Za týden mám jít na těžkou zkoušku, kterou opakuju - učila jsem se na ni dost dlouho, ale přesto se ještě něco potřebuju doučit. Dneska jsem byla ve škole pro zápočet z jednoho předmětu a vyučující mě pěkně "shodila" před celou třídou, řekla mi, že jsem zápočtový test napsala dost špatně, ale že mi teda ten zápočet dá. Připadala jsem si jako největší blbec
pak jsem přišla na kolej a všechno to na mě padlo, místo toho, abych se učila, tak tu brečím, že jsem nemožná, a že se na studium VŠ vůbec nehodím. Mám pocit, že když nedokážu napsat ani blbej zápočtovej test, nedokážu ani dát zkoušku.
Jak z toho ven? hlavně se potřebuju nějak srovnat do příštího týdne.



Poslat SZ
Já to mívala taky. Dokonce jsem v prváku neúmyslně zařídila svou nejapnou otázkou těžší písemku pro celou skupinu! Paní docentka na mě vyvalila bulvy a pak vydechla - no co je tohle za podřadné výrazy? Jestli neumíte názvosloví, tak je dáme do písemky. Přišla jsem na kolej a brečela jsem jak želva. Pak jsem se šla najíst do číny, abych zajedla splín (a jak tak žvejkám - fuuj!... z pusy vytáhnu dlouhej černej vlas. Jsem si říkala - to je fakt den!) No dneska se tomu směju. Jinak já depkařila a brečela pomalu před každou zkouškou a to proto, že jsem většinou nestíhala a šla jsem tam s naučenou pouze půlkou. I ke státnicím! To bylo teprve masíčko!
opakuju průběžný státnice a ještě toho musím do hlavy hooodně natlačit, teď jsem si dala na chvíli pauzu, ale už mám lepší náladu, jdu vypnout net a dokopat se k tomu jít se něco naučit.
Galerie obrázků