Smazat

Jak se rozhodnout?

Zdravím! Potřebovala bych nějaké tipy, jak se rozhodovat, když pouhé zvážení kladů a záporů nepomáhá. Užitečné budou i zkušenosti, pokud jste se ocitli v podobné situaci.

Končím školu. Mám hledat práci. Jenže nevím kde.

Na výběr mám malé město celkem vzdálené od mého původního, ve kterém jsem si zkusila rok bydlet a nejsem tu úplně spokojena, vidím tu spoustu nevýhod, protože jsem z velkého města, je to pro mne dost šok. Spousta věcí pro mne samozřejmých tu najednou nejde provozovat, pokud tu vůbec seženu práci v oboru, nebudu mít moc na výběr. Pokud si nesednu s kolektivem, stejně tam budu muset zůstat, protože tu moc možností není. Ale je v tomto městě partner, který má zde dokonalou práci.

Druhou možností je rozchod, žít sama v kterémkoli městě, které se mi zalíbí. Jenže zahodit kvůli tomu dlouhodobý vztah?

Dá se vůbec být spokojená v místě, na které jsem si po roce nezvykla...?




 

Reaguji na Cocodrilo: Já nic nepřekrucuji. Rozdíly si vymýšlí ženské. Když se rozhodneš pro dítě, tak by ses tomu měla podřídit a ne si pořídit dítě jako psa Malé dítě potřebuje péči jednoho z rodičů nejlépe matky do určitého věku. Na mě to prostě působí, že jste spolu dlouho a čekáte kam ten vztah posunout a ty z toho máš obavy. Jinak nevím, proč bys to tak řešila. Logicky, když není práce v mém městě/vesnici, tak dojíždět prostě musím a neznám člověka, který by se po letech vztahu s touhou po rodině rozhodl se rozdělit a přemýšlet o stěhování se do jiného města. Pokud se bojíš jezdit, tak jsi vyhodila peníze do vzduchu no. Pokud se cítíš, že svou jízdou někoho ohrožuješ, tak jezdi vlakem/autobusem a nebo si dej kondiční jízdy a zkus ten strach překonat. O tom, co dál by sis měla promluvit s přítelem a třeba k něčemu dojdete. Pokud by se nabídl, že po určitou dobu se bude starat on, tak bys byla hloupá, kdybys na to nekývla..

arrow
profile_image
Falcon
od 8. 11. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

už to tady padlo, podle mě se toho prostě bojíš...závazků a posunout ten vztah dál. Problém vidím bohužel jednoznačně na tvé straně...

řeči, žes studovala náročnou školu, tak teď nechceš dělat jen tak něco (jak jsem to pochopila) fakt nemám ráda, zajímalo by mne cos dělala, protože za náročnou práci považuju třeba doktořinu a těch je takový nedostatek, že by ses určitě někde uchytila...navíc ani jsi ještě pořádně nezačala hledata už řešíš, že když si nesedneš s kolektivem, tak nebudeš mít kam odejít, protože těch firem tam kde bydlíte není tolik pro mě prostě výmluva...další věc co uvádíš je dojíždění do práce...dneska je hodina bohužel úplně normální čas a to třeba i v případě, že jedeš z kraje Prahy do centra, nevím, jestli bys tu práci nechtěla ještě na zlatém podnose?

máš řidičák a neřídíš, další blbost, zaplať si kondiční jízdy, řešíš tady děti a nechceš sednout do auta? nemyslíš, že jako matka je třeba někdy budeš potřebovat někam zavést? nebo co když se stane něco příteli?

píšeš že jsi na tom špatně se zdravím, chápu, že to může být těžké, ale třeba by ti naopak nějaký volnější režim někde na vesnici, ne v tolik náročné práci prospěl...i když to neodpovídá asi tvým představám, je to lepší než ve třiceti trávit co půl roku v nemocnici (například)

mluvíš o dětech a nechceš s nimi být doma? kdysi bylo zcela normální že matka s dětmi byla třeba s každým tři roky doma...dneska se všichni ženou za kariérou a všelijak si to zkracují, pravda je, že to pak chce mít povahu na to strčit děti paní na hlídání nebo mít hodné babičky...jak si to představuješ? dvouleté dítě se o sebe nepostará a jesle pokud ještě někde existují jsou většinou zoufale přecpané...zvlášť ve velkých městech se dělá dokonce "legrace" že když plánuješ děti dát do jeslí tak nejlépe ho tam zapsat ještě před narozením

na druhou stranu ani moc nechápu, co má přítel za tak unikátní práci, kterou by jinde nesehnal, navíc mu neplatí ani tolik aby uživil rodinu, tak nevím, proč na té práci tolik lpí...

