Ahoj holky, začínám řešit dilema, jestli mám pokračovat v současném "vztahu" nebo to ukončit.
S mou současnou známostí (ani nevím jak to mám napsat, na přítele to nevidím a ani slovo vztah mi na to moc nesedí) se známe přes rok, asi půl roku jsme spolu flirtovali a před dvěma měsíci jsme se oba opili a skončili spolu u mě.
Od té doby se scházíme, zhruba tak třikrát - čtyřikrát týdně, většinou večer a zůstává u mě přes noc. Scházíme se vždy jen u mě, u něj jsem nikdy nebyla, až teď mě pozval k sobě (poté, co jsem mu oznámila, že u mě budou přespávat známí a proto ke mě nemůže přijet). Spolu nechodíme mezi jeho ani mé kamarády, za tu dobu jsme spolu byli jen dvakrát venku (za sportem) a o tom, že jsme spolu se nikde nerozšiřujeme.Když se nevidíme, dost si píšeme a když jsme spolu, je celkem galantní a je mi s ním fajn.
Před třemi týdny se najednou úplně odmlčel a týden se vůbec neozval. Já už jsem se tak nějak smířila s tím, že je to jeden z těch typů, o kterých se píše, že se najednou odmlčí a že je to konec...protože jsem si uvědomila, že si vlastně nic neslibujeme, ani neplánujeme nic do budoucna...po týdnu se zase ozval jako by nic a všechno pokračovalo v zajetých kolejích.
Ženatý není, s nikým (snad) nebydlí, na přítelkyni podle mě nemůže mít energii, ale nikdy nevíte 
.
Dříve bych to moc neřešila a počkala co se z toho vyklube, ale je mi 33 (jemu o 4 roky víc) a nechce se mi ztrácet čas v neperspektivním vztahu. Jsem teď dost zmatená, intuice mi říká, že z toho nic nebude, ale tím jak se hodně ozývá, tak moje předsevzetí, že to ukončím slábne a slábne. Jemu vlastně nic nechybí. Oba jsme dost vytížení, já po něm nic nechci, když přijede má sex a příjemnou společnost, občas dostane najíst...nedávno prohlásil v nějaké souvislosti, že spolu nechodíme...
Ráda bych si přečetla jak to vidíte vy...já od toho nějak nemám odstup, ale úplně dobrý pocit z toho taky nemám...
Poslat SZ
ani mé rodiče nechtěl poznat..S kámošema chodí posedět i v týdnu ale mě nikdy neřekl. Několikrát jsem mu to napsala že tento vztah nevztah mě nenaplňuje a ráda bych s tím něco udělala a jediné co mi na to řekl bylo: "Já vím jsem ******." Nikdy mi na to neodpověděl nic rozumného a smysluplného. Když už jsem to vážně nemohla vydržet, tak jsem mu nabídla že se uplně přestaneme vídat nebo spolu budeme jen spát ale nebude u mě přespávat. A to se mu taky nelíbilo a řekl mi že by toto nedokázal mě mít jenom na sex, že na to mě má až moc rád. Tak jsem to nechala...No a teď minulý týden dojel s tím, že me má moc rád ale i kdyby mě měl sebevíc rád, tak "to tam prostě není" - nejspíš tím chtěl říct že by mě prostě nemiloval. A já jsem smutná a zklamaná a jsem naštvaná sama na sebe, že jsem do toho vůbec šla i přesto, že jsem původně nechtěla. Ale jinak byl na mě fakt hodný, milý vždycky mi pomohl, snad každý den mi psal aspoň jak se mám ale bohužel 
Galerie obrázků
