Ahojky
mám potíž,že od lidí většinou příliš očekávám a bývam pak často zklamaná.Očekávám jak od partnera tak od blízkých lidí.Vadí mi to a ráda bych na tom zapracovala,ale netuším jak.Nestačí si to říct....tuhle věc si uvědomuji již déle ale nedaří se mi s tím nic dělat.Máte někdo podobný problém?Jak to řešíte?
já mám to samé.... u mě je to konkrétně již 2.rokem očekávání zásnubního prstýnku 
... o to větší zklamání, že ne a ne přijít....
mám to uplně stejné, taky očekávám spoustu věcí .. a pak je akorát zklamání... uvítám rady:/
Já se snažím vždy si vsugerovat že to co očekávám se nestane.. a o to pak přijde radost z toho že se to stalo.. 
a když se doopravdy ta událost nestane jsem s tím už přeedem smířená 
)
Reaguji na mroskvicka:
tak asi jako každá holka... těší se, kdy jí ten její překvapí prstýnkem v krabičce. Jsme spolu už celkem dlouho, téměř 5 let, tak si tak říkám, že by to mohlo být....
Vlastně mě to napadlo vloni, kdy se mi před narozkama ztratil prstýnek a já byla 100% přesvědčená, že dostanu zásnubák. A nic...dostala jsem parfém. A od té doby tyhle myšlenky nemůžu stopnout. Bohužel....
Cituji Werůů: Já se snažím vždy si vsugerovat že to co očekávám se nestane.. a o to pak přijde radost z toho že se to stalo.. a když se doopravdy ta událost nestane jsem s tím už přeedem smířená )
Dělám to úplně stejně
Já to dělám tak, že si řeknu, jak úžasná je přítomnost. Pak vlastně cokoliv se stane nad rámec té přítomnosti, je ještě lepší.
Obecně ale od lidí moc neočekávám a pokud po nich něco chci, řeknu jim to přímo. Žádné vytáčky a naznačování. Každý člověk má jinou hlavu, mysl a všechno ostatní.. a nemůže nikdy naplnit očekávání druhého, který je na tom úplně jinak.
Všechna očekávání ale nejsou špatná.
Vždycky jsem od patrnera očekávala, že mne bude milovat, že budu pro něho ta nej, že si budeme rozumět...A už 19 let mi to funguje, takže z některých očekávání nelze slevovat.
Cituji mroskvicka: Tvůj přítel si třeba ztrátu prstýnku s koupí zásnubáku nedal vůbec dohromady (proč by taky měl)
Já to pochopila tak, že si slečna myslela, že jí ten prstýnek vzal přítel, aby podle něho vybral zásnubní prsten...ale třeba se pletu
Reaguji na Cherish:
přesně tak... protože se ten prstýnek za 2 dny zase objevil na tom samém místě, co byl.... Reaguji na mroskvicka:
hezky psané...já si vždy říkám, že raději neočekávat nic, než být zkalmaná, pořád si to tluču do hlavy, ale není to snadné. Takže se zase v pondělí zklamu a budu mít zas na dobu vystráno, no...
Cituji Petrolejkaa: já si vždy říkám, že raději neočekávat nic, než být zkalmaná, pořád si to tluču do hlavy, ale není to snadné
Přesně, taky se snažím nikdy nic neočekávat, ale někdy se prostě člověk neubrání...je to těžký
Cituji Cherish: Já to pochopila tak, že si slečna myslela, že jí ten prstýnek vzal přítel, aby podle něho vybral zásnubní prsten...
Taky jsem to tak pochopila
Reaguji na mroskvicka:
to je asi tak, že když si člověk hrozně přeje nějakou věc, tak jí vlastně při každé příležitosti očekává... a to opravdu, aniž by vlastně chtěl. Podvědomí mu to pořád podsunuje. Jakmile člověk asi přestane danou věc chtít, tak jí vlastně taky přestane očekávat.
Reaguji na Cherish:
ano, je to těžké. Ale jak jsem psala v reakci na Mroskvicku, tak asi fakt platí to, že nechtít= neočekávat.
Poslat SZ
Galerie obrázků
POZOR