Farmacii. Myslím, že je to srovnatelné. Bohužel tady i zdravotní sestra dělá práci sanitářky. A mám z té práce strach, protože mi i tady lidé v oboru říkali, jak to bylo těžké a museli na to čekat roky...Proto se bojím vlastně dopředu. Mám ráda věci alespoň trochu promyšlené s náhradním plánem a ne vše řešit až to přijde, protože pak je toho většinou na mne moc. Nevím, co je špatného na tom, dělat práci, která mne baví. A proč tě to tak rozčiluje. Byla jsem na mnoha brigádách a neštítila se žádné práce, ale i proto vím, jak je důležité dělat to, co mne alespoň trochu baví. Přece jen tam člověk tráví velkou část života. Řekla bych i často větší část než je pak doma s partnerem. Tak mi to přijde důležité a kariéristka rozhodně nejsem. Nepotřebuji dělat žádnou díru do světa a není to pro mne nejdůležitější věc na světě, ale důležitá pro celkovou spokojenost prostě je. Takže ano, brala bych ji na zlatém podnose

Já jsem nikde nepsala, že nechci být s dětmi doma. S dětmi ano, ale na mateřské. Zavrhla jsem prostě možnost nechat se živit se vším všudy, protože bych se sama cítila blbě zaplatit si třeba i něco pro sebe navíc. Třeba ty kondiční jízdy. A vím, že máme s partnerem naprosto odlišný pohled na peníze, takže by to nedělalo dobrotu a přineslo by to jen hádky.

Také jsem nevěděla, že podmínkou mateřství je řídit auto. Zvláštní, že mne vychovala mamka, co neřídí, přítele taky - a nezanechalo to následky krom toho, že se taky bojím řídit. Dokonce znám i rodinu, která prostě nemá auto z vlastního rozhodnutí. A žijí spokojeně. Ale je to prostě slučitelné víc s životem ve městě. Nepopírám, že umět řídit se hodí, proto jsem si ten řidičák taky dělala, na jízdách to šlo, ale nedokážu si do toho auta sednout sama. O kondičních jízdách uvažuji v budoucnu, ale nevím, jestli to tak zvrátí, když za celou autoškolu ten strach z toho nepominul. Dělala jsem ji docela nedávno. Velmi by mi v tom strachu pomohlo mít nějaké vlastní ojeté auto, za které mi nikdo nevynadá, když špatně zařadím nebo se k němu nezachovám prostě nějak nejlíp. Takže spíš takto uvažuji, že to je otázka do budoucna...

Já spíš asi chtěla řešit, jestli se případně dá zvyknout na to současné bydliště, kde si mi moc nelíbí a být tu opravdu spokojená, když vím, že jinde by byla tráva zelenější a život snazší. A nemít pak ten syndrom výčitek: Ale já jsem se kvůli tobě přestěhovala a opustila vše, co jsem měla ráda. Já ho momentálně nemám, jsem moc ráda, že jsme to takto posunuli, ale jelikož tím syndromem obětování trpí hodně lidí v mém okolí pak v takové té době těch krizí středního věku, nechci takto taky skončit (aby to nepřišlo třeba zákonitě s časem, kdy tu budu sama). Asi na tohle jsem spíš chtěla slyšet názor (případně i zkušenost) než řešit názor na ženy v domácnosti. A asi jsem se špatně vyjádřila.

Cituji Cocodrilo: Ale já jsem se kvůli tobě přestěhovala a opustila vše, co jsem měla ráda. Já ho momentálně nemám, jsem moc ráda, že jsme to takto posunuli, ale jelikož tím syndromem obětování trpí hodně lidí v mém okolí pak v takové té době těch krizí středního věku, nechci takto taky skončit (aby to nepřišlo třeba zákonitě s časem, kdy tu budu sama).

