Dítě nebo potrat, aneb jak se správně rozhodnout?

Ač ti to možná teď nepřipadá, máš kliku v tom, že tvoje situace není zoufalá, jen řekněme nepohodlná. A řešitelná. Dítě se odložit ani urychlit nedá, ale ty ostatní věci - svatba, škola, stěhování, to se určitě přizpůsobit dá.
Přeji ti, ať se rozhodneš správně.

Reaguji na Elizabetta: Jenže tvoje situace je přece jen diametrálně odlišná-od partnera chceš odejít, dluhy, on je roky nefachčenko...ve tvé situaci bych asi také volila potrat.
Ale jinak souhlasím, pěkně napsáno Eliz .

S kamarádkou jsem se kdysi bavila o potratech, ona tenkrát zastávala názor, že potrat nikdy. Odůvodnila mi to slovy: "Když si představím, jak se na mě to dítě dívá těma svýma velkýma očima s dlouhýma řasama..." Na tuhle větu nikdy nezapomenu a vím, že je to to, co by mi asi zabránilo na potrat jít. Ale člověk říká a něco jiného dělá. Potom ta kámoška nechtěně otěhotněla s přítelem, se kterým byla chvilku, oba byli tak zaskočeni, že šla na potrat. Pak toho chvíli litovala, ale ted je ráda, protože chce hodně cestovat a budovat kariéru

Reaguji na Lusinda2: Díky, já vím, že je to jiné, ale i tak bych toho litovala, ikdyž by to bylo u mě "rozumnější". Asi na místě zakladatelky bych si miminko nechala, zvlášť když se k tomu její přítel tak hezky postavil

Reaguji na Elizabetta: To já také, proto se mi líbí ta druhá polovina tvého komentu.
OT-jak se máš jinak?Jde to, obrat k lepšímu?
Moc bych ti to přála.

Můj názor je, že by ses v první řadě měla rozhodnout podle toho, co CHCEŠ, podle svých pocitů.
Obvykle jsem zastáncem spíše pragmatického přístupu, ale ve tvém případě nejsou překážky tak závažné, aby ses nemohla rozhodnout čistě jen podle toho, co chceš a co nechceš. A pozor - tohle je důležité - bez ohledu na to, co je či není podle tvého okolí správné, a bez ohledu na to jak si budeš nebo nebudeš obhajovat svoje rozhodnutí. Třeba jak tady někdo psal o spaní do oběda - jasně že říct "šla jsem na potrat, abych mohla vyspávat do oběda" v některých lidech vyvolá hysterickou reakci, ale přeci není důvod jim to říkat takhle. Pokud je i taková relativní prkotina jako spaní do oběda postačující k tomu, aby tě motivovala k potratu, tak na něj jdi. A naopak. Co na tom, že se nejvíc těšíš na to, až budeš pro dítě háčkovat čepičky? To taky nemusíš nikomu vysvětlovat. Jestli v tobě ta představa toho, že budeš mít dítě, vyvolává příjemné pocity, tak jdi do toho.

Ještě mě napadla jedna věc, která tady nebyla zmíněná, v USA mohou být problémy se zdravotnictvím, které v ČR v podstatě nehrozí. Tady je všechno související s těhotenstvím a porodem hrazené v plné výši, ať je člověk pojištěný jakkoli, takže netřeba nic řešit.

Jinak já si myslím, že poslední ročník školy není zase takové drama. Tak ty to budeš mít ztížené dítětem... ale kdybys neměla, tak se ti do toho bude motat buďto příprava na přijímací řízení do dalšího stupně studia, nebo hledání práce a příprava na něj. Nemluvě o penězích. Pokud jsem to správně pochopila, tak pracovat při škole nemusíš.
Osobně jsem toho názoru, že poslední semestr na VŠ není výrazně náročnější než semestry minulé, jenom je odlišný.

