Jak se odpoutat?

Dámy, přidávám se Taky s tím teď bojuju Před 3týdny jsem poznala super kluka, prožila jsem nejlepší víkend ve svém životě, ale bohužel bydlíme dál od sebe, takže to nevyšlo. A přesně jak píšete- snažím se zapomenout Ale zas taková sranda to teda není Prožila jsem s ním jen krásné věci, takže je těžké se teď přesvědčovat, že by to třeba stejně neklapalo, že je lepší, že to skončilo hned...No, znáte to Takže se odpoutávám, jak to jen jde a těším se, že potkám někoho jiného, s kým to klapne po všech stránkách a už se na toho někoho hrozně moc těším Myslím, že tyto "stavy" chtějí hlavně čas a optimismus- ne se utápět ve smutku a HLAVNĚ moc nevzpomínat) To zvládne, jsme přece silné ženské, ne?

přesně to se snažím dělat.. uvědomit si, že není zas až tak skvělej, abych se kvůli němu hroutila..

v tomhle asi fakt pomůže jen čas..

je to jako přečtená knikha, ukliď ji do regálu a začni číst jinou

pořád se to tu řeší dokola, co mám dělat, on mě nechce, co mám dělat, já ho chci, ale vím, že to nemá cenu - nechci to zveličovat, zmenšovat, či něco jiného - trápí to, bolí to, každý si tím projde, pobrečí si, . . . pokecá si, vypovídá se, . . . .

jenže tím, že se trápíme nad tím, kdo nás nechce si zavíráme vrátka pro toho, který by nás chtěl a který by nás nenechal takhle se trápit

vím, že je to těžké, ale jak bylo jinde psané, nekontaktovat, nevyhledávat, netrápit se, zvednout hlavu, otevřít oči, usmívat se a jít dál, protože na každou čeká někde ten "vysněný princ" a proč se trápit paběrkem, nezralým plodem, když na nás někde čeká šťavnaté chutné ovoce

matadi
když se člověk ne zrovna lehce seznamuje, tak ani ty úsměvy apod. nepomůžou, ale jinak souhlas

blackberry

nevím, když jsem se rozešla s bývalým, který byl expert na to, mě plně izolovat a to i od mé rodiny, tak jsem taky tak zoufale seděla a brečela, s kým že se to mám seznámit, když znám jen cestu do práce a z práce se sklopenou hlavou - to byl taky výsledek jeho práce (mě už bylo hrubě přes třicet a pubertální dítě na krku)

tak jsem šla na net a seznamovala se přes různé seznamky - popravdě, teď s odstupem času můžu říct s klidným svědomím, že ti chlapi nic moc, a že jim šlo spíš jen tak o nějaký ten nezávazný flirt, ale jeden se seznámil, dostal se mezi lidi, pobavil se, nabyl nové myšlenky, s několika trvá přátelství doteď, zajdem na kafe, pokecáme, . . .

pointa je taková, že člověk musí poznávat nové lidi, nesedět v koutě a nečekat - sedávej panenko v koutě, buděš-li hodná, najdou tě - to tady opravdu neplatí

teď nemám problém jít po městě, podívat se chlapovi do očí, usmát se na něj a mít pěkný pocit z toho, že se za mnou ještě otočí, stejně tak v knihovně, v bazénu. . .

je to všechno jen o nás samých, to, že s někým jdu na kafe, přeci neznamená lásku jako trám, a to, že se nám nějaký mladík dvoří a my jeho kouzlu podlehneme hned na první rande - a to tedy se vším všudy - taky neznamená, že je to láska jako trám a už můžu plánovat svatbu a jména dětí

vztahy jsou kompikovaná záležitost, je to o tom, že rovnice - má dáti - dal musí být u obou partnerů vyrovnaná a není nic jednoduššího, než se k tomu vysněnému panu úžasnému božskému dopracovat právě přes ty pány sice vysněné, ale ne dokonalé a ne božské

ale aby jsme toho vysněného, dokonalého, božského potkaly a on u nás chtěl zůstat, musíme mít rády předně samy sebe a to se vším všudy, co k nám patří

matadi
Tak jsem to vůbec nemyslela, že by mě nějak izoloval, jemu je jedno co dělám.
Seznamky jsem párkrát zkoušela, pár schůzek proběhlo, ale nějak se mi do toho nechce.

