Deprese?

Liliane a ostatní
Děkuju za poklonu-moc to potěší Nejhorší na tom je, že by tohle do mě nikdo neřekl a většinou mě lidi vidí jako nafoukanou a arogantní....normálně by mi tyhle problémy vůbec nevadily, bez lidí jsem se obešla a bylo mi bez nich líp, ale bojím se budoucnosti, jak to bude až půjdu do práce, budu mít děti atd-nechci aby dopadly jako já. Bez přátel, bez chuti se s někým seznamovat......často se mi stává, že když koukám z okna (třeba když jsou máje) a vidím jak najednou je celá vesnice pohromadě. všichni si rozumí, všichni se mezi sebou znají-závidím. Já po 7 letech v jedné vesnici neznám nikoho natolik abych se s ním dala do řeči nebo abych s nimi zašla na kafe-nejvíc mi k tomu taky hodně pomohlo to, že když jsme se přistěhovali, všichni na mě koukali skrz prsty a děcka měla zakázáno se se mnou bavit, protože maminčin přítel (můj otčím) byl tam známý, ve stejné vesnici měl bývalou ženu s dětmi, která ho tam patřičně pomluvila. Před tím jsem bydlela ve vesničce (který byla spíš chatová oblast) Poteplí, kde nebyly děti žádné a já si hrála pořád sama někde v lese. Zvykla jsem si a bylo mi tak fajn....to už je zase ale něco jiného. Já sama si uvědomuju co to všechno způsobilo, že se to všechno skládalo jako puzzle dohromady a ani vlastně nevím proč s tím chci něco dělat. Všechno bych přežila, ale nejhorší pro mě jsou ty moje sny....moc v nich žiju a je mi pak strašně smutno když si uvědomím, že to tak nikdy nebude. Dřív to bylo jenom v tom, že se mi líbily staré filmy a hudba, potom se mi začala líbit stará móda....pak jsem se hodně do stylu staré módy začala oblékat, později jsem přítele postavila před to, že ze svatby pojedeme ve starém autě, teď už měním do toho stylu i nábytek...to není nic hrozného no a, tak se mi to líbí, ale hodně lidí už si ťuká na čelo, že jsem se měla narodit v jiné době a že už to neni normální....

[/b][b]pajula

Rakovník neznám, ale to je tak malý, že říkáš vesnice? Víš, když jsi "náplava", tedy přistěhovaná, tak asi tě moc nepřijmou. Napiš, jak dlouho ještě tam budeš chodit do školy. A hlavně si nenech otrávit zpívání! Je to talent a ten má jen někdo. Uvědomuj si to. No a po škole nejspíš budeš moct začít někde jinde. Tak vydrž, strašně ti to sluší.

tronela
Děkuju moc Nejhorší je právě to, že díky tomu začínám mít o nějakém talentu pochyby. Potřebovala bych si začít víc věřit, protože ta tréma je čím dál horší...strašně bych si přála vědět jak na tom jsem, jestli má vůbec smysl zpívat, jestli vůbec na něco mám. když mi něco řekne že mám talent mám pocit, že to říká jen tak, když náhodou někdo zapochybuje, hroutí se mi celý svět....

Pajulko, výpadáš na fotkách moc hezky, ale výraz máš buď neuvěřitelně plachej anebo jak malej pejsek, co naznačuje, nechoď ke mně,kousnu. Jé ,doufám, že jsem te tímto neurazila. Moje kamarádka má dceru, se kterou má nadstandartní vztah, dívka je to hezká, má přítele ale díky moc blízké vazbě s maminkou se takzvaně špatně oddělila. Tolik psycholog. Tvrdí, že pro ni jako pro dítě bylo jednodušší stýkat se s dospělými, a zůstat vůči nim dítě, protože se vesměs chovali líp, než vrstevníci.. Ono to taky nemusí být vždycky pravda, dospělých hovad všude dost, ale v tomhle případě to tak bylo,a dívka se nenaučila, jak se chovat k lidem svýho věku a prosadit se v kolektivu. A i to je nutný se naučit, bránit se i útočit, navázat spojenectví atd. V partě stejně starých lidí se člověk nesmí chovat jako dítě, sežerou ho, když vidí, že je slabší a nezná pravidla. . Takže se stahuje, oni útočí ještě víc,atd, deprese a nechuť k životu jsou tu. Myslí, si, že je divnej ale ostatní se mu ve skutečnosti nelíbí.
Když ti není mezi lidma dobře, jim není dobře s tebou. Zníš jinak, nerozumíte si, je to dráždí, jsme holt zvířátka. Jestli ti tohle něco připomíná, já doufám, že ne, ale kdyby přece,možná by pomohla rodinná terapie, nebo rodinné. konstelace. Rozhodně ale psycholog, když už nic jiného, byla by tě škoda. Protože tohle sama asi nerozchodíš.