Svatbu a stěhování bych už vůbec nebrala jako nějaké velké drama.
Shrnuto a podtrženo, opravdu nevidím důvod proč by ses neměla rozhodovat čistě podle pocitů. Což zní na první pohled jako snadná věc, ale on je to takový luxus, že jsme tomu odvykli.

Reaguji na Lusinda2: Děkuju za optání, no na miminko to nevypadá , ale přítel byl donucen hledat práci, hledat, hledat a hledat, a hledá, kontroluji ho. Navíc mi končí dovolená, tak na to nebudu mít tolik myšlenek, ten školní rok to nějak profrčí a už snad budu mít i něco našetřené a třeba se to nějak pročísne

Toto bude můj poslední ročník, který se mi snad zdárně podaří dokončit titulem Ing. dále se nechystám studovat. Jinak při škole pracuji. Dělám modeling, který mi zabírá hodně času + ještě dělám u taťky ve firmě, ale tam mám pracovní dobu flexibilní a v podstatě když to takhle řeknu, "si tam můžu chodit kdy chci". Jinak kdybych nečekala dítě, tak bych se po škole s přítelem(v té době již manželem) rovnou odstěhovala do USA, kde bych se modelingu věnovala na plno, takže by mi školu neztěžovalo hledání práce ani nic jiného.

podle mě je dost zásadní, že děláš a chceš dělat modeling...věřím, že bys třeba neměla problém po porodu zhubnout, ale pokud to děláš jako fulltime zaměstnání, tak to se moc nedá zvládat s miminkem nebo s těhotenským bříškem ne?

No já stejně teď od listopadu budu modeling až do července neboli do doby než budu zpět v USA pozastavovat a začala bych ho dělat zas až od srpna. Takže to by případně dítěti byly cca 3 měsíce a břicho bych už neměla a jelikož jsem od mala zvyklá na sport tak si myslím že by nebyl problém mít svou postavu do té doby zpět. Samozřejmě ale pokud bych si dítě nechala tak bych s ním chtěla být nějakou dobu doma než bych se opět do modelingu částečně vrátila. Jinak s dítětem se modeling zvládat celkem dá. Mám pár kolegyň, které mají třeba malé děti a sice je sebou tahají sebou ale zvládají to, sice mají méně zakázek, protože ne všichni fotografové stojí o "maminy" ale uživit se tím v pohodě i s dítětem dá. Ale samozřejmě záleží jak jsou na tom s agenturou. Já jsem u své domovské agentury od nějakých 15. let a spolupráci si nemohu vynachválit. I když od agentury beru už jen pár zakázek ročně. Většinu mám zařízeno přes fotografy, kteří se mnou již spolupracovali a vybírají si mě sami nebo podle známostí. Navíc můj nejlepší přítel přímo z branže mi dohazuje velkou část zakázek takže i s mimčem by toho pro mě měl dost.

Protože chceš, nebo protože musíš? Protože v druhém případě mi to opravdu přijde jako komplikace, muset zvládnout škola + práce + dítě.
Kombinace jenom škola + dítě už je o něčem jiném, zejména pokud jsi doteď byla zvyklá při škole pracovat.

Máš zázemí, přítel neprotestuje. Nejsi jediná těhotná vysokoškolačka. Nevím jak by dítě mohlo ovlivnit tvé vědomosti a kdyby jsi měla rodit v den nějakých závěrečných zkoušek, tak to by byla velká náhoda. A ano už jsem ti psala a ano jsem moralista. Nechápu, že skoro každá na ten potrat chodí. Alespoň mám takový pocit, že skoro každá a přijde mi to tedy dosti otřesné a smutné. Mám kolem sebe kamarádky s dětmi a ano není to žádný med, ale jednou ty děti mít budeš, tak proč chodit na potrat, když máš o koho se opřít. Užívat se dá i s dítětem. Když člověk chce, tak si to zařídí. Hlavně nechápu ty frustrované názory o mateřství. Já osobně takovou ženskou neznám. Ono si to chce možná trošku srovnat v hlavě. Nenávidět dítě za to, že mě omezuje? No dobrý bože. A ano je to slečny rozhodnutí a něco mi do toho je. Já totiž nenávidím potraty a nenávidím sobce, kteří v dítěti vidí jen to, že je to obtěžuje. Ve výsledku co znám nějakou mladou maminu, tak je ráda, že to dítě má. Plus další názory, že nemůžeš chodit na diskotéku. Co je to za blbost? Proč bych nemohla. Hodíš někomu děcko na hlídání a trajdej si a ožírej se kde chceš. Pokud je to tvůj smysl života. Má filozofie. Člověk, který vidí nejlepší život na dně nějakého drinku a party forever asi opravdu na děti zralý není a jeho názorům se nedivím. Jsou na mne příliš jednoduché. A teď do mě milé dámy

