Ahoj,
zajímá mě, jestli má někdo takový "problém" - že jste samotářky.. Prostě že nemáte žádnou podporu v okolí, bydlíte samy v cizím městě a musíte se spoléhat jen na sebe... Já si připadám jako ten nejosamocenější tvor na světě, protože nemám nikoho, kdo by mi byl aspoň malou oporou.. A mám občas stavy smutku, zoufalství... Jak to máte vy?
Bydlím tři měsíce s přítelem, asi 200km od domova, bez přátel,bez rodiny , bez všeho.
Vím jak ti asi je ....
Já z pracovních důvodů hodně cestuji, vždy na několik měsíců, takže také vím, jaké je to být někde sama, nová... Ale nemám s tím problém, když chci společnost, tak jdu a seznámím a někdy jsem ráda za to, že mám čas jen pro sebe 
Reaguji na psychologyZero: mám to stejně, brouku, a to ani nebydlím sama, i přesto, že kolem sebe mám lidi, připadám si na světě sama...takže nevěš hlavinku, je nás víc a někdy ani seznámení se s lidmi nebo přítomnost známých lidí nepomůže. (Šmankote to ale neznělo moc povzbudivě, viď?) 
...jinak téma zní, jak bojovat se samotou...nuž...naučit se dělat věci sama, rozhodovat se sama, být sama...jít sama cvičit, jít si sama na kafe, na procházku a tak...zpočátku to může být těžké, ale jde to 
Dobré je, udělat si určité rituálky. Př. Každou středu odpoledne si dám kafčo v oblíbené kavárničce. Každé pondělí si půjdu zaplavat atd. - a takhle člověk třeba i začne poznávat nové lidi, pokud o to stojí, protože třeba sportovat v určitém čase s určitou pravidelností chodí víc lidí.
Já už bydlím s přítelem třetí rok,mám to 100 km od všech přátel a věř mi že je mi pořád dost často opravdu smutno. V Praze, kam jsem se přestěhovala se mi pořád nedaří najít nějakou fajn kamarádku...ale jak říkají holky,prostě se naučit spoustu věcí dělat sama. Já chodím cvičit sama,na nákupy taky sama. Samozřejmě bych ráda tohle všechno dělala s kamarádkou,ale nic jinýho mi nezbývá. Asi jsem tě taky moc nepovzbudila
taky to znám Někdy jsem ráda, že jsem sama. Můžu si řídit čas jak chci, dělat si co chci ale zase na druhou stranu je to velmi těžké nemít nikoho s kým si můžeš promluvit, opřít se o něho a tak. Kdybych neměla přítele tak se občas samotou asi ukoušu. Moc ráda bych se s někým seznámila, ale stejně neumím udržet kamarádství a to už nemluvím o seznámení - taky nevím jak na to.
Jak bojovat se samotou asi to co radilaReaguji na Lentilie: zkusit rituály
...jinak ještě, spíš tak trošku pro zasmání...já nemám ani toho partnera a to dlouhodobě, jsem single snad 5 let už, takže fakticky nemám ani nikoho, kdo by mě vzal do náruče, pohladil, povzbudil, komu bych se svěřila, když mám tu naši holčičí depku...
...a když mluvíme o té samotě, někdy když vidím kus chlapa, jako třeba teď nedávno ve frontě v drogerii, který už od pohledu ve mně vyvolává pocit, že je to takový ten statný ochranitelský typ, do jehož náruče bych se úplně přesně a na míru hodila... tak stojím, slina mi kape od úst, (možná vypadám i mírně retardovaně v tom okamžiku), mám chuť třísknout s košíkem o zem a s ním o zeď s představou jak mu ubírám kyslíku držíc ho z límec pod krkem a lomcujíc s ním"ježišmarijáá jsem tak sama, dělej něco"... 
...joo, já vím, už mi z té samoty prostě někdy hrabe - ale než být s někým jen abych nebyla sama, to radši tyhle ujeté imaginace 
Cituji Lentilie: jsem single snad 5 let
taky jsem, vlastně stejně dlouho, dejme tomu, bez chlapa. A to, co jsi popsala s tou slinou a košíkem, to jsem si už taky zažila
Jsem teď taky sama, ale našla jsem si cvičení a podle toho každý den cvičím, zajdu si do posilovny, ráda fotím, tak něco vyfotit(teď jsem třeba fotila ségru), přečtu, trávím čas tady na omlázku, pokud je hezky, tak vyrazím k vodě
méně než
10 příspěvků
Taky někdy bojuju se samotou,a kdyby jenom s tím .. I když mám kolem sebe lidi, tak si připadám sama..Horší je že někdy se uzavírám před světem dobrovolně,to je horší,ale pořád být sama to není dobré,člověku pak z toho ,,hrabe''.. a taky nevím co s tím
nebát se věci pro dva dělat sama,já nejsem sice single,ale baví mě chodit do kavárny sám a nějak lítostivé pohledy od okolí nezaznamenávám
procházky s ipodem mám též oblíbené
kino mi nevadí, nenavštěvuji multikina,kde se asi v párech přímo „musí”
Se samotou zabojuješ jedině tak, že buď se tomu opravdu postavíš čelem a budeš to chtít za každou cenu změnit, nebo si zvykneš...záleží, jak to sama cítíš, někdo není přirozený samotář, jenom ho podmínky tak trochu k tomu "donutí"...
A to, že nemám podporu, oporu, že jsem sama, přeci neznamená, že to budu ještě víc prohlubovat a utápět se v tom, sedět a litovat se
Poslat SZ
