Jak se naučit žít bez lidí co tu už nejsou?

hafatko
S tím se prostě nedá srovnat, mně osobně trvalo 2 roky, než jsem si "zvykla" a dodneška to bolí a asi nepřestane. Na druhou stranu si člověk uvědomí, jak moc ho ten druhý obohacoval.

jataky
no já sem obohacena z obou stran...když sme byly se sestrou malé z té dobré stránky..jaký by úžasný taťka,udělal pro nás vše..ale pak začal nějak pít a i když se snažil léčit,prostě to dopadlo blbě..poslední dny bral od doktorky léky a z nich byl takový poblázněný a jeden den jedl v posteli rohlík a byl strašně zesláblý takže si k tomu pořádně nesedl..mamina si odskočila..já byla vedle s přítelem a on se udusil..ale měl toho v puse tolik,že předtím musel být nějaký "šok" který ho musel omámit a díky tomu jedl a jedl i když měl půlkou rohlíku zapněné ústa..jinak kdyby nebyl omámený by přece nekousal dál rohlík,když ho měl v puse víc než dost...doktor říkal,že kdyby nepil dal by se zachránit,ale tělo vypovědělo službu a nechtělo dovolit,aby dál dýchal sám

hafatko
Nejde to,nedá se vyrovnat se smrtí beze zbytku.Zemřela mi mamka,je to už skoro devět let a stejně mi tečou slzy jen to sem píšu.Na hřbitov prostě nechodím....nemůžu.Ale denně xkrát si vzpomenu.

Přesně tak,bohužel.Já se smrtí mě milované osoby nesrovnala dodnes a je tomu již 6let
Ano na ten pocit,že tu již není,jsem si pouze "zvykla",ale smutno je pořád a bude,nejsem silná osoba a neumím se s tímto vyrovnat.

Chápu,je mi to líto,ale zvládneš to,držím palce a přeji hodně sil a štěstí.

Je to moc těžké,ale my musíme i bez milovaných osob žít,už i kvůli nim.Jediným lékem je čas
Prožívám teď období,kdy je kolem mě moc úmrtí,ale snažím se,i když chápu,že ztráta tatínka je velmi bolestivá a pro tebe ještě moc čerstvá rána.

Máš super přítele
Drž se,i když to asi zní už obehraně.

Doporučila bych ti knížku "Život po ztrátě" - je pro lidi, co procházejí procesem truchlení, pomáhá se vyrovnat se ztrátou a překonat ji. Snad ti pomůže.

Laky
když já si právě vůbec nedovedu představit život dál..nedokážu si představit,že bych se měla třeba vdávat..já bych se nedokázala ani vdát,protože bych řvala jak želva,že tu nemůže být a nedokázala bych tam asi šťastně stát a usmívat se,když by mě tohle trápilo...

Zanet96
my máme doma prababičku,které bude v únoru 91..je už strašně popletená,ani už nechodí,ale srdíčko atd má vše v pořádku,ale přesto vím,že tu už nebude strašně dlouho a ztratit dalšího člověka v tak krátké době..bych mohla rovnou jít někde do Kroměříže...

máme sousedku a ta má krásnou,šikovnou dceru,která letos končí vysokou..chce dělat u soudu..a taky měla syna..ten se odstěhoval,našel přítelkyni..jenže se pak něco stalo a ona si myslím našla druhého a ten syn se zastřelil...sousedka skoro půl roku nikde nechodila ..a dodneška chodí pravidelně každý den na hřbitov.. naučila se stím tak nějak žít jak píšete,ale nevyrovná se s tím nikdy...

když mi umřela prababička,praděda brala jsem to trochu jinak..byli už staří a měla jsem je strašně ráda,ale smířila jsem se s tím nějak..ale taťkovi bylo přece jen 40 a byl mi bližší tak je to mnohem horší..

hafatko
hafatko, mě ten tvůj příspěvek až rozbreček, já pro tebe bohužel radu nemám, ale popřeju ti alespoň hodně síly, buď statečná čas tě naučí s tím žít...

mám kamaráda, je mu 22 a zemřel mu tatka asi v 17, pořád ho to do tedka trápí, je smutný, kdyz si na to vzpomene a od tý doby neslaví Vánoce, myslím si, že pro každýho to je obrovská ztráta, se kterou se jen tezko vypořádá, jinak přeji hodne sil a stesti v živote

Neboj se,ona ta největší slzavá bolest přejde a bude s tebou v myšlenkách.Budeš si s ním v důležitých životních situacích v duchu povídat.Ono se ani nic jiného nedá.Čas ti pomůže i když vím,že tomu teď moc nevěříš.

já se tedka o svýho tatu taky dost bojím, jelikož jezdí na motorce rychle a riskuje a bojím se, že jednou přijde oznámení, že tu tata není a to mi nedá bejt štastná, sem vdečná za každou minutu, že muzu být s rodičema a kdyz si představím, že tu za pár let nebudou, tak je mihrozne a nedokážu si to představit. Ráda moc ráda bych ti nejak pomohla ale nevím=( ale pár kamarádům mým zemřel tatka,j e to hrozne smutný=(

tamaris
Určitě se po ní podívám...
Teera
skarma007
Děkuji za podporu...

snad přejde..jen fakt nevím jak přežiju Vánoce..Chtěla bych se smát,užívat si Vánoc,ale nějak to opravdu nejde....

hafatko: nemáš vubec zač musí to být težký ty Vánoce, kamarád je práve kvůli tomu neslaví ...

Přežiješ,určitě by taťka nechtěl,abys plakala.
Jistě tě miloval rozesmátou a na to mysli

skarma007
právěže se smrtí prababičky a pradědy sem se vcelku smířila..bylo to pro ně i vysvobození..
ale smířit se se smrtí rodiče asi opravdu nejde..

já bych se aspoň chtěla naučit žít tak,že bych si na něj vzpomněla s úsměvem a ne abych pokaždé brečela..

můj přítel zas rád jezdí rychleji autem..pořád mu opakuji ať si vzpomene aspoň na mě když bude přidávat plyn,ale asi to moc nepomáhá..taky se o něj strašně bojím..já si k tělu lidi moc nepřipouštím..musím je víc poznat,abych se naučila jim důvěřovat a přítel je jediny,který ví o mě tolik věcí,které nikdo jiný neví..