Mámin přítel před 3/4 rokem nastoupil na nemocenskou kvůli zdravotnímu problému, kvůli kterému nemůže vykonávat svou práci. Po zdlouhavých vyšetřeních a čekacích lhůtách podstoupil v březnu operaci. Po téměř třech měsících od ní však nedošlo k žádné změně, naopak se jeho fyzický stav zhoršuje. Lékaři mu trvrdí, že to je "běžný" pooperační stav, i když má poměrně silné bolesti. V nejbližší době by měl nastoupit lázeňskou péči, avšak ta nemusí být (ale může) zázračná.
Kromě asi pochopitelné psychické zátěže z dlouhodobé nemoci se ale nabalují další problémy. Už předtím, než onemocněl, tak měl poměrně velké dluhy, které nebyl schopen splácet ani z platu, natož nyní z nemocenské. Mamka mu sice v nejnutnějších splátkách pomohla, ale i tak se v tom plácá, má pocit, že si ****** celý život a jediné, co s tím umí udělat, je jít se ožrat. Je celé dny doma sám, máma pracuje, já jsem spíš u přítele, nikdy neměl žádné výrazné koníčky krom rybaření, které teď dělat nemůže. Teď jsem zrovna doma, protože se učím na státnice, celý den vzdychá, nadává, má divné průpovídky, že se na to vy*ere, jak ho to doma už ničí, co s ním bude, že by bylo nejlepší, kdyby umřel. Snažím se s ním o tom mluvit (narozdíl od mamky, což je další problém), ale on je typ člověka, co považuje za slabost mluvit s někým o svých problémech. Podle mě by bylo nejlepší, kdyby si o tom promluvil s psychologem, ale o tom odmítá kategoricky hovořit.
Má otázka zní, jak mu více pomoci, nenásilně ho přesvědčit, že to není ztracené a že se to dá řešit, ať vyhledá odbornou psychologickou pomoc. Jak ho zabavit, když je z toho všeho tak znuděný, že si ani nečte, což předtím aspoň dělal? Bohužel je celé dny sám doma, má sice vycházky, ale jen krátké. Není mi z toho dobře, ale už nevím, co dělat.




Poslat SZ