Zdravím, omluva za interpunkci, klavesnice je anglicka. Na Omlazení chodím už několik let, ale až ted jsem se zaregistrovala, protože mě sokovalo, co jsem se zrovna dozvěděla a potrebuji názor ostatních, zajímá mě, jak by se v teto situaci zachovaly jiné ženy tak, aby neztratily dekorum...
Asi pred tremi měsíci k nám na odděleni nastoupil kolega (45 let, rozvedeny, 1 pubertalní dcera), kterého jsem znala jen zbežně z jiného tymu. Hned mi začal lichotit, bylo vidět, že se mu líbím, nebyl vlezly, ale bylo mi jasné, že lhostejná mu nejsem (je mi 31 let).
Lichotit umí, má užasny vseobecny prehled, je vzdělany, navíc ukázkovy gentleman, lichotilo mi, že mi nadbíhá, nebyla jsem z něj hned odvarená, ale je to velmi mily společník a asi po dvou měsících (tedy začátkem minulého měsíce) mě pozval na kafe v polední pauze. To už jsem byla 'nalomená', odolávalo se mu těžce, bylo mi s ním velice hezky a cítila jsem, že k němu snad zacínám cítit vetsí náklonnost než je normalní v rámci kolegiality. ALE! Už ten den, kdy jsme sli na to kafe mi rekl, že na mě počká u vytahu v podzemních garažích, kde měl auto. Nechápala jsem, proč nemužeme jít k autu společně. Na to mi rekl, že mi nechce dělat problémy, že by to jenom vírilo drby v práci. Sice mi hned problesklo hlavou, jestli to neděla proto, aby ho neviděla nějaka jiná kolegyně se mnou (u žen je velmi oblíbeny právě tím, jak je galantní a zajimavy), ale pustila jsem to z hlavy. Na kafi, které bylo jinak opravdu príjemné, mi rekl, že od ledna z firmy odcházi, ale že by byl moc rad, kdybychom zustali v kontaktu a možna posunuli nás vztah do dalsí roviny.
Měla jsem větsinu minulého měsice volno, takže jsme se neviděli, ale jestě než jsem odesla na dovolenou, tak to s ním v práci bylo skoro jako 'v nebi' 
Evidentně se o mě zajímal, o moje záliby, o mou minulost, atd, ríkal, že mě chce líp poznat a zjistit, jestli bychom spolu byli schopni žít, ale tempo at udávám sama, že mě nechce do ničeho tlačit (jak galantní, že). Zavrsil to tím, kdyz rekl, že jeho vysněná budoucnost je o tom, že se znovu ožení a porídi si dalsí dítě (podotykám, že já o tom mluvit nezačala, jelikož se do vdávání/ zakládání rodiny moc nehrnu).
Jsme v kontaktu pres email, jelikož on už je z firmy pryc a ted mě chce pozvat na večeri. Za normálních okolností bych byla nadsená a taky jsem byla, ale jen do momentu, než mi dnes kolegyne v práci rekla (ona neví o nas dvou!), že pry on (A.) to asi táhne s jednou nasí kolegyní (K.) a hned mi popsala několik situací, ve kterych je nedávno 'nachytala', které by podle popisu mohly potvrzovat to, že s K. neco ma.
Já když si dam dohromady jedna a jedna, tak mi to začíná davat smysl - nejenom na tom kafi jsem si vsimla, že asi moc nechtěl, aby nas někdo z práce viděl (navíc tehdy vybral kavárnu dost daleko od firmy, kde nehrozilo, že nás někdo uvidí), v práci moc nechtěl, aby nás někdo viděl spolecně a kdyz si dám dohromady, že se evidentně opravdu chce s nějakou usadit, tak ted premyslím, jestli nahodou nás nema takhle 'rozdělanych' několik a vybírá mezi námi tu nejvhodnějsí. Co když je nás víc? Co když to není (možná) jenom ta K.?Tvárí se sice, že já jsem ta jediná, ale kdo ví? Prístí měsíc nastupuje do nové práce, tam bude plno novych, neobjevenych žen...
Moje dilema - jak se mám chovat na te večeri prístí tyden? Nechci mu to hned vpálit jako nějaká hysterka a udělat mu scénu (I když mám zrovna na tohle obrovskou chut, protože mám dojem, že ze mě dělá blbce), ale nechci si nechat kakat na hlavu. Vubec nevím, jak se k tomu postavit, protože jsem si začínala myslet, že on by mohl byt potencialně někdo, s kym bych mohla počítat do budoucna, ale nehodlám souperit s dalsími 'sokyněmi v lásce', to jsem dělala jako mladá a jenom mě to stálo spoustu sil a slz.
Jak byste se zachovaly vy? Jak se sebevědomě vymezit a nebyt za hysterku?
Poslat SZ
