Hledám porozchodového sparing partnera: )

Reaguji na Lejby:

14 dní je opravdu málo. Všechno chce svůj čas. Upřímně si taky myslím, že nějaké "poslední loučení" vůbec proběhnout nemělo. Ale samozřejmě každý to vnímá jinak. Ale z mého hlediska bych se akorát víc trápila a sebepoškozováním opravdu netrpím. Proto moje strategie zní, spálit všechny mosty do jednoho. A nevidět ho. Věnuj se ted hlavně sama sobě.
Uvidíš, že ti to prospěje. A přemýšlej, co bylo hlavní slabinou vašeho vztahu.

Se mnou se přítel rozešel s tím, že mi bez něj bude líp. Ted mi to tak nepřijde (1,5 po rozchodu). Samozžejmě je mi to hrozně líto.. ale věřím, že mi bude časem lépe. A navíc čeká nás léto a spousta volného času a zážitků. Proto úsměv na všechny strany, nikdy nevíš, kdy se na to kdo chytne.

Držím palce.

Reaguji na Jannnie:

Ano máš pravdu, pokud ten druhý nemá zájem, tak s tím nic dělat nejde. Bohužel to je případ našeho rozchodu. Přítel neměl žádnou snahu. A já se zoufale snažila, a asi jsem to ještě zhoršovala. Přeju hodně štěstí a čistou hlavu co nejdřív.

U mě je to podobné. Konec po více než 6ti letech. Za chvíli se stěhuji a docela mě děsí představa prvních nocí, kdy budu v celém bytě sama (+ pes). Nikdy jsem sama nebydlela a bojím se, že to na mě padne

To asi padne, nejhorší byly první týdny...tak dva...pak už se to začalo zlepšovat a každé ráno nebylo tak tragické jako ze začátku. Odstěhování je to nejlepší co můžeš udělat....konečně si uděláš tu čáru, od které začneš znovu a lépe. Máš výhodu toho,že máš pejska, který Ti pomůže to nejhorší překonat a postupem času začneš vidět světlo na konci tunelu. Držím palec, určitě to zvládneš.

Reaguji na Lilacblossom: U nás to bylo podobné....v tom smyslu,že bylo řečeno, jak je to mezi námi špatné, tak jsem se snažila chovat jinak a lépe....ale snažila jsem se jen já...on se příliš nesnažil, i přes to,že řekl, že se pokusíme zapracovat,abychom nehodili do háje vztah, který nebyl špatný. Ale ve finále jsem byla jediná já,kdo se snažil. Já myslím,že jsem v něm akorát vyvolávala pocity viny,že já se snažím a on pro to nic nedělá a nevěděl jak se má rozhodnout zda zůstat nebo odejít. A rozhodl se odejít, což v tuto chvíli vidím jako správnou věc.....říkám si,že takhle to mělo být, protože kdybychom spolu měli být napořád,tak i zůstaneme. Děkuji, snažím se a začíná se to rýsovat správným směrem. Tobě také, pokud se s tím sama ještě potýkáš.

Reaguji na Jannnie:
No, nepotěšila si mě Vím, že dny budou v pohodě, ale ty noci. Budu se muset nějak před spaním "oddělat", abych usnula do 5 minut. Máš pravdu, že aspoň ten pes mě zaměstná. Nevím, proč člověk nemůže zavřít oči a probudit se za 1-2 měsíce, když to nejhorší pomine.

Děkuji za podporu. Jsem ráda, že ty už jsi na tom lépe

Reaguji na deedee24: Nečekala jsi snad ani jinou odpověď,že ? U mě se to střídalo...byly dny a noci,kdy to bylo OK a další den jsem měla tendence bulet jako želva už při odchodu z práce. Nevěřila jsem,že tyhle stavy pominou....a ono se to postupem času srovnalo. Teď už vstávám bez problémů a usínám též bez problémů. Nebudu tvrdit,že jsem s tím 100% srovnaná, to nejsem,to ještě chvíli potrvá,ale myslím,že jsem na správné cestě a Ty budeš časem také. Najdi si třeba aktivity nebo věci,které jsi chtěla dělat a nikdy nedělala a plánuj si na jednotlivé dny aktivity,abys měla co dělat. S tím se to dá pak hned zvládat lépe, vlastní zkušenost.Hlavně neseď doma a nekoukej do 4 stěn. To Ti neprospěje.

