítal věci mně, někdy byl lítostivý a strašně mě litoval, že bych měla žít normální život a ne s nimi sedět doma… Že jsem úžasná holka, která si zaslouží víc, a že jsem to nejlepší co ho kdy potkalo… Žárlivý byl vždy, dokonce mi četl maily… sms odpověď bývalému byla důvodem k prvnímu fyzickému napadení… tenkrát jsem myslela, že opravdu umřu, nechápu, kde se v člověku vezme tolik nenávisti… v zimě mě vyhodil bez bot, bez oblečení na ulici… Už tenkrát jsem to měla ukončit… ale vrátila jsem se. Teď se to opakovalo potřetí. Nevím co mám dělat, vyhrožuje mi, chce po mě zpět peníze, které mi dal a věřím, že on je schopen všeho… poraďte… bydlet kde mám, ale i přesto se bojím… Do čeho jsem se navlékla, nevrátím, ale co teď...? Mám ho pořád ráda, svým způsobem, vím, že tento styl ho zničí... Ale takhle žít přece nemůžu...