Co se týče modelingu o tomto povolání si myslím také své. Nicméně pokud se bojíš o figuru. Existují různá cvičení, programy a úpravy jídelníčků během těhotenství. Je spousta modelek, které jsou důkazem toho, že jejich tělo může vypadat perfektně i po porodu. Moje momentálně těhotná kamarádka je hubená jen má bříško a to necvičí a pořád se cpe. Správná modelka by měla umět na těle zamakat. Takže pokud se udržuješ i teď, tak to pro tebe nebude problém. I když vyměnit dítě za modeling v dnešní době konkurence a finančních možností..nevím nevím.

Myslíš ten modeling nebo jak pracuji u taťky ve firmě? Samozřejmě ani jedno dělat nemusím, ale v tom případě bych se musela nechat živit od přítele nebo musela sáhnout na úspory, což nechci. Modeling dělám již 8 let a miluji to, nechci se toho vzdát.

Ano modeling naplno dělám od 15 let a střední i vysokou školu dělám celou s individuálním plánem, protože většinu roku dělám modeling.

Reaguji na EleanorWoods: Ne o figuru se nebojím, od malička dělám různé sporty a mám štíhlou postavu danou navíc dědičně, takže není pro mě problém si jí štíhlou udržet.
Jinak mě jde hlavně o to, že modelingu se určitě chci věnovat i nadále, což s dítětem nebude úplně tak snadné, fotím hodně mimo ateliéry(v přírodě) a nemůžu dítě tahat pořád s sebou a nebo ho nechávat celé dny u tchýně, o to mi také jde.

Když chceš zkritizovat, tak budiž.
Takže - právě tahle citovaná věta je nesmysl.
BUĎTO mi vadí potraty, NEBO mi vadí sobci, kteří si myslí, že je dítě obtěžuje.
Mě vadí to druhé, proto jsem rozhodně pro potraty a myslím si, že každá žena, která si není 100% jistá že to dítě CHCE a chce ho z celého srdce, by na ten potrat měla jít... protože jinak hrozí že k dítěti bude mít právě takovýhle přístup. Říkám že to hrozí, nikoli že je to jisté, tudíž mi prosím nikdo nepište že "já znám jednu, která měla takový názor, ale potom...".

Ale ty, stejně jako kdokoli z nás, znáš jen omezený počet lidí, a to prostě nevystihuje všechny věci, které se v životě dějí. Plus si myslím, že ženy, které litují toho, že si dítě "nechaly" to patrně neroztrubují všude kolem, ale tiše brečí doma v koupelně nebo u psychoterapeuta. Jen si představ, jak by většina lidí reagovala, kdyby se dozvěděla že "paní X lituje toho, že nešla na potrat a teď má toho Mirečka".
Osobně takovou ženu taky neznám, respektive nevím o tom že bych nějakou takovou ženu znala, ale ze svého dětství si pamatuji, že jsem zažila vícero dětí, jejichž matky k nim měly vztah mírně řečeno prapodivný. Ale to už jsou případy, které bych pokládala za extrémnější. Když už si toho i lidi navenek všimnou. Určitě je i spousta žen, které se cítí stejně, ale jsou lepší herečky.