Démonofobie - Nejsem blázen?

Reaguji na Destiny-Hope: to co popisuješ, zažívá opravdu hodně lidí. je to strach a negativní emoce na kterých jsou podobné existence závislé. Ano, je možné, že by jsi něco uviděla - ALE nemůžou ti ublížit! Nemůžou, fakt ne. Jen ten tvůj strach je živí a čím větší je, tím budou nad tebou silnější.

Mě pomáhá Otče náš - když cítím, že něco někde třeba v pokoji je. A namísto amen na konci modlidby jen říkám děkuji.

Taky těm prvoplánově děsivým filmům a krvákům neholduju. Mám radši když je horor i o něčem jiném, než o tom, kolikrát se lekneš. Navíc filmy, kde jde o trhání hlav nepovažuji za horory.
Kdysi jsem se bála ve tmě sama, ale teď se v tom spíš vyžívám xD Prostě si musíš říkat, že tam nic není, klidně když uvidíš stín nebo tak, jdi se podívat a pořád si říkej, že tam nic není atd. Tak jsem se toho zbavila já. Prostě jsem se přišla podívat blíž a třeba jsem na to něčím zasvítila a najednou koukám, že je to taška nebo úplně obyčejná věc. Snaž si říkat, co to může být ve skutečnosti a ne si hned představovat to nejhorší. Fóbie je iracionální strach, takže mým receptem racionalizace xD

Ty učitelky fakt nechápu. Když jsem chodila do 4té třídy, tak nám učitel pustil Kytici a já se z toho vzpamatovávala sakra dlouho. A moje spolužačka se tak bála, že kvůli tomu nemohla několik nocí spát..A pak nám to ještě pouštěli v 5té, hrozný.
Takový stavy, kdy jsem se hrozně bála v noci pohnout,podívat se do tmy, vejít do místnosti, kouknout do zrcadla sem taky měla, přešlo to asi v 15ti a bylo to někdy lepší, někdy horší. Když jsem se bála, tak jsem si začala říkat, že nic takovýho není(démoni atd.), že nikde nic nevyleze. No samozřejmě, nevylezlo Špatný myšlenky jsem vyhnala z hlavy a myslela rychle na něco jinýho(např.co musím udělat do školy, co si dám k jídlu atd.) Teď se bojím,teda sice míň, jen po nějakým filmu(ale snažím se jim vyhýbat) nebo když začnu přemýšlet zas nad takovýma blbostma jako duchařiny..Jinak v pohodě, nepředstavuju si žádný strašidelnosti, ani mi nejdou na mysl a jsem v klidu. Je to jen v hlavě a člověk straší sám sebe..

Reaguji na eve.: To co si ted napsala asi nepomuze nikomu, kdo se bojí naopak. Vim zes to nemyslela zle, ale zni to fakt dost desive, cos napsala. Vubec neverim, ze to je pravda a je to tim nejak zivi. jediny co se tim zivi je tvuj strach v mozku a jestli si reknes otce nas, nebo skakal pes je jedno.

To je blbost teda..

Asi tak.

Možná psychiatr...?

Proč myslíš? Ze strachu a přesvědčení že tam něco je je možné že něco uvidíš, strach ti zbystří smysly a určité zvuky pak vnímáš silněji...ale není to skutečné. Popohání to jen tvůj strach.... Neulíží ti to. Můžeš si tak ublížit sama, že před tím můžeš utíkat a třeba spadnout apod.

Praxe jako sestry z psychiatrie.

Proto mne pomáhá Otče náš - odpoutávala jsem tím pozornost jinam. Stačí i něco jiného třeba oblíbená písnička kt. si vduchu přehraješ...

Tohle je mi povědomé.
Je to tak půl roku zpátky, kdy jsem si stáhla horor a viděla horor Grave Encounters.
Od tý doby, sem každou noc se bála zvuků a stínu co procházely mojím pokojem. Pořád sem myslela na to, co se kde šustne a hrozně sem se zaposlouchávala do tmy.
Kolikrát sem nemohla ani strachy usnou, bála sem se, že se na mě někdo bude dívat nebo mi sedat na postel apod. V noci sem se budila strachy a nemohla dál usnout.
Musela sem si koupit nakonec špunty do uší,abych neslyšela zvuky,který vydávalo světlo, ulice, nábytek a televize. Nakonec me to přeslo,když sem se prestehovala k příteli,kde máme společnou postel a spíme spolu. Až takový jako ty sem to neměla.

Reaguji na Adluna: jj, napsala. Ale je to tak - popohání to tvůj strach v hlavě a je dobré to i pojmenovat. Třeba říci si, že mám strach že tam uvidím já nevím Křemílka. No ano, bojím se, je tam tma a ted ten divný zvuk...Mě pomohl na tohle otče náš, protože to bylo první na co jsem si tenkrát vzpomněla. Někomu pomůže skákal pes...

Dycky mě provázel zvuk,jako když máte pet lahev a ta se vyfoukne nebo zmáčkne v míste ohybu,nebo když se tvaruje.( pet flašky po pokoji nemám) To bylo dycky strašný. A co mě vydesilo nedávno u přítele, že sem ten zvuk slyšel znova jako by mě to pronásledovalo.

Ano, s tímto souhlasím. Ale poprvé jsi to napsala tak, že to bylo asi špatně pochopeno.

To je normální - já v dětství měla panickej strach z příšer, upírů, důchů atd. Jako malá jsem viděla ducha a samozřejmě mě nikdo nevěřil, ale rodiče to použili proti mě a strašili mě, že pokud nepůjdu spát zavolají na mě strašidýlko a já byla podělaná až za ušima. Doteď zásadně nespím odkrytá s vystrčenou nohou ven i v létě jsem přikrytá až po bradu. Bála jsem se v noci chodit kolem zrcadel a všude si rozsvěcovala. Nedívám se na horory, protože mám potom děsivé sny. Jak jsem si myslela, že už je to s věkem lepší, tak v noci na dnešek mě ve dvě ráno v našem novém bytě vzbudily zvuky, jako když jedete vidličkou o sklo, absolutně jsem nedokázala identifikovat původ. Okamžitě jsem rožla lampičku hodinu potom nezamhouřila oči a svítila si až do rána. Nejvíc mě naštvalo, že po rozsvícení lampičky už se zvuky neopakovaly. Myslela jsem, že je to kocour, který pacičkuje na výplň dveří ale ten spal... jak mě nějaké lupání nábytku moc nerozhodí, tak jsem z toho byla dost vyplašená. Takže v pohodě, mě už dávno bylo dvacet, ale bojím se furt

Když by jste poslouchali hlouček lidí, kteří se na klinice o tom baví, tak pak jse viděla sama po terapii jako zdravotník ve tmě všechno, od mozkomora po násilného vraha...

Všem pomáhalo pojmenovat a říci si básničku, přehrát oblíbenou scénu z filmu. Jedna pacientka vždy vzpomínala na reklamu Kofoly a holčičkou - zda bude mít i ty zuby nahoru..

to je tím že jsem se o tom s pacienty bavila tak, že jim jejich strach věřím a věřím jim i toho Rákosníčka pod postelí.

Mě je 22 a když jsem sama v noci doma, tak se bojím dívat do zrcadla nebo do věcí, co házejí odlesky (např. kohoutek) mám to od té doby co mi někdo v první třídě řekl,že když si zopakuješ 3x do zrcadla krvavá Máří že se objeví a zabije tě...samozřejmě se mi to furt v duchu opakovalo