Dát přítelovi ultimátum?

Reaguji na Tiakia: tak jako já si ráda pokecám s chlapem, který není můj To vyznělo blbě, nemyslím za účelem sexuálního aktu, ale už v dětství jsem se prostě bavila víc s chlapama. Ale bavím se samozřejmě i s ženskýma. Jsou věci, ve kterých mě zajímá víc mužský pohled samozřejmě se s nima nestýkám každý týden, jen občas, jednou za pár let

No každopádně žádné ultimátum...buď já nebo ona...a pokud na to neumí odpovědět hned...tak ho "zpakovat" a smůla....pokud mu to jen tak odpustíš....udělá to znovu...takže za mě: vyřeš to "na tvrdo"...proboha nejsme žádné slepice...máme taky nějaký pud sebezáchovy..

Klidně si pokecám s manželem kamarádky pokud je u toho i ta kamarádka ale nechodím s ním samotným na kafe.Nějak nevím o čem bych si s ním měla povídat co by bylo tak speciálního,že bych nemohla k hovoru použít vlastního manžela

já jako holka ale také mám kamarády muže, i přes přítele.. Moji kamarádi také mají kamarádky, i když mají přítelkyně. Chodí si spolu sednou, zajímají se o ně, o jejich starosti, životy atd... Co je na tom divného?

A toho svého necháš doma?On s tebou do hospody nechodí?

Tak každá to máme jinak, nikomu nevnucuju, co je správné a co ne a jsou věci, o kterých bych se nebavila se společným kamarádem, jelikož většina neumí držet jazyk za zuby Jinak samozřejmě komunikuju nejvíc se svým mužem, o tom žádná

Samozřejmě, že pokud to tomu chlapovi nevadí a je spokojenej, když všechno probírá s manželkou nebo přítelkyní, tak je to naprosto v pořádku. Někdo holt ty kamarádky nepotřebuje. Na druhou stranu ale nevidím důvod nepustit přítele ven s kamarádkou (takle to zní fakt blbě) Nevadí mi, když přítel jde ven s kamarádkou nebo si s ní pokecá, taky chodím ven s kamarádama, ale oba víme, že jsou to jenom kamarádi a věříme si...

A mám kamarádku, která manželovi (a on jí) pročítá soukromé zprávy, maily, telefon....To už by ale bylo na jinou diskuzi...

divného je na tom to,že mají ještě čas zajímat se o životy kamarádek.Asi se doma tedy nudí. měla by je ta jejich víc zaměstnat.

tyjo, teda nemáme žádný tajnosti, klidně si může pročíst, co chce i já jemu, ale nějak to neděláme Je to divný, jako by čekal, že něco najde...

No, já si myslím, že u chlapů je opravdu hodně o sebevědomí. Když je chlap ve vztahu spokojený a nepotřebuje si zvedat sebevědomí nějakými ( třeba i virtuálními) avantýrami. Neříkám, že spokojený chlap nemůže zahnout, ale minimálně musí vědět, že ponese následky. Pak už je to na něm, jak se rozhodne..

Je to každýho věc, každý jsme jiní .. s bývalým přítelem jsme měli jen sebe - já neměla kamarády, on neměl kamarádky a byli jsme oba spokojení .. byly jsme jen spolu a nedej bože,když mi napsal nějakej starej kamarád.. měli jsme to tak nastvený, také jsme si četli sms, emaily bylo to prostě po vzájemné domluvě ... ted co jsem se svým nynějším přítelem, je to něco jiného .. on má plno kamarádek a už jsem zjistila, že něco řešit nebo mu zakazovat kamarádky nemá cenu .. když nejsme spolu má svůj virtuální svět na netu a nějak jsem se s tím smířila, protože kdybych řešila každou holku která mu napíše ... to by dlouho nevydrželo ... musím mu věřit .. jenže taky nevím jak dlouho to vydržím, protože on si nepíše jen s kamarádkama, které zná třeba 10 let, ale furt se s někým novým seznamuje ... už to beru prostě úplně jinak, mám jiný pohled na vztahy a na to co se může a nemělo by se tolerovat ... stejně těm chlapům nic nezakážem, ani kdyby jsme se stavěli na hlavu ....

Není nutné se stavět na hlavu pokud by chlap dělal cokoliv,co se mně nelíbí,tak bych s ním přeci nebyla a nebylo by co řešit.
Můj chlap moc dobře ví co by bylo už přes čáru a pokud se mnou chce být,tak si dá sakra pozor,aby nic takového nedělal.Ano,jsem značně netolerantní co se mého vztahu týká a velmi náročná. takovou si mě bral a jiná nebudu.

U nich to bylo tak, že její manžel si právě psal s nějakou bývalou přítelkyní a nebylo to údajně v rámci slušnosti a kamarádka na to (nevím jak) přišla...Takže když má teď nějaký podezření, tak se podívá znova...Ale její manžel to dělá taky... O to je to úsměvnější... V životě jsem neměla potřebu prohlížet někomu telefon nebo e-maily a neudělala bych to ani kdyby mi to ten člověk sám povolil...

Reaguji na Moni87: to je hrozný... Až k smíchu, nebo k pláči, teď přesně nevím

Jako názory, že jsou spolu dva tak mají být jen spolu fakt nechápu...
Třeba já jsem fakt hodně komunikativní člověk, zbožňuju chodit s kamarádkou na diskotéku, potkávat nový lidi, povídat si s něma (pozor, ano i muže!!), když mám čas a mám dojem, že jsem "nevypovídaná" lezu na chat, kde si taky píšu s cizími muži. A jestli něco, tak to neberu jako nevěru... Nepíšu si s něma o tam, jak se navštívíme, neslibuju jim hory doly, prostě komunikujeme. Přítel o tom ví a toleruje to.
Máme společně vyrovnaný vztah, já bych přítele nikdy nepodvedla, vím, že on mě taky ne. Jsme založení tak, že když se nám něco nelíbí, tak se nadechneme, spolu si sedneme a probereme to - klidně na sebe i zvýšíme hlas, ale probereme to a vždycky dojedeme k jednomu společnému názoru a jsme pak ještě spokojenější.
Zakladatelce bych poradila si to všechno vyříkat. Jako ono si s někým psát a mít dojem, že ten neznámý je lepší, než to, co mám doma se dá pěkně a snadno - je to velký lákadlo, ale stejně si myslím, že pokud máte zdravý vztah, tak to dopadne dobře... Než ultimátem bych to řešila společným rozhovorem, co opravdu chce... Nějaký buď a nebo se mi zdá docela omezující, řešit tohle podobným způsobem se mi zdá blbý