Jak povzbudit babičku, která leží v nemocnici?

Ahojky, no tak já měla v nemocnici nedávno dědu a to pro nás bylo utrpení protože děda vždycky brečel, když jsme tam za ním někdo přijel mě ho bylo strašně líto a měla jsem co dělat, abych nezačala brečet taky, to bych mu moc nepomohla, tak nějak jsme se snažili s ním bavit o tom, jak se kdo má, co kdo dělá a plánovat do budoucna, kam spolu pojedem a vše bude dobrý a tak..

Ahojky, to sem si vzpomněla, když ležela babi. Zrovna v tý době jsem si kupovala koně, tak sim jí ukazovala fotky koníka,říkala jak se jmenuje.Bavili jsme se co kdo dělá. Neboj oni ty lidi nemaj ani moc chut komunikovat a řekla bych, že jim většinou stačí když tam snimi někdo je.. Co třeba vzít nějaké fotky?

Reaguji na Amber: boužel s babčou už je to dost těžké, i před tím, když byla doma z baráku nevyšla rok, naposledy loni v tuhle dobu, kdy jsme jí sehnali vozík a od té doby nechtěla, má strach ze všeho, všechno jí bolí, většinu dne proležela, došla si max. na ten záchod.

já bych tam třebas chodila pravidelně a vždycky ji předčítala nějakou knížku - třebas nějaké krátké povídky, nebo básně - mohlo by ji to uklidňovat

Reaguji na mishenka: no líbí se jí můj pejsek, on jí má strašně rád, vždy si k ní sednul a hlídal jí, ona na něj mluvila jako na dítě, ale je pravda, že na tu chvílí zapomněla, že jí něco bolí, bohužel do nemocnice ho vzít nemohu, ale do mobilu bych mohla něco nafotit a ukázat, doufám, že dobře uvidí, ten zrak už není moc dobrý a taky špatně slyší, má naslouchátko, ale nechce ho nosit

Reaguji na kivus: na tohle bohužel není a ani já ne

Mám podobnou zkušenost, ale moc ti neporadím, babička nás sama vyhazovala, protože nechtěla, abychom viděli, jak na tom je když už se jí udělalo trochu lépe a nechala nás u sebe, tak jsem se atmosféru snažila odlehčit rádoby vtipnými poznámkami, jako "Že tobě se jenom nechtělo do práce viď?" nebo "Z tebe se těm doktorům zapalují lejtka." jo, je to trapný, ale když jsem jí tam vidíš, jak tam leží, tak toho moc člověk nevymyslí a ona nesnáší, když jí někdo lituje, tak jsem se snažila ji trochu rozesmát, což se mi podařilo, ale nevím, co platí na tvoji babičku, rozhodně bych jí ale neříkala, jak hrozně vypadá, spíš bych jí vyprávěla, co je nového a nedávala bych jí moc najevo, že je na tom špatně, aby neztrácela neději.

nevím kolik bylo tvé babičce, ale té mé 87, ona by to nepochopila, ale samozřejmě, že nebudu před ní brečet, chápu to, že má svůj věk a je to součást života, musím to vydržet a minimálně se na ní usmívat mamka jí prý někdy nakrmí, ale jí jak vrabec, tak u toho trochu vtipkuje nechci právě aby ztácela naději, ale nevím co by v jejím případě bylo lepší...nemůže se s tím spíš nějak vnitřně srovnat, asi od 55 je vdova, děda umíral na rakovinu v té samé nemocnici, kde je teď, ale to si asi stejně už neuvědomuje, což je dobře.

Nedávno jsem měla v nemocnici prababičku, ale ji bylo skoro 95. Byla tam myslím přes 14 dní, nevim už přesně. Vlastně ji nic nebylo, jen upadla, když šla na záchod a doktoři si ji tam nechali, skoro nejedla, nechtěla pít a tak, zezačátku vnímala a bavila se s náma, zpívala si, chtěla hrát karty, ptala se na všechny příbuzný a tak...Bohužel se rychle zhoršila, takže pak už ani nevnímala a nakonec umřela Všichni si myslí, že kdyby zůstala doma, tak by tady ještě byla...Ale kdo ví...Ono se těžko něco radí, já tam taky většinou jen stála, nebo jsem ji držela hlavu, když se do ní babička a tety snažily dostat jídlo a pití, usmívala jsem se na ní a tak, moc jsem toho neřekla, většinou jsme ji tam spíš pomáhali, než mluvili...Držím pěsti, ať to dopadne dobře a brzo se uzdraví

V nemocnici jsem měla dědu, když mi bylo 15... Bylo to hodně těžké, a ještě možná trochu víc proto, že jsem byla "dítě".
Mám zdrávku a hodně praxe na LDN i v hospicu a zjistila jsem, že nejlepší je být přirozená. Ono kolikrát se stane, že člověk nakousne nějáké téma o minulosti a staří lidé se rozbrečí. Ale zpětně mi ten člověk vždy poděkoval za to, že mi to mohl vyprávět, že jsem tam byla.
Každý člověk je individuální a u starých lidí to platí ještě víc. Taky se snažím povídat o nějákém "neutrálním" tématu, povzbudit, rozveselit, ale člověk si musí dávat pozor, aby nesliboval nemožné a někdy je lepší mluvit méně než blbosti.
Babička je určitě hrozně ráda, že za ní někdo chodí, i když to tak nemusí vypadat... I babičky které své příbuzné vyhání další den pláčou, když za nima nikdo nepřijde.
Přeju hodně síly!

Reaguji na Veru.Praha: No vidíš, tak jí můžeš říct jak se mu po ní stejská, vyfotit ho nebo zase tolik nestojí si nechat vyvolat nebo vytisknout fotku na větší papír . Podle mě budete mít hned o čem mluvit.

no prý, že je to u ní jednou lépe a pak druhý den hůř, vypadá to jak kdyby jí dávali nějaký oblbovák

jo jo, o takovém tématu přemýšlím, počasí, pes ..?

přesně tak, toho se budu držet, ono už před tím pádem, to šlo rychle z kopce, ve finále se jí už moc ani nechtělo chodit .., takže ono se to nejspíš už moc nezlepší

já vím, jak to myslíš, určitě něco na to téma se budu snažit díky