Moje první práce byla pásová výroba ve fabrice. Pak se mě to dlouhou dobu drželo, a přestože jsem hledala práci v oboru (mám střední ekonomku), tak jsem ji pro nedostatek praxe nikdy nenašla a ploužila se v zaměstnáních mezi výrobou a skladem.
Většina mých kamarádů se časem stala úspěšnými novináři, programátory, lékaři, manažery, vedoucími projektů a nevím co ještě. Přestože většina z nich stejně jako já nedokončila VŠ, jsou všichni dnes ve svém oboru tak nějak ustálení a baví je to. A já mám akorát "depresi."
Měla jsem takový záchvat touhy po kariéře, dala výpověď ve fabrice, kde mi ze stereotypu "měkl" mozek, prošla rekvalifikací, půl roku hledala práci a nakonec to vzdala a šla zpět do fabriky, protože došly peníze. Koncem minulého roku jsem to zkusila znovu. Jakoby mi ty měsíce deprese a ponižujících pohovorů nestačily. Nakonec se po asi 350 odeslaných životopisech a dvou desítkách z toho vzešlých pohovorů zadařilo. Nastoupila jsem na místo junior mzdové účetní. Jsem tam tři měsíce a mám pocit, že jsem nikdy v životě nebyla v práci tak nešťastná. Práce mě nebaví, kolektiv mě nepřijal, za zádama mi sedí nadřízený, se kterým jsme si navzájem velmi nepadli do oka.
Dřív jsem měla pocit, že mám na víc, než kompletovat dráty, kontrolovat výrobní výkresy, balit kosmetiku do krabic. Ve škole jsem byla úspěšná, až na jazyky jsem s ničím neměla problém. Na VŠ jsem skončila, protože jsem si v době krize na brigádách nebyla schopná vydělat na zaplacení nájmu atd. Teď mám zas pocit, že jsem od školy vše zapomněla, že nic nezvládám a práce mě nebaví. Chtěla jsem práci, kde nebudu dělat v monterkách, budu se moct oblíct jako člověk a nebudu se stydět před kamarády a kamarády kamarádů říct, jakou práci dělám. Teď ji mám, a nevím jestli odejít nebo zůstat jen protože mi tahle jediná firma dala šanci získat nějakou praxi.
Nevím jakou jinou práci hledat. Do kancelářského prostředí tak nějak nezapadám. Asi mám za ty roky i jinak nastavené myšlení.
Máte hodně odlišnou práci od toho, co jste dělali nebo studovali původně? Jak jste se dostali k tomu, co děláte? Je Vaše práce založená na Vašich koníčcích?Chodíte do práce rádi? Nebo je pro Vás každá neděle předcházející novému týdnu velkou depresí?
Vždycky mě bavily jen věci, na kterých se tak nějak nedá nic vydělat. Ráda maluju, miluju knihy, cestování a zvířata. Ale na práci se zvířaty nemám vzdělání. Nic vlastně pořádně neumím. A příčí se mi dělat práci, kde člověk tak nějak nevytváří žádné hodnoty. Asi jsem pro dnešní svět trochu mimo, ale dělat třeba account managera, nutit lidem věci co nepotřebují, půjčky a blbosti mi nepřijde jako zaměstnání ale jako osobní peklo.
Je mi 25 a člověk by řekl, že v tomhle věku už prostě musím vědět, jakou práci chci dělat. Ale tak nějak to k mé smůle zatím vůbec není pravda.
Do toho se snažím dokopat k odchodu z (z mé strany) nefungujícího vztahu. Z dlouhých měsíců hledání práce jsem se ještě pořád nevzpamatovala finančně a stále příteli dlužím nějaké peníze, což není úplně příjemné. A zůstávat ve vztahu jen proto, že jsem na tom finančně zle mi k němu přijde strašně nefér. Nějaké špatné období...
Potřeba vypsat se mě dokopala až sem. Děkuji, jestli si to někdo přečetl 
Takže upřímně řeknu, že za pásem si tě představit neumím...tak většinou pracuje jiný typ lidí. 
) a většinu úspěšných kamarádů, mohla by ses třeba poptat nebo si od nich nechat poradit. Prorazit může jen člověk, který ví, co chce. Malování, cestování a zvířátka sice milujeme všechny, ale na tom se dá stavět výplň volného času - nikoliv povolání. 
Poslat SZ
Galerie obrázků
tak jen, že nejsi sama