Problém lidí ve vztahu je to, že mají neustále strach. Dva by měli držet spolu a umět se podpořit a ne hledat jen to, že mě ten člověk ojebe a ukradne mi nejlepší roky života. Obecně někdo žije kvalitní vztah, který ho naplňuje a spousta lidí, žije vztah, který jim nic nepřináší, ale přesto v něm setrvávají (i když jsou svobodní například) Konečně rozhodnutí je na tobě. Rozhodni se jak chceš, ale moc to na mateřství nevypadá a mít rozdílný názor doma na finance je docela peklo. Já pořád žiji v přesvědčení, že žiji s mužem nejen kvůli pocitové stránce, ale i kvůli té praktické. Umím se o sebe postarat a udělat si i mužské věci, ale jsou věci, kde očekávám já, že je ten partner zařídí. Tj. pokud bych měla mít vedle sebe partnera tak s tím, že pochopí a bude schopný se postarat a ne počítat vše 50:50. Znám z okolí pár lidí, co se takto měří a je to tedy hnus a hnus, do kterého vstupuje spousta žen a já nechápu proč NO tím jsem asi někam odbočila..

Dělej to, co cítíš, že tě udělá štastnou. Pokud chceš ještě práci a nesedět s malým dítětem doma, tak jdi pracovat, ale otázkou je, jak ten váš vztah bude vypadat dál. Někdy je lepší, když se lidé posunou dříve, protože později nemají tak velkou motivaci..

Proti lidem, kteří nemají auto, televizi atd. nic nemám. Každý si může žít po svém, ale ten řidičák se kolikrát sakra hodí. Lepší se vyjezdit, než prohlubovat myšlenky, že to nezvládnu apod. každý se bál, když do toho sedl sám a neměl tu jistotu..i když potkala jsem na silnici pár lidí bez talentu, kdy jsem vůbec nechápala, že ten řidičák dostali

Reaguji na EleanorWoods: Moc děkuji za reakci, něco takového jsem asi potřebovala slyšet: Problém lidí ve vztahu je to, že mají neustále strach. Ty rozdílné názory na dost věcí taky zvažuji, jestli je to slučitelné i později... Možná to chce jen čas, který to ukáže. Partner se dokáže postarat i o víc věcí jak já, dokonce i o mně, což já v poslední době kvůli nemoci moc nezvládám Není věc, kterou by neuměl - dokonce mi i žehlí prádlo, když jsem třeba nestíhala. Ale s penězi to bere hrozně vše vážně, je třeba smutný, když má dát najednou velkou částku za pojištění auta a tak. Já peníze takto vážně neberu, mám spíš ten názor, že si je do hrobu nevezmu. Je pravda, že ne s každým chlapem jsem se cítila blbě, když za mne platil. S ním jo a přitom se k tomu nevyjadřuje nějak špatně a večeři za mne třeba zaplatí. Asi proto, že vím, jak ty peníze má rád

A děkuji obecně všem za popostrčení k tomu řízení, vím, že je to potřeba A chci a budu na tom určitě pracovat. Já taky moc ale nechápu, že jsem ten řidičák dostala a to ještě ve městě No, ale aspoň na parkovišti tomu dám ještě šanci určitě.

arrow
profile_image
petulajz
od 4. 4. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji Cocodrilo: Ale s penězi to bere hrozně vše vážně, je třeba smutný, když má dát najednou velkou částku za pojištění auta a tak.

To bych neviděla jako chybu, ale spíš jako dobrou vlastnost, že je prostě šetřivý a bere peníze vážně, nerozhazuje za kraviny... každého asi mrzí, když musí najednou vydat nějakou větší částku, pokud mu ale nedělá problém koupit ji občas něco hezkého nebo tě vzít na večeři, tak bych to neviděla nijak tragicky

Já to určitě nevidím jako chybu, jen jako jiný názor, pohled na věc. Že já jsem spíš pro to užívání, i když neutrácím za kraviny. Ale když jde do tuhého - třeba nákup postele, částka nájmu - vždy jsme se domluvili . Takže já v tom nějaký velký problém nevidím. Ale máme různé názory na víc věcí, takže nám prostě trvá déle se sladit a pochopit.

 

Téma Jak se rozhodnout? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené