V květnu jsem svému nyní ex příteli přišla na to, že se schází s jinou a to tak, že jsme se jeden večer na diskotéce neskutečně pohádali a on potom neustále psal smsky. Pochopitelně mě dost zajímalo, komu psal, když jeho kamarádi tam byli s námi.. Tak jsem se poprvé po roce našeho vztahu rozhodla si to přečíst. Když jsem se probudila, tak jsem to udělala. V danné sms stálo to, že se se mnou rozešel kvůli ní a že doufá, že se podle toho zachová a podobně... Zdůraznuji, že ten večer nešlo o rozchod, ale jen o hádku a že těch v poslední době přibývalo. Každopádně po přečtení pár sms jsem jen vzala tašku, sbalila si věci a odstěhovala se. Okamžitě potom ti dva spolu začali chodit. Ani asi nemusím říkat, jak mě to bolelo, když jsem ho milovala.
No neutekly ani dva týdny jejich chození a už jsme spolu zase začali spát a dopadlo to tak, že se na ni vykašlal a šel zpátky za mnou. To jsme vydrželi tak dva týdny. I přes to, jak moc jsem se snažila potom co jsme si spolu promluvili a naprosto vše si vyříkali jsem si stejně připadala jako bych se snažila jen já a on to už jen nechával vše na mě a nic neocenil a ani nemluvím o mé naprosté nedůvěře v té době. Ukončili jsme to vzájemně.
Poté začal zase s ní, vydržel to pár dní a skončil zase v mé posteli. Trvalo to pár týdnů, až jsem to nevydržela a dala mu ulitimátům. Které skončilo tak, že jsem jí vše řekla. (Uznávám, že tohle jsem dělat neměla, ale v té situaci to jinak už nešlo). Ona s ním zůstala, vše mu odpustila a on mi řekl, že sice miluje mě, ale bojí se toho, že to skončí jako předtím a nic se nezmění. Tím pro mě v té chvíli skončil...ale né na dlouho...
V půlce srpna jsem měla svátek, ke kterému mi napsal zprávu a od té doby až do teď se pravidelně tajně scházíme několikrát týdně jak sexuálně, tak i normálně, v kontaktu jsme téměř každý den a to stále chodí s ní. Teď si připadám jako jeho tajná milenka a vůbec se mi to nelíbí. Chci po něm aby se konečně definitivně rozhodl. Prý to není o tom, že se musí rozhodnout, že vím, že bych zvítězila já, že stejně opravdu miluje jen mě, ale stále ta ohraná písnička, že se bojí, že se nic nezmění a že naše problémy ve vztahu předtím budou stejné i teď. Když jsem se ho zeptala, proč je teda vlastně s ní, když mě tvrdí, že opravdu miluje jen mě, tak mi odpověděl, že jsme každá úplně jiná, že já jsem vychovaná v tom, že žiju svůj život a jsem samostatná,ne zrovna domácí puťka a nemám tak velkou vazbu na rodinu a že ona to má naopak. Když je doma, tak i uvaří, všelico mu nachystá apd. Uznavám, zrovna moc nevařím a když jsem doma, tak jsem ráda, že si odpočinu od práce a třeba si zajdu na oběd, ale že bych nic doma nedělala se říct nedá, ovšem to se těžko vysvětluje puntičkáří, jako je on, kterému vadí i když omylem kápnu vodou na zem. Nebo další rozdíl, že není skoro na telefonu, jako by bylal moje chyba, že mi píšou kamarádi nebo kamarádky na které v poslední době nemám moc času...
Sama nevím proč s ním tak chci být, když si to po sobě teď čtu, je v tom prostě nějaká ta chemie a fakt, že ho nejspíš stále nepochopitelně miluju nebo možná už ten zvyk?....
Teď bych potřebovala nějaké nestranné názory na to, co jsem tu napsala, jelikož teď neustále řešíme, jak to vlastně bude. Mám být s ním nebo to vzdát a zkusit jít dál?....
Ještě v poslední době chodím ven a do kina a do restaurací apd. s jedním klukem. Jsme jen kamarádi, ale čím více času spolu trávíme, tak si začínám uvědomovat, že se mi strašně líbí jak on jako chlap, tak jeho vnímání světa, lidí, jeho názory a chování k ostatním lidem a neskutečně si ho vážím jako člověka...nikoho mu podobného neznám a taky naprosto netuším jak to vnímá on...
Co teď?....
