Jak pracujete na vztahu s partnerem?

Reaguji na pes.filipes:
Pokud je samorost a nějaké projevy něhy nejsou jeho styl, tak to ano. Já myslela, že jen tak automaticky bere tvou pozornost.
Jinak já jsem vdaná 20 let, a vím, že některé věci časem prostě sklouznou do rutiny. Spíš jsem to myslela tak, aby to tvůj chlap nevzal jako automatickou věc, ale spíš aby si toho považoval...

Reaguji na montchitchi:

No a co Tvoje tipy ať se držíme tématu

Reaguji na clearbook:
říkám, já to nehrotím, jsem si naprosto vědomá, že má většinu stránek, kterých si můžu jen vážit a být ráda, že mám takového chlapa - kor když vidím problémy kolem sebe.

Tak hlavně objevovat pořád něco novýho, ale s uplně nejhlavnější, to si vždycky říkáme s paartnerem, je podle nás to, aby se bylo společně na co těšit.

Reaguji na pes.filipes: Hehe, moje tipy nejsou nic objevného. Právě proto mě zajímalo, jestli má někdo něco "fííha". Mám to podobně jako ty, takže takové ty drobnosti. Otvírák láhví na klíče, co vypadá jako pes. Knížka, o které mi vyprávěl. Apod.
A pak taky starat se o sebe, ať má doma kočku a ať ví, že i chlapi kolem si myslí, že tu kočku doma má. A úplně nejdůležitější je pocit osobní svobody pro nás oba a všeobecná pohoda doma, takže žádné hysterické výstupy apod. (stejně je jako flegmatik neumím).

A jak pracovat na vztahu- být tolerantní a hlavně si nezevšednět. Ale pokud se snaží jen jeden, tak mi to příjde trochu nefér... Pokud jsou děti jsou malé, je vždycky "něco", co vztah udržuje v chodu, protože se pořád musí něco řešit. Horší je to v tom, až už jsou děti odrostlé a mají vlastní životy. To si potom ti dva kolikrát nemají co říct a vlastně se spolu znovu učí žít.

Reaguji na clearbook:
Já jsem strašně zvědavá, jak to bude za dvacet let Dítě nás opravdu drží pohromadě, musíme táhnout za jeden provaz a spolupracovat, abysme tu dračici zvládli. Na druhou stranu, s příchodem dítěte takřka nezbývá prostor jen pro nás dva, jsme jen rodiče, a pak také, s výchovou a starostí o dítě se samozřejmě sem tam pojí nevyhnutelně i nějaké ty konflikty.
Doufám, že důchod ale strávíme společně a děcko se neodstěhuje 500km, jako jsem to udělala já...

Reaguji na clearbook: Já se třeba bojím právě toho, že jednou v budoucnu pro sebe s partnerem přestaneme být partnery, ale staneme se jen rodiči. Stalo se to mým rodičům a děje se to teď mé sestře, i když u ní to vnímá zatím jen její manžel (nebo si to sestra nechce přiznat, nevím). že už prostě nebude vztah, který by šel rozvíjet.

Reaguji na montchitchi:
já myslím, že to je dobrá cesta Dřív jsem mívala i takové pitomé nápady, jako různé kanadské žertíky, ale už mě to nějak pustilo, což je možná škoda

Ty, ale ono to rodičovství - pokud máš správného partnera - je fakt to pouto největší. A nejkrásnější, vidíte vaše společné dílko, společně se nad ním pyšníte, i nad těma rošťárnama.. nesmí se to zvrtnout, základ je, fakt mít trefu na dobrého chlapa.
A já si říkám, že pokud máme stejný životní pohled, zájmy, prostě ten základ, tak se nemůže stát, až dítě odejde z domova, že bychom si neměli co říct... doufám

Reaguji na pes.filipes: V tomhle směru jsem měla výbornou školu doma, kdy jsem přímo před sebou měla několik příkladů, jak by vztah neměl vypadat. Naštěstí mě to poznamenalo v tom smyslu, že jsem si toho docela vědoma a nechci tak skončit.
Jéé, kanadské žertíky, takové nápady jsem vždycky chtěla mít. Hoď se nějaký, ať mám něco pro svého miláčka, až přifrčí z práce.

Reaguji na pes.filipes: No, já si právě myslím, že co si neuděláš, to nemáš. I vztah. Že pokud bude dva lidi ve vztahu poutat jen dítě, tak si pak nebudou mít co říct, protože na tom nepracovali. Navíc je i dobré pro to dítě, když vidí, že rodiče si žijí i svůj život. Vždyť část těchto vztahových vzorců si neseme už odmala.

Já sem hezky zapracovala Když jsem začala chodit s přítelem před čtyřmi lety, tak ho nenapadlo koupit mi kytku pro radost, na nějaké dárečky vůbec nebyl apod. A teď po té době mi jen tak koupí čokoládu ve tvaru srdíčka, občas přinese i tu kytku, protože ví, že budu mít radost. Je to pěkný vidět, že se po tolika letech snaží pořád dělat něco, abych měla radost. A stejně tak se snažím já, ať už masáží, dobrou večeří nebo jsem mu koupila knihu o oblíbeném herci i když já ho ráda nemám, a tak aspoň vidí, že je to jen pro něj, protože jsem na něj myslela Souhlasím s tím, že takovéhle maličkosti, kdy si lidi navzájem projevují lásku, úctu a dávají tím najevo, že na druhého myslí, tak jsou ve vztahu hodně důležité

šila jsem mu je na míru... třeba, má svůj oblíbený hřeben a jiným se neučeše (prostě blázen ). Ten hřeben jsem mu večer pověsila na strom ke garáži a když mě ráno budil, kam jsem mu schovala hřeben (blázen!!), řekla jsem mu, že jsem ho potkala a že se šel oběsit, protože takové šichty prý už má dost..
Klasika je závaží do tašky/baťohu. Zašité rukávy u fleece bundy do práce. Nažehlené puky na riflích Když si napouštěl vanu, jeho obvyklý rituál, vylila jsem mu tam půl flaštičky pěny do koupele No já vím, že to jsou hrozné kraviny, nemůžu si už vzpomenout

Reaguji na pes.filipes: Tyjo, ty jsi číslo. Na to závaží v batohu jsem nedávno myslela, protože s sebou tahá batoh neustále a ani neví, co všechno v něm má. Akorát pochybuji, že by si toho všimnul.
A ty nažehlené puky jsou fakt majstr nápad. Snad to do příštího žehlení nezapomenu
Já mám na kontě jenom jeden. Má strašně rád sprcháče a šampony s mentolovou vůní, ale pořád brblal, že už je dneska nedělají pořádně, že to ani trochu nestudí. A když jsem to slyšela už za jeden týden tak asi po 4x, tak jsem vzala mentolovou mast a trochu přidala do toho sprcháče. To pak byl ale doma vííííítr Já se mohla potrhat smíchy a on se pod dekou tvářil, jako by přijel právě ze Sibiře.