Ty jsi určitě jiná než ostatní, cítíš to a oni to taky cítí. Lidem odlišnost vadí, je to něco cizího, nesrozumitelnýho, proti čemu se mají potřebu bránit. Kdybys žila třeba v Praze, bylo by to jiné, tam se takových "odlišných" najde hodně, v Rakovníku to asi musí být zlý. Jenomže i když jsi jiná, můžeš se k lidem chovat přátelsky. Těžko se dočkáš toho, že tě tam někdo pochopí a bude s tebou sdílet tvé zájmy. Ale i vztah s někým "obyčejným" tě může obohatit. Tím, že se uzavíráš a stále si říkáš, jak jsi jiná a nehodíš se do téhle doby, si strašně škodíš, stejně s tím nic neuděláš. Jednou třeba potkáš lidi, kteří na tobě ocení tvoji zvláštnost a jedinečnost. V Rakovníku na ni zřejmě není nikdo zvědavý, ale to neznamená, že jsou všichni zlí. Zkus ukázat lidem přátelštější tvář, tím myslím jakýmkoliv lidem, jednou v práci, v obchodě, u doktorky....Můžeš jen získat, když z tebe vyzařuje něco pozitivního, než když se uzavířáš do svého negativna. Duševně nemocná podle mě nejsi, ale časem najít psychologa by na škodu nebylo.

Já vám všem moc děkuju za názory a za rady....hodně mi to řekne a pomáhá mi to si spoustu věcí uvědomit. Je fajn si o tom s někým promluvit, ale....dřív mi aspoň pomáhalo když jsem si tady o tom s váma popovídala a tentokrát už ani to, je to čím dál horší a já si asi vážně půjdu radši popovídat s psychologem...třeba mi to opravdu nějak pomůže.

nejseš nějak nenomalni, jsi prostě jen melancholik .. To samí mám já do školy chodím s nechutostí. jsem strašně plachá a snažim se vyhybat jakymkoliv lidem,ikdyž ty ktere mam fakt nejradši tem se nevyhybam prave naopak považuju e v tomhle světe za moje anděle samozřejmě sem melancholika na druhou stranu jsem šťastná citim se užasne třeba v přirodě, jen tak v lete místo abych se nekde po bazenech čvachtala jen tak ležím v poli a posloucham písničku a je to zas tam kde bylo __žiju si svůj život_ jsem přecitlivělá a to mi je pouhých 15,v mojich snech a v představach je jen jeden příběh a jedna představa ,že na světě zbyla aspoň jedna krásná věc a když si na ni dame zaležet taak je to krásný.o čem mluvim?LÁSKA!je nadpozemská krása,a e to to jediný poč anebo pro koho žiju všechno co jsi(promin že ti tykam ) napsala není pro mě a myslím pro daší melancholiky novinka,proste jsi jen přecitlivěla a plachá.Jsem ráda,že na světě žiji melancholici do světa přinašime pohled i z jiné vyše,a nemusime hned byt jako ostatníLibi se mi ,že jsem melancholik snad jen se poprat s depresemi a nahlémi zmeny nalad.A že jsem citlivá a všechno proživam?dyt je to krasny, tahkle to ma byt. sme empatičtí a takovych lidi moc neni. s negativy si pohrej a snaž se jimi předchazet ale pozitivy naopak nechej je to něco co jen tak člověk nemá,řekni si vyhybam se lidem,no a aspoň mám čas na něco jineho co á smysl než řešit konflikty mezi lidmy ps:mezi DNEŠNIMI!!lidmy a to mluvim o flaešných zavistivich.. některých.Držím palce a měj se ráda,plachost je přece krasna věc a kluci na ni leti