Mám jeden takový osobnostní rys zdá se, který si plně neuvědomuju, ale mí blízcí ano a chtěla bych se ho zbavit. Prý že často dávám svým bližním vinu za něco, co mě trápí v onom vztahu. Dám rovnou příklad. Můj současný přítel se mi svěřil, že mu dávám často vinu za věci, které v našem vztahu kulhají. Věřím jeho pocitům, ale na druhou stranu mi přijde, že to nedělám, ba že dokonce často přiznám svoji vinu, protože se slovem promiň nemám problém a vím, že nejsem dokonalá a nepovažuji se za nechybující. Jenže on má pocit, že ho za vše viním. Také mi to řekl jednou bývalý přítel (při rozchodu) a naposledy dnes moje nejlepší kamarádka. Takže mě to už opravdu tíží, ale nevím co s tím, protože si to jen málokdy uvědomuju. Dám sem ale příklad z dneška. S přítelem jsme se dohodli odpoledne, že si večer zavoláme. Večer mi ale napsal, že zjistil, že se dnes hraje důležitý zápas mistrovství světa v basketu a že bychom si zavolali o chvíli později. Nic jsem nenamítala, protože jsem se vcítila, že by mi on zakazoval mistrovství světa v hokeji, a šla jsem si dělat své věci. Jenže pak jsem je dokončila, začala jsem být rozmrzelá, že dává přednost zápasu a když se pak ozval, tak jsem mu napsala, že už nemám náladu, protože jsem čekala, až se dokouká a přestane věnovat tomu více důležitému, než jsem já. Prostě jsem mu to vyčetla. A neměla jsem právo, protože jsem ho na to nechala přece koukat a pak jsem měla držet pusu a v klidu si zavolat.
Jenže jak těmhle chybám předcházet? Máte s tím některá zkušenosti a jak to řešíte? Popřípadě mi pomůže i jen sdílení podobného příběhu 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak ho stále neobviňovat?
Poslat SZReaguji na onsall: kdyby sis tu diskuzi byla ochotna číst, tak by ses to dozvěděla...je to vztah na dálku a už jsme si nevolali týden, tak mi už tak nějak asi právem chyběl a tehdy mě to prostě nějak mrzelo...tak proto...jinak když už, tak mu spíš vyčítám, že žádný koníčky nemá a moc nechodí ven, protože chce být radši se mnou...jako tyhle slečny, co jenom mají chuť si na někom vylít vztek a ničemu nepomoct, mám opravdu ráda 
Jak už tady holky radili - prostě držet jazyk za zuby a sklopit uši.
Reaguji na TerezkaTRO: ano, to funguje, když si uvědomuju, že bych mohla vyčítat, protože se ve mně hromadí nějaká nepříjemná energie...na druhou stranu se ji ale člověk musí naučit nějak ventilovat.
jenže když já si třeba vůbec neuvědomuju, že zrovna vyčítám, tak nemůžu držet jazyk za zuby..co potom?
Bavila jsem se o tom teď s jednou kamarádkou a ona mi řekla, že je třeba vědět a umět říct, co se ti zamlouvá u chování toho druhého a co ne. A když se mi to nelíbí, říct to a nedržet jazyk za zuby a pak mu to vyčíst. Co totiž ti může druhý člověk říct na to, když mu sdělíš "tohle a tohle se mi nelíbí"?? A když nám nejde to říct v tu chvíli, co se to děje, tak to tomu druhému říct nějak v klidu jindy a bez výčitek, aby to pochopil a nešprajcl se.
A jinak asi bych dodala i univerzální radu, že za své štěstí si můžeme samy, a ne čekat, že nás udělá šťastnou druhá osoba, že bude vědět, co si myslíme, přejeme, aniž bychom jí to řekli. O to míň očekávání bude a i méně výčitek....100% bez výčitek to asi nejde, to se s tím musíme smířit.
Reaguji na francisB: diskuzi jsem četla celou a to že ti neradím ať počítáš do 10 ale řeknu ti že se chováš hloupě a tobe se to nelíbí je tvá věc, jako je to tvůj život. Řekla jsem ti at si uvědomíš jak se chováš a podíváš sr na to ze dvou stran. Jako kdyz řekneš jo koukej na fotbal a pak mu za to vynadáš tak jako promiň ....
