Pokud se jedná o hmotné věci, tak mě brzdí především peníze. Ráda bych utrácela, kdybych na to měla. Ale když třeba s přítelem přemýšlíme, že koupíme novou TV nebo skříň nebo já nevím, tak v první chvíli jsem především nadšená. Když to úplně nutně nepotřebujem, tak zbrzdím a hodně přemýšlím, jestli je nutné za to dávat peníze, jestli ještě nepočkat, jestli není potřeba něco jiného víc. A tak je to se vším... když si chci koupit kosmetiku, oblečení, ... Pokud si ještě třeba druhý den nebo za týden nebo za měsíc pořád myslím, že to bude dobrá koupě, pak do toho jdu. (samozřejmě ne u všeho, především u větších výdajů)..
Co se týče nehmotných věcí (např. chci už partnera, chci už dostudovat,...), tak to chci většinou taky hned. Ale vždy se snažím zbrzdit sama sebe, abych nelitovala a netlačila na pilu. Ne vždy to bylo snadný, ale myslím, že už jsem se celkem dobře naučila trpělivosti..
Jinak mi v tom taky pomohl přítel.. a to v tom, že on je pravý opak. Nejradši by vše utratil hned. Takže jdem např. nakupovat potraviny a najednou chce to a tamto a tohle, protože to přece všechno sníme a nutně potřebujeme ochutnat, že jo.. Takže je to jak s malým děckem a neustále mu říkám - ne, zlato, klobásku teď nekoupíme, už máš v košíku hermelín, koupím ti ji třeba zítra. No neberte mě doslovně. Ale prostě když přemýšlím o tom, co kupuju nebo o tom, co se děje v mém životě, tak mě to nutí čekat.
V hmotných věcech mě k tomuhle opravdu donutily peníze, protože jsme jich s mámou nikdy moc neměly. Teď s přítelem je to celkem v pohodě, ale tohle uvažování už mi zůstalo. Jde prostě o cvik..
Takže mé rady:
hmotné věci - rozmyslet si, jestli to opravdu potřebuješ, počkat do druhého dne, abys nelitovala koupi a zároveň se učila trpělivosti...
nehmotné věci - všechno má svůj čas, na nic nespěchej a vychutnávej si v životě to, co ti právě přinesl... když něco moc uspěcháš, možná pak budeš zklamaná, že to přišlo moc brzy.. (např. partner)