Reaguji na Jannnie:

Děkuji, bohužel stále potýkám. Ale jak říkáš ty, den o de dne je to lepší a lepší.
Nejhorší je, že když už si myslím, že je to ok, tak to na mě najednou padne a rozbrečím se třeba z ničeho nic v autobuse.
Ale pak si vzpomenu na všechno to co mi ten zmetek provedl a honem rychle se uklidním.

Reaguji na Lilacblossom: Jo tohle znám, to se mi taky stávalo,že jsem jela v metru po eskalátoru a začala jsem zničeho nic želvit a nešlo to zastavit. Jsem si vždycky musela vzít sluneční brýle,abych nevypadala jako blbec.
Bude to lepší a lepší,za chvíli Ti na něj už nezbydou žádné slzy a bude jen dobře, uvidíš.

Reaguji na Jannnie:
lebo z vlastnej skúsenosti viem, že keď do vzťahu vstúpi niekto tretí a ty zariskuješ. Veľmi skoro si uvedomíš, že to nemusí byť to pravé orechové...Ale väčšinou už je neskoro..... ale jasné, nemusí to tak byť vždy....

holky ja som polroka po rozchode z vlastnej inciativy a mam to taky tak.... Proste neskoro som si uvedomila, že som urobila veľkú chybu... a neviem s tým žiť... :/

Taky mám dny, kdy jsem úplně v pohodě a vím, že rozchod byl správný krok, ale z toho je daleko horší, když přijde zase ten smutek a lítost. Včera jsem měla odpoledne plné aktivit, večer jsem se těšila, jak půjdeme s kamarády pokecat na víno a bum ho. V hospodě jsme se potkali, byl tam s nějakou cizí holkou, ač si vůbec nemyslím, že by s ní cokoliv měl, a co je nejdůležitější - v ten moment mi to bylo vlastně i jedno. Řekli jsme si ahoj, oni odešli, my se bavili dál. Zhruba po hodině mi došlo sms, kde byly jen dvě tečky - což vůbec nechápu, jaký má význam. Takže jsem na to nijak nereagovala...i když jsem mu mohla poslat třeba tři tečky))

Reaguji na klara1990: Já teda už neželvím, tyhle pocity už mám za sebou. Ale u mě je v tom posun z toho důvodu, že jsem akceptovala fakt, že teda odešel a že je to tedy nová šance pro mě. Že by se stejně k ničemu neodhodlal a já bych neustále na něco čekala, takže mi dal šanci si najít někoho, kdo v tom bude mít jasno. A já se nehodlám smířit s tím,že tady budu půl roku brečet a budou mi utíkat roky a měsíce života. Je to hrozné,když vztah po dlouhé době skončí,ale asi to tak mělo být. Kdyby ne, tak jsme pořád spolu a krizi zvládneme.

V Tvém případě je to nepříjemné v tom,že máš pocit,že jsi někoho ztratila a proto tím tak trpíš, protože ho nemůžeš mít. Na druhou stranu, pro rozchod ses rozhodla z nějakého konkrétního důvodu, taky to asi nebylo z ničeho nic. Je v tém případě už na všechno pozdě ? Pokud ne a ten vztah byl fajn, tak s tím zkus něco udělat. Pokud ano a už to nezměníš, budeš se s tím muset smířit a přát mu vše nejlepší. Sama časem určitě najdeš někoho,kdo se k Tobě bude hodit a budete si vyhovovat. Věřím,že na světě pro každého z nás existuje někdo,s kým to fungovat bude, jen ho nesmíme promeškat

No tak přítel zariskoval...riskoval 6,5let našeho společného života. Aktuálně nevím jak to mezi nimi dopadlo, nejsme v kontaktu a já si to ani nepřeju, jen by mě stahoval zpět a to není to co bych si přála. Jediné co bych si přála je to, že pokud by jim to nevyšlo,tak aby si uvědomil, že ten náš rozchod byl chyba. Ale obávám se,že tohle se stejně nikdy nedozvím. Nechávám to tedy být.

Reaguji na Lejby: U mě smutek a lítost přicházel ve chvíli,kdy jsem byla unavená. Přes den to bylo OK,ale když člověk přišel domů unavený nebo se nějak nahrnula unava, tak to na mě všechno spadlo. Ale je to jen otázka času. Je nepříjemné,že je riziko,že se potkáváte na stejných místech, to je blbé, ale časem Ti to přestane vadit. Jako nejlepší by bylo nějakou dobu nechodit na místa,kde bys ho mohla potkat do té doby než s tim budeš srovnaná, co oči nevidí - to srdce netrápí. A časem až Ti to bude opravdu fuk a budeš s tím vyrovnaná Ti to už ani nepříjde.