Jak po rozchodu s přítelem bydlet sama? A jak začít znova?

Dekuji za podporu,vim ze to vse prejde a verim ze znova budu stasna. Jen se snazim pochopit co jsem udelala spatne a proc jsem ted sama.Vim ze to zvladnu,jen proste nevim co ted.Jak si zvyknout na ten prome porad jeste cizi byt a na tu samotu.

Určitě to přejde a určitě budeš štastná. Všechno má svůj čas a většinou má všechno svůj důvod. Místo toho,aby ses pitvala v tom co bylo a co jsi udělala špatně se z toho zkus poučit a mít to jako zkušenost. Ale určitě nepomáhá se zabývat dlouhé hodiny tím,zda by to bylo jnak, kdyby ses zachovala jinak nebo jednala jinak. To už ted stejně nezjistíš. A hlavně nechtěj vzít celou tíhu rozchodu jen na sebe. Na vztah i rozchod jsou většinou potřeba dva a vina je tedy na obou.
Určitě to zvládneš. Na ten nový byt potřebuješ chvíli času než si zvykneš, to je normální....a co se samoty týče, tu každý zvládáme jinak. Mě pomáhalo si číst, pustit si nějakou hudbu nebo film či video,aby v bytě byl nějaký zvuk. Sama sebe znáš nejlépe a víš, jak se se samotou vypořádávat nejlépe. Někdy mi pomohlo si občas přivést nějakou návštěvu nebo mít doma někoho přes noc....jen pro ten pocit bezpečí / nemusí to hned být chlap na spaní ,ale třeba i jen kamarád, kamarádka nebo někdo z rodiny komu věříš /.
A zkus tu samotu nevnímat tak negativně....být sama ještě neznamená nic špatného.

Jak typické, co tak vidím a slyším z okolí Já se řídím podle toho, že pokud chlap ženskou nepožádá do 3 let ženu o ruku, tak s ní dlouhodobě být nechce. Patřím mezi ty, co chtějí svatbu a děti a mám k tomu řadu důvodů a nepatřím mezi ty, co se utěšují tím, že papír není třeba apod. každopádně každý k tomu má vztah jiný.. Také bych odešla

Na to se vykašli Stejně ty věci uvidíš s odstupem času a ten pravý asi ještě přijde

Tohle jsem měla. Rok a něco ztraceného času. Ne úplně ztraceného, ale hodně mi to komplikovalo život. Muži, co o mě měli zájem nechápali, proč se tak straním a mně bylo trapné někomu říkat, že jsem se po tak dlouhé době s tím rozchodem ještě nesrovnala. Pak ty obavy jednoho dne odešly a bylo vše zase v pohodě. Vlastně za to mohl někdo, kdo to se mnou nevzdal Mě tento vztah tenkrát hrozně změnil, protože s ním jsem si také představovala společný život a vůbec jsem si nedokázala představit, že bychom spolu nebyli.. teď to beru všechno jinak. Hlavně dneska se lidi často rozcházejí a neodchází jen partneři, ale i lidi, které jste brali jako své kamarády, rodinu..

Rozhodně štěstí v životě neovlivňuje, jestli někoho máš a nebo ne a to, že máš kolem sebe lidi v páru také nic neznamená. Spousta lidí vypadá jako šťastný pár a za měsíc je všechno jinak..být chvíli sama má i své výhody a je lepší se naučit být i sama, než závislá na vztazích, protože pak to člověka zraní, když nemá nic jiného, než jen toho partnera..

Ještě mě napadlo v nejhorším odjet do ciziny na zkušenou, takhle to vyřešil můj kamarád po 15 letech vztahu. Dal do toho vztahu maximum a odešla mu za jiným. Zvládal to fakt hodně špatně, zadělal si na problémy a tak se sebral a odjel na zkušenou na 3 měsíce a najednou řešil závažnější problémy, než ten vztah a přešlo ho to. Uvědomil si spoustu věcí. Další kamarád taky odjel na rok do Austrálie kvůli ex a zůstal tam 5 let

jo, dovedu si to velice dobře představit ... Já to právě chtěla navrhnout, že pokud máš byt pouze v nájmu a víceméně tě doma nic nedrží, ber to jako výhodu, kterou si spousta lidí nemůže dovolit a jeď na chvíli ven. Mne do zahraničí vyhnali jak dluhy, tak i pořád komplikované a nedořešené vztahy s ex ( říkám, že jsem před ním utekla - ale spíš sama před sebou ) a opravdu mám teď jiné problémy, než řešit vztahy minulé, navíc to dodá víc samostatnosti a sebevědomí, než sedět v prázdném bytě a přemýšlet nad tím, jak žijí ostatní.

Typické to je a já sama jsem si říkala,že bych si nepřála se do podobné situace dostat a o pár let později to byl i můj problém. Po třech letech jsem ještě na rodinu a svatbu připravená nebyla takže jsem to neřešila,ale po 5-6ti letech už jsem samozřejmě tu potřebu měla. Mám to stejné jako Ty ...prostě chci to popořadě a ne něco za něco...já Tobě děti a ty mě zase svatbu....jediné čeho trošku lituji je fakt,že jsem neodešla mnohem dříve,ale to už ted stejně nemá smysl řešit.

