Fobie z většího množství lidí

Nejeví se mi to jako sociální fobie, ta spočívá v něčem jiném. Z toho, co píšeš, jsem pochopila, že ti nedělá problém kontakt s lidmi jako takový, ale davy lidí. Z tebe mám pocit, že máš agorafobii. Určitě bych ti doporučovala obrátit se na psychologa. Není to o tom, jestli jsi na něj "zralá", ale o tom, že sama si uvědomuješ, že máš nějaké problémy, a on ti může pomoct je řešit.
Jinak to jaké jsi znamení na to opravdu vliv nemá.

mám jí celoživotně, jít nakupovat, to je utrpení - mám napsaný lístek, jdu dle regálů, v době, kdy se dá předpokládat co nejmíň lidí ( a když mu přehodí zboží z jednoho regálu do jiného - jdu sprdnout prodavače - ale vzhledem k tomu, že mě už tam tak nějak znají, tak si to neberou osobně)
do města chodím nakupovat zásadně v sobotu ráno v osm, tak, abych byla nejdýl v půl desáté doma
v kině a jinde si sedám na kraje, hledám místo s nejlepší možnou cestou úniku, ve vlaku si vybírám spíš vozy bez kupé, a pokud možno co nejblíže ke dveřím , . . .

mohla bych pokračovat, ale žiju s tím relativně v pohodě, neomezuje mě to, a kde je moc lidí, pomáhá mi kola nebo minerálka

a jsem beran v ascendentu štíra

já to mám podobně, nemám odpor k lidem jako jednotlivcům, snesu i menší skupiny, ale k davům mám obrovskou averzi..přecpané supermarkety mi taky vadí, a třeba na nějaký větší koncert mě nikdo nedostane, i kdyby hrál sám bůh. Stejně tak mi třeba vadí i pracovní porady, pokud je tam hodně lidí a odehrávají se v malém prostoru. Prostě obecně hodně lidí na malém prostoru nesnáším, často to bývá spojené i s hnusným vzduchem, takže se mi dělá blbě (mám nízký tlak, cca 90/60). Velké skupiny nemám ráda od malička, a úplně stejně to mají i moji rodiče a moji 3 sourozenci - zřejmě to je dáno výchovou, jsem velký individualista atd. Znám ale spoustu lidí, kteří to takhle vnímají (třeba jeden můj bývalý když se dostane do davu, tak začíná být naštvaný anásledně ho přepadají depky). Řekla bych, že je to relativně normální, rozhodně bych v tom neviděla nic patologického. Jeden můj kamarád (vystudovaný psycholog, ale neživí se tím) mi říká, že je to jen odrazem toho, že jsem vnímavější ke všem podnětům kolem sebe, mám prý extrémně rychlé reflexy a detailní vnímání (dělal mi na to nějaké testy), tím pádem kolem sebe vnímám v každém momentu víc podnětů než je obvyklé, a organismus na to reaguje tím, že chce pryč. Já jsem Býk v Býku, ale v rodině máme Lvy, Střelce, Raka, Pannu, a všichni jsme stejní individualisti

Moc děkuji za reakce!

Je to opravdu i takový fyzický nepříjemný pocit, jít někam "mezi lidi". Jak už jsem psala, také mě to nijak neomezuje, nejsem od přírody společenský typ a nejraději jsem zalezlá doma, ale už mi to přišlo trochu divné.

Naprosto přesně! Akorát už teda do kina ani moc nechodím a hromadnou dopravou nejezdím, to raději nejedu nikam a nebo autem, kde se hned zamknu

tohle mám taky, ale proto, že mám za sebou léta studia bojových umění a tohle je základ, který by měl mít každý, kdo má hodně zažitou filozofii vlastně jakéhokoli bojkového umění, vštípené natolik, že to pro něj bude automatické. Sedat si vždy tak, abych měla přehled o situaci v prostoru, nenechat nikoho cizího narušit můj osobní prostor a tím mě potenciálně ohrozit, apod. Je to v podstatě velká výhoda, podvědomě eliminuješ rizika, vlastně by sis měla gratulovat, pokud to nemáš z bojových umění, tak máš prostě jen silnou intuici a dobré reflexy a chráníš se, aniž by sis to uvědomovala, což je dobře.

Tak to je agorafobie!

Patty
taky jsem o tom přesvědčená, jak už jsem psala výše.

Já to mám podobně, davy mě dokonale otráví, bavit se nikam nechodím, tím myslím na diskotéky a tak, radši se projdu někde, kde není moc lidí. Nic až tak špatnýho na tom nevidím, akorát je blbý, že pak není moc možnost se s někým seznámit.

Erinko, nevšimla jsem si, promiň....také myslím, že je to jisté, to sedání na kraj v kině apod. je pro agoru typické...Ale Storm má ještě výhodu, kdy to má v dobré fázi, jsou lidé, kterým to skutečně komplikuje život. Nicméně bych to nepodceňovala, aby se to nerozjelo do horšího stádia.

Myslím si, že každý si sám musí uvědomit, jestli mu to nějakým způsobem překáží v jeho životě. Pokud mu to nebrání "normálně" žít, tak to může nechat být. Je tu riziko, že se to časem může zhoršit, aniž by si to člověk uvědomoval, ale ani to neplatí vždycky.

Tak jsem si našla něco k agorafobii a pravděpodobně je to opravdu ono... viz, např. cituji: "Tato nemoc se projevuje náhlými záchvaty bušení srdce, bolestí na hrudi, dušností a dalšími tělesnými projevy."

Patty
Se neomlouvej.
Také bych to nepodceňovala, ale je to na každém rozhodnout se. U někoho to není ani tak fobie, jako spíš povaha nebo jak bych to řekla. Ale bohužel, jak už jsem psala, může se to zhoršit a pak bude náročnější s tím něco dělat.

Děvčata, moc děkuji za nasměrování, poradím se raději s psychologem, nerada bych aby to mělo stále stoupající tendenci.