Dá se nějak změnit temperament?

to je ale spíš tím, že sangvinik stejně jako cholerik jsou extrovertní typy lidí.

to jo, jen bych nechtěla být partnerem takového sangvinika

Doporučovala bych spíš nějaké populárně naučné publikace třeba od Grady nebo Portálu, tohle jsou docela klasické nudné učebnice

rover
Hm,no to je slušný. Můj druhý, to jest současný manžel, je flegmatik, introvert Střelec, čínské znamení Drak, což znamená, že neví, co mluví. Výborný ke mně, která jsem to co jsem, čínské znamení Had, jen ten had mi umožňuje moje výlety na chalupu a pustošení v soukromí. Beran musí být síla.

Etenité
Jít si zaběhat? Tak to se mi zatím nezdařilo, unavím se, ale napětí a vzteku se nezbavím a hlavně, furt bych někde cválala. Bohužel jediné co zabírá, je fakt s něčí praštit. Jinak s labilitou pracovat jde, zkušenosti pomůžou, člověk už se z tolika věcí nehroutí.

Jsme asi vyjímky a v rámci možností nám to klape.Už asi víme, co od toho druhého můžeme očekávat- jak já říkám, už mě ničím nepřekvapí.

Pančelka
No jo no, když bych doporučila manželovi v záchvatu vzteku, aby si šel zaběhat, tak by to se mnou asi taky dobře nedopadlo.... Trocha neškodné deskrukce taky neuškodí, každý si musí najít to svoje...

Etenité
Ano, myslím,že už jsem to tu psala. že kopu do kýblů a taky pomůže mrsknout mokrým hadrem do vany. Nebo na podlahu. To je lahoda.

Na ZŠ a SŠ, když jsme s takto testovali, tak mi vždy vycházel na 100% sangvinik. Nyní něco mezi sangvinikem a flegmatikem. Když jsem se dívala na ty otázky, tak se časem vidím jako flegmatik. Čím to je? Když se temperament nemění?

Těžko změníš něco,co je Ti vrozené.Možná se to dá trochu upravit,ale velká změna podle mne nejde dělat.Musíš žít s tím vědomím,že každý máme nějaké vlastnosti.Nebrala bych to tak vážně.

Aaach, jak já Ti rozumím, já už jsem myslela, že jsem s touto náturou jediná ženská ve vesmíru - respektive, někdy si ani nepřipadám jako ženská Od té se očekává že bude dámou v každé situaci, že se umí chovat, ovládat, že působí jemně... A já místo toho, čas od času práskám vší silou věcma o zem (když mě nikdo nevidí, tak i o stěnu ), čím větší ránu to udělá, tím líp... Bože jak já se stydím!

spíš to bylo tím, že jsi byla uprostřed toho kříže

LauraT
Páni, jsem ráda, že tě znám, když už je člověk toho plný, tak se prostě vyzuří. Lepší, než to v sobě dusit. Což mi připomíná Menzelovy Ostře sledované vlaky, tam přednosta stanice neslušně hulákal do světlíku, když to na něj přišlo. No a co. My světlík nemáme a v rámci duševní hygieny vším házím a řvu.A pak se zase za chvíli směju, no Blíženec. Prostě jsme ženy s temperamentem, žádné bezkrevné lílie, mimochodem, můj dědeček byl Turek.

To znám - v práci sice jsem za flegmatika, co vydejchá jednání s problematickými klienty... To, jak pak za rohem okopávám popelnice již nikdo nevidí!

Temperament je sice neměný, ale mi sami řídíme, kdy a jak mu dáme "volnou ruku".

MadGirlNancy
Raději se zaměř na rozvíjení samy sebe a nakonec uvidíš, že Ti vlastně Tvůj temperament bude vyhovovat. Nejdříve zkus najít samu sebe a uvidíš, že se Ti pak bude žít mnohem líp!

swist

Přesně tak, člověk se nějak musí zbavit napětí....

Pančelka
Tak tak - měl jsem jednoho profesora, který měl v kabinetu krabici ještě šamotových gramofonových desek. Protože jsem neviděl gramofon, tak jsem se jej zeptal, k čemu je má. Dozvěděl jsem se, že je koupil ve vetešnictví za deset korun, protože jsou všechny vadné. Že když ho rozčílí nějaký student, tak že si vztek nevybíjí na něm, ale zajde do kabinetu, s jednou deskou praští o zem a uklidňuje se jejím zametáním... (Pozn. tato deska se při pádu rozletí na tisíc malých kousíčků.)

Co tím chci říct: člověk by se měl v prvé řadě naučit svůj temperament používat...