Holky děkuji za příspěvky,a rady.O vycestovaní jsem uvažovala,ale tak nějak nejsem typ člověka dobrodruh.-)vždy jsem chtěla jen ten obyčejný život, dobrou práci rodinu děti(vím zni to možná nudně ale nejsem karieristka nebo něco takového,i když obdivuji ženy které v životě něco dokázaly a nebyly závislé na chlapovi)Když nad tím přemýšlím ani nevím jak se stalo to že teď nevím co mam dělat atd,Než jsem ho potkala neměla jsem sice moc vážných vztahu ale byla jsme šťastná sama ze sebou,ale potom jsem žila sním a můj život se změnil ale hlavně já jsem se změnila.Vím že není jediný na světě a vím že potkám lepšího muže.Jen nevím co teď chtěla bych ten čas využít k poznání sama sebe,ale taky jsou problém peníze kolem bytu a vybavení bylo spoustu výdaju,a já mam co dělat abych to utáhla,zvládnu to ale na nějaké placení kurzu nebo financovaní nového koníčka to ted nemám.

Já jsem třeba začala běhat...a na to moc peněz není potřeba...stejně jako třeba na ježdění na kole.....pokud máš tedy kolo. Pokud jsi před tím než jsi ho poznala byla šťastná sama se sebou, potom si dej za cíl,že se opět dostaneš do stavu,kdy budeš štastná sama se sebou jako před tím. Nemusíš si přece davit velké cíle, pro začátek stačí male, postupné. Teď jsi vydala peníze za bydlení,ale to se ustálí...začátek je vždycky nejhorší a příští měsíc to bude zase lepší. Navíc je spoustu věcí, co můžeš dělat i doma...nebo sama.Ja jsem treba zacala chodit do knihovny...mela jsem tak pristup k novym knizkam prakticky zdarma respektive jen za rocni poplatek ve vysi 60czk. Hlavne nemysli na to, jak je to vlastne hrozne.....neni, pokud jsi zdrava, mas co jist, praci a kde bydlet, potom je vsechno v poradku.

no vždyť mne taky předpovídali, že se po*eru, že se s pláčem vrátím domů, že budu stát v koutě, klopit oči, mačkat v rukách čepici a prosit, aby mne vzali zpátky do práce ( odkud jsem odešla na "áčka" ) . Jo, jo, můj ex se uměl velice květnatě vyjadřovat, akorát se hezky přepočítal: myslím, že má teď taky závažnější problémy, než čím vyplnit volný čas.
Ale to je jedno. Padl zde návrh na kočku, té bych se třeba já obávala, i když spousta lidi bude se mnou nesouhlasit - kočka není parťák, kočka tě drží doma, izoluje tě, žárlí a nárokuje si na tebe, nedá se vzít všude sebou jako pes, nedá se s ní chodit na tůry apod., ... pokud bys měla možnost si pořídit psa, bylo by to super, ale určitě ne za každou cenu a musela bys velice důkladně zvážit, jestli budeš mít čas se mu věnovat. To už musíš vědet sama. Nejhorší je zůstat sedět doma, postupně se obrňovat vůči jakékoliv změne a všemu novému - hledat si výmluvy a čekat na zázrak.
EDIT : Ještě mne napadlo, že vhodně zvolená literatura taky umí udělat s psychikou hotové divy - ale konkrétní doporučení ať ti dají jiní, to mé by se ti asi moc nezamlouvalo

Samozřejmě že pokud jsem zdrava atd,je to ok,jsem za to ráda.S tím cílem máš pravdu zkusím to ,dát si malé cíle.Snad se i ty finance časem zlepší a já budu moc do nějakého kurzu atd..Jen chci ten čas využít co nejlépe a zapracovat na sobě,a nemyslet na něj a na tu zradu.

Reaguji na dadabus: proč myslíš že by se mi to tvé nezamlouvalo?
Kočku nechci maš pravdu že by mě držela doma.Mam psa ale je na baraku u rodičů, občas si ho beru na byt když mam delší volno jinak dělám 12 hod směny a pejsek je zvyklý na zahradě nebudu ho trápit v bytě 1+1 a ještě aby tam byl sám.

Holky máte ještě někdo zkušenost s psychologem kde řešil svůj partnerský a osobní život?
Myslím že ho zatím nepotřebuji ale zajimalo by mě co radí v takových situacích.

Já jsem v první fázi chtěla k psychologovi jít....říkala jsem si,že to bez odborné pomoci nezvládnu,ale nakonec jsem nikam nešla. Pomohli mi přátelé, pohyb, práce a to,že vidím,že to sama zvládám a že to nakonec není tak hrozné, jak jsem se toho vlastně bála. Psycholog je samozřejmě určité řešení, pokud bys viděla,že to sama nemůžeš unést...minimálně by sis tam o tom popovídala a probral by to s Tebou někdo nezávislý.
Jinak to, co se s přítelem stalo neber jako zradu...ano, dopadlo to jak to dopadlo,ale nemá smysl se užírat tím, jak se zachoval.Pokud on si myslí,že tohle je pro něj to správné, přej mu to a nezapomeň,že boží mlýny melou a jednou dojde I na něj.