Jak být šťastná sama se sebou

Já mám tyhle stavy jen jednou za měsíc - PMS. Jen rada na to partnerovo chrápání, vžycky si řeknu, že je dobře, že tam je, ať klidně chrápe, bez něj by bylo ouvej

Já vím, nejedná se jen konrkténě o to ale o tu celkovou nervozitu na cokoliv. člověk je vzteklej, nesnášenlivej, přitom to o sobě moc dobře ví. Ještě trpím an atopický ekzém a ten když se zhorší jsem na tom psychicky taky mnohem hůř a kopu kolem sebe. Kdybyhc věděla alespoň jak zjistit příčinu a něco s tím dělat... k psycholožce jsem chodila jednou někdy na začátku střední a přišlo mi že ta na tom byla hůř než já a pomoct ani poradit opravdu nedokázala

hmmm. a ekzem se pak tvým duševním stavem taky ještě zhorší, musíš se hodit do klidu za každou cenu, uvědom si, že jsou lidi, kteří by svůj handycap rádi vyměnili třeba za atopický ekzem. Např. byli jsme v Alpách lyžovat a já jsem totální nemehlo na lyžích, všichni kolem mě frčeli a já málem brečela a zlobila se sama na sebe, že mi to nejde a najednou kolem mě projel chlap a měl jen jednu nohu a já koukala, s otevřenou pusou a tak mě to dojalo, že ten člověk umí žít plnohodnotný život i bez nohy a ještě i sportovat a šlo mu to líp než mě to byl borec. Tak zkus na svět koukat pozitivně, všechno zlé je k něčemu dobré a zabývej se radši pozitivama v tvém životě a negativa potlač. Dá se to naučit

Carolinee
Zřejmě by to chtělo pořádnou diagnostiku, táhne se to s Tebou už dost dlouho (od střední), to není náhoda. Teprve pak je možná nějaká pomoc. Jestliže nedokážeš ovládat svoje reakce, tak je problém někde v citové labilitě. To je hodně vrozená záležitost, takže nečekej nějaké kouzelné rady. Spíš se připrav na to, že se s tím budeš muset naučit nějak žít.

Nejdůležitější je vzít rozum do hrsti a pochopit, v čem všem Ti to komplikuje život. A pak se naučit třeba relaxovat, aby ses dokázala sama dostat do větší pohody, nebo se dívat se na věci jinak, aby Tě méně vytáčely. Ale k tomu je potřeba trénovat změnu myšlení, což zas vyžaduje docela silnou vůli (jak jsi na tom s ní?). Takže Ti doporučuji návštěvu psychologa nebo psychiatra, ale když budeš dopředu myslet, že Ti nepomůžou, tak vem jed na to, že opravdu ne.

S vůlí pěkně mizerný ... právě v těchhle depkách se hodně cpu,m ale opravdu maximálěn že sním třeba dort s bramborama pomalu dohromady a nikdy nemám pocit sytosti. Pak se cítím přetláskaná, je mi ještě hůř, i se mi horší právě ten ekzém, ale ikdyž se snažím to v tý chvíli potlačit a říct si ne tak vůůůbec ..... za celých těch cca 7 let zatim bez úspěchu ...

milow33
Napsala jsi to moc hezky.
Pamatuju si, že jsem v mládí trpěla na různé strachy a přitom vůbec nebyly opodstatněné.
Rodiče jsem měla a mám moc fajn, pár dobrých kamarádů, dobře placenou práci v dobrém kolektivu... a přece jsem se trápila a dokonce prožívala fóbie se kterými se mi velice těžko žilo. Ráno jsem se probouzela se strachem, který neměl žádné rozumné vysvětlení. Trvalo to pár let a pak přišlo manželství, děti a starosti kolem nich, ale hlavně radosti a ty moje strachy se rozplynuly. Není na to žádný speciální recept, ale pamatuju se na jedno: Kdysi i teď jsem věděla a vím, že chci být prostě šťastná. Mysli na to každou chvíli svýho života a ono se ti to splní, ikdyž teď to prožíváš jinak.
A jak píše milow dívej se kolem sebe a uvidíš spoustu šťastných lidí, kteří mají daleko menší důvod se tak cítit, než Ty a z té vděčnosti, kterou pocítíš možná najdeš smysl svého života a radost bez které se opravdu nedá žít.

Ono se to řekne. zrovna dneska já mám šílený den, tak jsem hledala nějaké diskuse, kde pokecat a našla jsem Omlazení. Nejsem se sebou dneska v pohodě, jakmile nemám činnostz- rozuměj - miluji práci svoji, zahrada je mokrá a prší celý den, takže hledíme na televizi a je to o nervy.

Tak mi řekněte...Já snad půjdu stříhat stromy do toho hnusnýho počasí...Zítra bude líp, jas. Jo ještě jsem se nabarvila.ale spokojená dnes teda nejsem. A mívám to občas -když lenoším.

Ahoj,mám úplně stejné problémy...Nakonec jsem nevěděla co dělat,byla jsem opravdu neštastná. A tak jsem se svěřila mamce,ta mě objednala k psychiatrovi a od té doby se to hodně zlepšilo.Cítím se mnohem lépe.

Jo a moje diagnoza zněla-deprese,ale nestydím se za to,někdo je takovej a jinej makovej.

Taky není proč se stydět, že člověk někdy potřebuje doktora na bolavou duši.
Je fajn, že se umíš příjmout. To je totiž to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat.

Já si taky myslím, že by jsi si měla zajít k doktorovi... Myslet na to, že spousta lidí je na tom hůř, dívat se na svět pozitivně atd., je sice fajn, ale mě to u Tebe už taky zavání nějakou depresí, a to už si člověk sám nepomůže, i kdyby uvažoval sebepozitivněji. Hodně lidí trpí, snaží se vše vydržet, vyřešit sama, ale neuvědomují si, že kdyby si nechali pomoct u odborníka, strašně by se jim ulevilo a změnil by se jim život...

Já jsem na tom byla jeden čas hodně podobně jako ty. Pak jsem se jeden čas i bála, že s přítelem bude konec. Ani sex jsem nechtěla a tak. Vysadila jsem antikoncepci a moje psychické problémy jsou pryč. Od té doby mám názor, že to co neni přírodně, tak do těla cpát nebudu. Třeba to je tim, že bereš nějaký léky nebo teda tu antikoncepci bych už nevzala!

Ahoj, bývala jsem na tom podobně, každý den jsem stávala z postele s nechutí a bála se, co přijde. Teď když vím, že mě čeká něco hrozného, tak si představím, jak budu trávit víkend se svým přítelem, a že to musím vydržet. Dost mi to pomáhá. Držím pěsti.

Tyhle stavy moc dobře znám... Pokud se to táhne už delší dobu, možná by stálo zato, vyhledat nějakou pomoc. Příčin může být mnoho. Mně částečně pomohla změna antikoncepce. Hledala jsem třeba i záminku, byla jsem jako časovaná bomba a sama si to uvědomovala. Byla jsem neustále podrážděná a nervózní. Přítel říkal, že jsem samonaštvávací (použil jiný výraz, ale ten by tu asi neprošel ). Dokázala jsem se během vteřiny vytočit kvůli hlouposti. Věci, které mě dřív nevytáčely, mě strašně štvaly... Pak jsem změnila antikoncepci (z úplně jiných důvodů) a najednou jsem si všimla, že moje výkyvy, výbušnost a podrážděnost se zmírnily. Určitě za to nemohla jenom antikoncepce, myslím, že příčina byla někde jinde, ale myslím si že to ještě "umocňovala".