aneb když se člověk opije a vůbec netuší, co dělá, nic si nepamatuje a následně ho začne hryzat vlastní svědomí. jenže kde je ve skutečnosti pravda???
Poslední dobou zjišťuju, že nedokážu na nic čekat. Všechno bych nejradši měla hned a to je mi pořád na škodu. Jenže jak z toho ven? Jak se uklidnit, zbavit se rozlítanosti a dopracovat se k troše trpělivosti?
Strašně ráda bych s někým navázala vztah, ale většinou všechno utnu už v začátku a nevím, jak z toho ven. Ráda bych slyšela názor ostatních a urovnala si vlastní myšlenky.