Jak oslovujete svou polovičku?

to mi nepřijde normální

až budu mít jednou svoje děti, budu je odmalička vést k oslovení tatínku, maminko, je příšerné když pětileté dítě říká jdem za tatou a mamou..i já ve svých jednadvaceti se ptám ..kde je tatínek a přijde mi to samozřejmé

Vga

Holka, tys stejně "postižená" jako já!!!! )))))))))))))))))))))

Přesně tak - máma a táta jsou rodiče, i když je výborný vztah, tak by měli zůstat rodiči. Souhlasím. Mimochodem - jak jsi "mladá" ? Nebo takhle - jak velké máš děti ??? To je lepší otázka? Iva

Znám rodiny, kde trvají na tom, že si říkají jménem všichni. Naprostý chaos. Nelíbí se mi to. Asi jsem hodně konzervativní, ale nepřála bych si, aby mi syn říkal Ivčo)
On by si to ale asi ani nedovolil. Ne, že by se mne bál )), ale má určitá pravidla zažitá a v jeho 24 letech něco měnit - to nelze. A ani nechci, protože je bezvadný. Navíc se jmenuje stejně jako manžel,, i ten titul bude mít stejný, snad- pokud neuteče z posledního ročníku VŠ, a navíc i dšda se jmenoval stejně, i s tím titulem. Prostě prokletí ))) Rodinná tradice a já to beru s humorem, protože syn výhledově - pokud se zadaří někdy syn jemu - má jasno - bude další - již čtvrtý v řadě....)))))))))) Iva

Ahoj holky,

taky si myslím, že rodiče má člověk jen jedny a jsem pro oslovování mami,tati. I přes kamarádský vztah,ale všeho s mírou. Ony ty naše děti potřebují hlavně mámu a tátu, i když jsou třeba už dospělé,kamarády mají ve škole nebo si je najdou samy. Ale proti gustu...

Na mě holky často volají Mončoo, i na veřejnosti a mají z toho děsnou bžundu a případně to ještě zdrobňují na Mončinko. Fakt je to neučím, naopak! Slyší to od mojí mamky, známých, manžela - oslovujeme se většinou jménem (někdy mi ujede jedna zdrobnělinka, známe se od mých 15, takže to je troška pochopitelné a je to síla zvyku), neříkáme si maminko a tatínku, jen když tak o druhém mluvíme (běž za tatínkem, on Ti ten balón nafoukne...). Ale to Mončo je prostě moc baví, připadám si jak jejich starší ségra

No právě, pořád je to máma - pro mě...a holky v tom maj chaos a je to pro ně zatím těžké resp. se na to často ptají, protože já jsem jejich máma a jejich babičce taky říkám mámo a ne babičko, jen když o ní mluvím - babičky máme rozlišené, jedna je "babička+jméno" a druhá je "babička+přídavné jméno (má něco co ta první ne a je to pro ni charakteristické a dětem je jasné o koho se jedná a i jí tak říkají a je to roztomilé, tchyně tu přezdívku i přijala za vlastní a má jí na icq a skype )
Nějak mi nejde přes pusu říkat mojí mamce babičko, ikdyž babičkou díky bráchovi je už 18 let a pro naše cácorky 4 roky, pro mě je to prostě pořád mamča Vím, že mě to i zlobilo když sem ještě byla s našima doma a mamka i jen tak přede mnou (bez vnoučat v závěsu) říkala taťkovi dědečku...asi sem i trošku žárlila

mě se to stalo když mala začinala mluvit. My si řikame doma jmeny a ja o sobě rovněž mluvim v prvni osobě, takže mala misto prvniho slova "mama" mi začala řikat jmenem... To jsme pak raději rychle přešli na na "mama" a "tata" když jsme o sobě male něco povidali a na tu "mamu" přešla asi po měsici . Ale teď, když mi řika "maminko" tak to je uplně k sežrani

Manžela oslovuji jménem , nebo tatínku a teď už občas i dědo , podle vnuka. Rodiče jsou pro mne mamka a taťka . Měla jsem tetu ,která byla hrdá na to ,že jsem ji oslovovala teto a né jménem , jako ostatní neteře a synovci . Mám ,ale švagrovou a ta mého bratra a někdy i jejich děti oslovuje PRDELKO .... a to i na veřejnosti .... moc hezké

má ve vá vzor.)Jistě si dáváte pozor na dobrou výchovu,u vás je to normální,ste moc na očích.Kluka máte ale krásnýho,je Vám podobný,i když z manžela má taky něco .-))))vic je po vás..Anna

Věrko,
tohle už je skoro stalking.
Trisha

NO tak já říkám všem jménem mimo babiček....těm říkám babi,nevím říkám jim tak od mala..

Camilla
Rodičům říkáš jménem? taky od mala? To chtěli tví rodiče, nebo ty?

No, tak já se taky přidám. Svou maminku jsem vždycky oslovovala "mami". Jen za posledních pár let (je mi 27) ji občas z legrace oslovím jménem. Jmenuje se Marie, takže ji říkám Mařenko nebo Mau Ani jedné z nás to nevadí a tak nějak mi to ani nepřijde nepřirozené. Máme spolu velmi blízký vztah a nemám pocit, že by to oslovování měnilo něco na tom, jak moc si jí vážím. Ale u taťky mi oslovování jménem přes pusu nejde, ani by mě to nenapadlo. Tam zůstávám u "tati".

Já nejsem Věrka!!! A pokud si to myslim tak napišu, co si myslim. Anna

Iva
Ahooooj Ivuš!! No prosímtě kde jsi tak dlouho?? Zrovna včera jsem na tebe myslela, že nám tu chybíš!!