S tímhle nemám problém, jenže ono to právě vždycky zůstane leda u toho pohledu, úsměvu.
Ono mně trvá delší dobu, než k někomu začnu cítit něco víc.
Vím, že tomu pomůže čas. Sice nezapomenu, ale otupí se to.

Jediný, vyzkoušený a fungující recept - vymazat telefon, adresu, mail, FB atd.. prostě veškeré kontakty a NEVIDĚT se - a to absolutně vůbec, protože každé setkání nás vrací na start léčby . Každému to trvá jinak dlouho, ale dřív, nebo později zůstane jen vzpomínka, která už nebolí a objeví se někdo jiný s kým budete šťastné...

blackberry

já na toho pravýho čekala víc jak tři roky, potkala jsem ho v autobuse, když jsem jela do Švýcarska na víkend navštívit toho bývalého - už je to rok a z toho mi půl roku trvalo, než jsem se mohla "otevřít" na vztah s ním

jinak ty seznamky - je to fakt bída, ale když do toho půjdeš - jak já říkám - co, mám sedět doma? aspoň někoho potkám, s někým pokecám, zaplatí mi večeři, nebo třeba jen to kafe, pořád můžu odejít, když to nebude k tomu a lepší 3 hodiny poslouchat nějaký "keci", než zase sedět u televize

Mě kdysi trvalo 2 roky, než jsem po rozchodu byla schopná navázat nový vztah - jakékoliv setkání z bejv. mě vrátilo zpátky..V ten moment se mi mohl dvořit Superman a měl smůlu...Naprosto odepsanej...

Co se týká seznamek - dá se to trochu selektovat..Je pár parametrů, které ,,trochu vypovídají,, - jak je dlouho dotyčný registrován ( pokud fakt dlouho jde většinou o notorického brouzdače ), kolik má dam v přátelích ( opět pokud hodně, jde o notorického brouzdače )...Vyplněné kolonky jako co hledám - sex...také hodně řekne Nezaručí to nic, ale vyselektuje ty, se kterýma by se jen ztrácel čas a to 100%

Z okolí mám zkušenost takovou, že kluci, který se k tomu nechají ukecat, nebo to testnou a opravdu hledají - buď na někoho narazí a nebo tam nejsou dlouho...

mám i takové zkušenosti, prostě jsou tam chvilku, najdou a smáznou si profil, ale jsou tam víc tací, že stihnou i každý jen jedno, dvě kafe a vybírají tu nej, nej, nej

ty seznamky se fakt musí brát s dost velikou rezervou (tedy, když si vzpomenu, že ti chlapi jsou schopní v rámci uhánění jet třeba 60 km na to kafe a pak zase zpět a pak nic, jeden žasne)

matadi
Je to o náhodě. Já teda nedávno jednoho potkala v obchoďáku, pozval mě na kafe, což se mi teda normálně nestává, kupodivu se mi s ním i docela dobře povídalo, to se mi taky nestává a na třetí schůzce z něho vylezlo, že je ženatej a má dítě. Takže další schůzka už nikdy.

No právě to si taky říkám, než se sama nudit, ale trochu se bojím, že se do něčeho zase zamotám, ale asi to risknu.
Jinak jasně, dá se to selektovat, ale u těch chytřejších to nejspíš nebude na první pohled zřejmý.

Jak se odpoutat?Jinak to nejde než až to ty sama tak budeš cítit, protože rady a návody tě nikam neodvedou.Čas vše zahojí a ty budeš moci jít dál.

Přesně tak Myslím, že jinak nic velice vymyslet nejde Ono si řeknete- smažu si jeho číslo, fb, zapomenu na něj..Není to tak lehké Ale možná že přece jen trošku účinné ano Já jsem sem včera psala, jak se to daří, neviděli jsme se, takže "sejde z očí, sejde z mysli" No teď mně kamarádka poslala fotky z té akce, kde jsem se s ním potkala a jsem tam, kde jsem byla...Doprčic!

A teď si představ, že ten můj ,,problém" je můj spolužák Takže ho vídám často, třeba zrovna včera, když jsem byla ve škole... A to fakt pomáhá zapomenout Takže tě chápu...

žifka
Přes prázdiny to snad půjde