Reaguji na onsall: kdyby sis přečetla diskuzi, věděla bys, že to byl basket 
a že mi říkáš, ať si uvědomím, jak se chovám, nemusíš. Kdybych si to neuvědomovala, tak tu asi nezakládám diskuzi a dělám chyby dál ne? Takovou pomoc si raději do budoucna odpusť, protože dokážeš jen o druhých psát, jak jsou labilní, urážet je a pomoc žádná. Ty jsi určitě spadla z nebe učená 
howgh
Ahoj FrancisB, musím se přiznat, že v Tvém příspěvku se trochu poznávám. (Nečetla jsem celou diskuzi). Popravdě jsem moc nepobrala to o té vině jiným atd. Ale ten konec, kde dáváš příklad s basketem je přesný
. Myslím a doufám, že jsem se už ale uvědomila. Když jsem se nad tím dřív zamyslela, uvědomila jsem si, že důvodem je má pohodlnost a "závislost" na příteli. S tím, že my spolu tedy žijeme. On má své kamarády, koníčky a umí vydržet sám se sebou. A já doma seděla a čekala a běda, jak se zpozdil i o 10minut. Myslím, že je dobře, že mu např. onen basket první "povolíš" a uvědomuješ si, že by nebylo moc normalní mu to zakazovat. Ale pak máš hold už dlouho a jsi naštvaná, že se nudíš a tak natěšená, až spolu budete volat (což je pro Tebe v tu chvíli činnost nr.1). Podle mě by ses měla naučit trávit čas sama se sebou, umět se zabavit něčím. Já to tak udělala a už i uvítám, když ještě domů nepříjde a já mám čas sama na sebe)
Cituji francisB: protože se ve mně hromadí nějaká nepříjemná energie
Jo, to mám taky. horká hlava Teď se sama sobě směji, ale v tu chvíli se v duchu doslova s přítelem rozcházím a balím se atd. atd.
a to kvůli naprosté blbosti. Ono co mě teda docela začalo pomáhat. (ještě, že to tu je anonymní ). Tak si hold zanadávám. Dřív jsem to v sobě držela, prostě bych se o nikoho neotřela ani pomyšlením nějakou negativní hláškou. Ale teď si zanadávám, klidně sprostě ( a to teda se jako aj stydím kolikrát). a je mi hej, no a co. Pustím to ven (nikdy né teda fakticky). A pak přítele vidím a už se tomu směji
Cituji MyselfLady: Popravdě jsem moc nepobrala to o té vině jiným atd
jj, uvědomila jsem si hned, že jsem dala špatný příklad, který mému deníčku dává jiné téma (v průběhu diskuze to pak vysvětluju)...ten basket byl hlavně o výčitce a ta vina tam je vlastně v pozadí, že jsme si málem nezavolali kvůli němu a jeho basketu...dám jiný příklad...třeba někam spolu jdeme pozdě a já ho za to obviním (reálně on opravdu dost chodí pozdě, ale já ho třeba měla víc popohánět a nevyčíst mu to, až když příjdeme pozdě)...nebo se kvůli něčemu hádáme a já ho pak jakoby obviním, že kvůli němu mám teď špatnou náladu a třeba se nevyspím nebo tak..jako ony jsou to vždy věci, na kterých on reálně opravdu má svoji část viny, ale já to na něj jakoby hodím...ale když třeba udělám něco, co je opravdu má vina, tak nemám problém to přiznat a omluvit se...je to víc pochopitelný? sama moc nevím, jak to popsat, jak ani vlastně moc netuším, čím to dělám...budu se ho na to muset zeptat..problém je ale teď v tom, že se ještě týden neuvidíme a přes skype to řešit já ani on nechceme..
každopádně děkuju moc za vaše rady! 
dokud si s ním nepromluvím, nechám to téma tady otevřené, protože se určitě ještě může najít někdo, kdo má zkušenosti anebo někomu pomůže se podělit o svůj příběh
Cituji hořčíky: hele , ale to je problém To jenom vidíš jak Tě ovládá Tvé ego Ono právě tím, že neděláš vlny kvůli blbostem - za to si tě kluk hooodně váží ! A pak uvidíš po pár týdnech co změníš své chování - uvidíš změnu i v něm . Najednou bude dělat věci které jsi chtěla aby dělal, jen on už bude dělat sám , když mu dáš prostor a nebudeš Ta , která je s ním ve vztahu ale máš nutkání někoho -Napravovat kárat . Proto spolu ve vztahu nejste . Ty nejsi jeho máma abys ho peskovala Chovej se prostě jako žena. On se sám bude chovat jako muž co pro Tebe udělá cokoliv , když mu dáš prostor a když mu dáš pocit důležitosti . Jak si chlap má připadat důležitý a mít potřebu volat Ti , když ví že ho pokaždé za něco seřveš ? Já když dám příteli volnost , tím že mu nevyčítám, když mu nechávám prostor pro své věci. On pocítí lásku že mu nic nezakazuji a má ze vztahu dobrý pocit . A snaží se pak udělat štastnou i mě
Ježiši, když to je tak strašně těžký...
Ještě jsem se to nenaučila, snad to někdy změním...
U mě je to i hormonama - však víte, jistá fáze měsíce Přítel mi občas říká chodící Kálí (jako ta indická bohyně . I když často je to i tím, že jsem prostě po mámě..úplně ji v sobě vidím a nedokážu to potlačit, i když prostě zaboha nechci být jako ona... Je to pro mě neuvěřitelně těžký...
Reaguji na TeraBera: jo, máš pravdu, část povahy anebo jednání rodičů se v nás v dospělém věku odráží. Také to na sobě pozoruji.
Jo ty fáze měsíce.. To znám, partner na to taky rád upozorňuje..tak už mu na to vždy jen ve randě odvětím, že bych ho chtěla vidět na mém místě s krámama a splašenýma hormonama a bolavými prsy, různými chutěmi, návaly, migrénami....
