Halucinace po probuzení

Já taky nevím co si mám o včerejší noci myslet.Šli jsme si s manželem lehnout bylo asi tak kolem půlnoci a já usnula na pravém boku-tedy zády k manželovi a pak jsem se vzbudila a uviděla jsem jak těsně u mě někdo je a kouká se mi do obličeje.Strašně jsem se lekla a vymrštila se na tý posteli na druhej bok abych se na "to"nedívala a srdce mi bušilo jako o závod.V tom úleku jsem ani nepostřehla,jestli to byla žena nebo muž,nikdy se mi nic takového nestalo...tak co to bylo?Stává se ze mě blázen??

Reaguji na Padlý Anděl: třeba to byl manžel,ve spánku jsi se mohla otočit na druhou stranu. Nebo jsi se otočila zpátky k maželovi?

Dobrý den. Mám stejný problém a při hledání na internetu, zda má někdo podobný problém, mi vyskočila tato diskuze. Jako dítě se mi to nestávalo. Začlo to asi v 17 letech, to se mi stalo poprvé. Když jsem spala s přítelem na chatě, tak se mi v noci po probuzení zdálo, že ve stmívači u lampy, která je rozsvícená je obrovský pavouk a leze ven. Když jsem se probudila, lampa svítila, ale pavouk tam nebyl. Dostala jsem panickou hrůzu, že už určitě utekl a mám ho někde v posteli. Přítel mě uklidňoval dobrých 30 minut, že se mi to jen zdálo. Říkala jsem si, že je to zřejmě tím, že spíme na chatě a moje povědomí cítí, že tu není tak uklizeno jako doma a že tu zkrátka jsou pavouci, a proto se mi to zdálo. Jenže o 10 let později se mi to stalo i doma a nyní se mi to za tento rok stalo tak 5x. Doufám, že nezačínám bláznit. Stres mám přiměřený, jako kdokoli dospělý, prášky žádné neberu, pouze v létě antihistaminika (léky na alergii). Je to velice frustrující pocit, taky s tím asi zajdu k lékaři. Jen doufám, že se ze mě nestává blázen.