Jak se motivujete, abyste zvládly školu, práci, rodinu?

Jaké si to uděláme takové to máme. Fakt nechápu jak může máma od dětí zvládat všechno co většinou zvládá, děti, práci a ještě u toho běhá kolem chlapa. A taky je to prostě o prioritách, byla jsem to stejný co píšete, pro přítele uvařit, uklidit aby měl všechno super a mohl si hrát hry, ničím ho neotravovat. Tohle mě naštěstí přešlo, vidím, že něco takového je naprosto k ničemu, takže jsem omezila vaření a uklízení a začala se věnovat sobě, začala studovat a dělat co mě baví, raděj jedu se psem do lesa, než vařit večeři. Jako na co je chlap, co si po sobě ani neuklidí, když jste studentky a potřebujete se věnovat hlavně škole.

teda holky, běhá mi z toho mráz po zádech. a děláme to všechny. jakmile se zamilujeme, skáčeme kolem chlapa jako služky, vaříme, uklízíme, všechno, jen aby měl pohodlí. Navíc se k tomu ještě pěkně oblékáme a usmíváme se,aby jsme pro něj byly nejlepší.... a nikdy jsem neviděla chlapa, kterej by za to měl tu holku víc rád.... není na škodu si uvědomit, že nejsme služky, ale PARTNERKY, takže i kluk, jako partner, se má umět o sebe postarat...
Možná v tom hraje roli i výchova - jsi holčička, MUSÍŠ umět uvařit pro chalap, musííš uklízet a podobné kraviny, které nám vtloukali do hlavy...a jakmile holka neuklidí, hned je za šmudlu, znáte to...

mám hrozně ráda uklizeno, čisto, žádné nádobí ve dřezu...no a můj přítel je přesný opak. jsem fakt zvědavá, jak to bude vypadat, až se budeme stěhovat k sobě - a je to v plánu ! Už uplně vidím jeho "perfektní"matku, jak pomlouvá moje nevaření apod

to se pak není čemu divit, že člověk nemá chuť k práci a sílu na učení když celý den jen běhá s hadrem v ruce a stojí u plotny.

Holky, být Váma bych dávala bacha, abyste neskončili jak už tu bylo řečeno vyhořelé nebo nedej bože s únavovým syndromem......Mamka jím trpí a tak vím, jak je to těžké, kdyby táta nebyl schopný se o nás postarat tak bůh ví, jak by to skončilo....
Přijde mi šílené, jak si v dnešní době hrajeme na superženy - emancipace nám vlastně dala jen druhou šichtu - pracujeme v práci a ještě k tomu doma. To co tu čtu mě utvrzuje v tom, že si pořádně rozmyslím než se k případnému příteli nastěhuju, protože pro mě je priorita studium a s ním související práce na katedře a pro moji šéfku a ne teplá večeře......
Vždyť dnešní chlapi většinou dokáží žít sami - dokáží si uvařit, vyprat, umýt nádobí tak proč by to nemohli dělat i když zrovna nejsou singl? A je tak těžké říct - miláčku, dnes si udělej večeři sám, musím se učit/dělat seminárku/ psát diplomku/atd. ? Vždyť přece nejsou nesvéprávní........

Asi tak nějak - když já neumyla nádobí byla to tragedie, když jsem ho umyla tak to byla normálka ale když ho umyje můj bratr, tak je to téměř hrdinství....

Tak si to tak pročítám a trošku se divím. Určitě zahoďtě myšlenky typu skončit se školou a jít pracovat, pracovat budete ještě dost a uvidíte, jak vám bude škola chybět! A trošku zírám, když už od dvaceti lítáte kolem chlapa. Vždyť si ty studia máte užívat a ne někoho obskakovat. Na to bude ještě času dost. Já promovala před 4 lety a moc mi škola chybí, a tak jsem teď při práci začla studovat dálkově cestovní ruch. Bydlím s přítelem, mám dům po částečné rekonstrukci, úvěr do konce života, psa, žiju od výplaty k výplatě. Přítel se stará o dům, o dřevo, společně o zahradu, když přijde z práce dřív než já, umyje nádobí, zatopí, prát sice neumí, ale když mu řeknu, co a jak, tak i tu pračku zapne. A protože vím, jak je doma máma obskakovala, tak jsem mu narovinu řekla, že tohle ať ode mne nečeká, že mám taky svoje zájmy, a tak to vzal. Nedokážu si představit, že bych měla chlapa, který by s ničím nepomohl a hlavně, když má žena dítě, tak se chlap zapojit rozhodně musí. Co by se stalo, kdybyste jednou nenavařily? Takže NEDEJTE SE, a užívejte si, že jste mladé a svobodné (dlouho to trvat nebude)!!
Co se týče motivace, důležitý je, jestli vás škola, práce baví, těšíte se, až budete držet v ruce diplom, dostanete v práci odměnu, budete na sebe pyšné, že jste dokázaly to a to. Určitě je důležitá organizace dne a týdne, jak si rozvrhnete, kdy, co uděláte a určitě si nechat čas na relaxaci. (U mě osobně tohle ale nefunguje, i když bych moc chtěla, mě se nejlíp pracuje a snad mám i nejvíc energie, když jsem ve stresu a honím termíny) Jinak já žiju podle hesla - JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ

Projít se po Pařížskés motivací, že pokud na sobě dost zapracuju, jednou si tam třeba koupím ponožky

Asi tak nějak

tak já chodím do práce od 8.30 do 17,30.domů se vracím okolo 6,cestou jdu třeba ještě nakoupit.
příští rok se chystám nastoupit do školy a dodělat si maturitu.
bydlím s přítelem a to co tady některé píšete,bych fakt zažívat nechtěla.ale možná je chyba v rodině vašeho přítele,jeho matka ho nenaučila že se doma musí pomáhat.
já přijdu domů,on se mě zeptá s čím potřebuju pomoc ,když nic nechci tak jde taky třeba k PC,ale jinak pomáhá,tzn.nakupuje,vynáší koš, oloupe třeba brambory,kolikrát mám udělanou véču od něj než přijde domů.prostě normální věci.
přemýšlejte jak to budete zvládat až budou doma třeba 2 děti a vy v práci?