Jak působit sebevědomě?

A dá se na tom zapracovat, když člověk chce?
Není sebevědomý, ale sebevědomí si vypěstuje časem?

Ty pořád píšeš, že nemáš peníze, i když práci máš, nemáš, máš brigádu, bereš podporu..., ale to už jsem psala.
Pokud cítíš nedostatek peněz, pořád omíláš, že na to nemáš prachy, tak je nikdy mít nebudeš.

Nedávno ti k absolutnímu štěstí stačilo najít práci, kterou máš a zase nejsi spokojená.
Pořád nejsi spokojená, to je špatně.

Teď už mě nikdo do ofiny nenutí. Žádnou nemám, mám účes, o kterém dřív říkali: To my mít nemůžeme (jako naše rodina s kulatou hlavou, vysokým čelem atd.). Najednou to mít můžu, protože jsou rádi, že nechodím po kadeřnictvích a neutrácím.

Tebe to vosmajdo prostě baví, já už ti nevěřím, že se trápíš Máš co chceš - jsi bez ofiny a nikdo ti jí nenutí - a stejně je to špatně

nauč se mít ráda , až si budeš vážit sama sebe budeš i sebevědomá. Bez toho to nepůjde viz vosmajda , věčně nespokojený člověk ,řeší kde co .Šťastný život není závislý na penězích to jen člověk si to myslí.

No, co na to říct ... lidi jsou netaktní . To by mne asi odrovnalo taky, ale nejsi sama, s něčím podobným zápasí léta moje máti : i kdyby se postavila na hlavu a oblékla se od hlavy po paty do stříbrných lišek, táhne se s ní v práci pověst tiché, skromné, hodné a slušné ženušky. A ji to děsně štvalo roky, akorát neměla kuráž změnit práci jen kvůli toho. Přitom se maluje, cvičí, má dlouhé nehty, chodí vyčesaná, vypadá o patnáct let mladší, já vedle ní vypadám jako její o pár let mladší sestra. Doporučovala bych se na duchaplné postřehy vypr.dnout, autoři na ně dávno zapoměli a ty se budeš trápit ... hm.

Reaguji na pilotka:
Zajímalo by mě, jak se taková "čerstvá mamina" pozná.

Reaguji na Lilliana:
Taky si myslím, že má vosmajda ublíženost jako diagnózu.

Tak to by mě zajímalo taky. Já jako prvomatka měla naopak sebevědomí přehršel . Co se vzhledu týká, tak jsem sice vypadala jako almara s visacíma prsama , plandavým břichem, padajícíma vlasama..., ale hormony nějak zařídily, že mi to bylo jedno a byla jsem na sebe tááák pyšná, jaká jsem šikovná máma a nejradši bych se s děckem pochlubila celýmu světu ( vystřízlivění přišlo záhy)

Na tom neshledávám nic špatnýho - lepší než aby se o ní bezdůvodně (třeba jen kvůli pěstěnému vzhledu)šuškalo cosi o štětkách, fiflenách a spol.

K vosmajdě snad už nemám co dodat Za toho půldruhýho roku, co je na Omlázku snad nepřispěla ničím pozitivním. Nejdřív mi jí bylo fakt líto, chudák ženská měla fakt blbej rok.... Jenže jak se zdá, ona není spokojená S NIČÍM - když přijde o práci, když práci má, když má účes onaký, když nemá účes onaký, že jí nikdo nepomůže, že jí pomáhají...
vosmajdo, už se konečně seber a zařiď si život podle svého!! (děcka máš odrostlý, manžel je ti dle příspěvků "k ničemu") Seš dospělá ženská, tak si už konečně "dupni". (né, a opravdu se při tom nemusíš cítit provinile, hloupě) . Co si budou myslet ostatní ti může být jedno, protože jestli jsou tvé příspěvky zde odrazem tvého života, tak nijak valné to nebude asi ani nyní. Žádný respekt, úcta, necháš sebou zametat. Ostatní se k tobě budou chovat tak, jak TY DOVOLÍŠ.

K tématu: sebevědomě bude působit ten, kdo sebevědomý JE. Musí to jít prostě zevnitř. (znám holčinu, co na sobě furt vidí nějaké mouchy. Čas od času se rozhodne, že dnes bude za krásnou/ dámu/sexy... Vyfintí se dle situace, sluší jí to - a hodně, jenže zabouchnutím dveří od bytu nějak nechá doma i to vystajlované sebevědomí, cítí se nesvá ,takže na okolí ve výsledku nepůsobí jako dáma/sexy kost .., ale spíš jako kdyby něco ukradla)

Reaguji na pehot:
Přesně. Říkala jsem mamínce, že prostě nemám peníze, ale nechci vypadat jak sociální případ. Tak mi říkala, kup si jednu drahou věc, třeba jen svetr, to stačí. Já jí na to povídám, že ten svetr, jakmile by byl na mém těle, už by vypadal uboze.

Reaguji na vosmajda:
Promiň, ale musím to říct....co to pořád blábolíš? Já to fakt přestávám chápat....

Reaguji na montaana219: Vosmajdu bych neřešila.. ať si dělá co chce. Snad musí pochpopit že jí tohle určitě nepomůže.
Já na svém sebevědomí docela zapracovala.. A cítím se líp. I když jsem furt hodně citlivá na to co mi kdo řekne. Třeba tudle si ze mě přítel udělal srandu.. a já i když vím že to teda třeba tak nemyslel.. hned si to hrozně beru. Jsem na to taková dost citlivá. Jenže zas nechci vypadat jako že se mi nesmí nic říct.. i když je to celkem i pravda..

Já se taky snažím, občas je to lepší a cítím se dobře...ale je pravda, že mě stejně rozhodí každá blbost....nějaká hloupá poznámka, neúspěch a já o sobě hned začnu pochybovat....

Reaguji na montaana219: jo, tak to máme úplně stejný.

já se musím pochválit, celý rok pracuji na sobě, a dělám pokroky. Všechno jde, když se chce