Jak reagovat na lichotky?

Já tedy taky příliš nevím, jak reagovat. Nejčastěji řeknu "děkuji" a zčervenám U přátel to neřeším, tam se to obkecá, partner po pár letech hází spíš ironické lichotky Největší problém mám při kontaktu s lidmi ze zaměstnání (hlavně s ženami), s takovými těmi známými ze slušnosti. Kupodivu zrovna od těchto lidí slýchám lichotky nejčastěji a je mi to dost nepříjemné, v tu chvíli bych byla nejradši neviditelná A děs byl bývalá šéfová když jsme si ještě vykaly, ta každé ráno polichotila a já jen rudla (byla moc fajn baba, ale bylo to táááák nepříjemné).

Jitulin a to stíháš reagovat? Hoď nějaké odpovědi ať se inspirujeme

Reaguji na berryblue:
Já říkám jen děkuji.. a přidám úsměv.
Hlavně NEOPONOVAT!

když řeknou třeba "sluší ti to" tak odpovídám podle nálady buď (pokud si to zrovna nemyslím), tak jen "díky"a a když mi to fakt sluší, tak odpovídám " já vím, jako každý den, ne? "

Reaguji na berryblue:

Lichotky se mají přijímat, ne nad nimi uvažovat z jakého důvodu a proč. Zas tak velkou důležitost bych tomu nepřikládala. Já za lichotky neděkuji , odvděčím se úsměvem a tím to hasne.

Reaguji dle toho, jakým způsobem je lichotka vyřčena. Vzpomínám na svého někdejšího šéfa, který před klientem prohodil něco ve smyslu: ''To koukáš, jaký zaměstnávám kus co''. Tyto typy lichotek mně uráží a podle toho také reaguji. Nesnáším, když se někdo okatě chlubí cizím peřím.
Mám ''zdravě'' vysoké sebevědomí, co se týká vzhledu Vím, že vypadám dobře pořád, takže pokud mi někdo zalichotí tímto směrem, tak se obvykle jen pousměju a tzv. jedu dál. O tyto lichotky se nikoho neprosím, takže většinou ani neděkuji.
Mám kolem sebe většinou samé chlapy (v práci i v soukromí) takže, když se dočkám lichotivého uznání za dobře odvedenou práci v zaměstnání, která je očividně firmě prospěšná nebo za nějaký dobrý/vyčerpávající sportovní výkon, tak s radostí poděkuji a laškovně podotknu, že jsem vážně polichocena.

No, to je trochu trapné a pubertální Zásadně neoponovat. Úsměv, případně i poděkovat, když je to kamarád, tak prohodit něco ve smyslu "já vždy" . Když ti někdo něco pochválí, tak to myslí většinou upřimně - a jistě není zvědavý na tvé oponování

Noo...právě že většinou už jen usmívám a děkuju Ale zpočátku jsem taky moc nevěděla co jim na to říct, jen jsem něco zablekotala a pádila pryč

Když mě někdo chválí připadám si většinou dost divně a to slýchám pořád něco, hlavně dvě spolužačky to je snad každý den jé ty máš nový tričko to je krásné, tyjo ty máš nové džíny že? úplně ti sluší ... tak řeknu jenom jé děkuju a usměju se protože mě to potěší, ale stejně se cítím tak bl.bě

Taky nemám ráda lichotky... přivádí mě to do rozpaků. Záleží, co chválijou...reakce mám různý Většinou řeknu prostě jen "Hmm..dík" nebo vykulím oči a řeknu dík nebo se usměju a řeknu dík ... když je to někdo koho znám víc,tak řeknu,že má blbej vkus,když se mu líbím já a nebo že je slepej a když mi lichotí přitel,tak ho třeba dloubnu loktem

Přesně tak!

Já jsem v tom stavu, že když mi někdo řekně, že mám hezké oči, nohy, rty, vlasy...tak mi to příjde takové ohrané tak řeknu Díky. Když mi někdo pochválí něco co moc lidí normálně nechválí například ruce, pihy, prsty, obočí..tak mě to celkem zaskočí a začne mi to šrotovat v hlavě, že si ten dotyčný všímá takových věcí tak začnu. Vážně? Děkuju a rozjíždím debatu na téma a případně začnu taky chválit...když někdo chválí můj výber hudby, oblečení, povahové vlastnosti, tak říkám Já vím uč se DD jakmile mi nějaká holka nebo kamarádka začne chválit přítele řeknu: já vím díky šáhni na něj a je po tobě D

To mě zase okamžitě napadne, že je dotyčný jen vychytralý a ví, že úsměv a oči jsou už ohrané. Ale nemusí to tak samozřejmě být..

Reaguji na Elisabeth: do hlavy nikomu nevidíme ale znám kamarády co se dívají holkám nejdříve na ruce nabo na lýtka a hlavně je zajímají klouby..každému se líbí něco jiného