Jak se s tím vyrovnat?

A proč to nejde?

vzdálenost, každý jsme z jiného státu, už se prostě nemáme kde potkat. Doteď jsme bydleli na stejném patru, ale dnes se nadobro odstěhoval a ja odcházím zítra..

Napiš mu i tak! Kamarádka žila v Sýrii půl roku s klukem - jen jako kamarádi, byla to větší parta - a dali se dokupy až pak! Několik let měli vztah na dálku a tedko spolu už dva roky spokojeně žijí. Hodně štěstí! A kdyžtak budeš mít klid, žes to zkusila.

Reaguji na eM.X:
Podle toho,co jsi napsala, jste spolu nijak nekomunikovali a všechno bylo jen ve fázi snů a představ.
Je zcela možné, že pokud by jste se sblížili, vůbec by jste si nemuseli rozumět.

Reaguji na True: Komunikovali, byli jsme spolužáci na VŠ.. společné semináře, cesty na kolej, nákupy, občas nějaká párty... Takže jsme měli možnost se dostatečne poznat.

Podle mě si to moc maluješ a žiješ v nějaké iluzi, kterou sis vymyslela, když mezi vámi nic nebylo a rok se ti o něm zdálo. Neměla by ses tak upínat na představy a rovnou jednat. Kdyby o tebe měl zájem, tak by se to nějak řešilo.

Reaguji na EleanorWoods: Kdyby o tebe měl zájem, tak by se to nějak řešilo

Jo, to on se snažil... Prostě jsem pár věcí po*rala a takhle to dopadlo. Každopádne to, jestli mě chce, nebo je to jenom moje iluze není předmětem tohto deníčku. Jsem docela realistka a na to, abych si něco namýšlela nemám ani sebevědomí. V tomhle mám absolutně jasno, ale chápu, že pro někoho, kto nezná všechny souvislosti to může vypadat všeljako

No já v tom případě nechápu, že tě to tak sebralo, že z toho chceš umřít apod., když jsi s tím člověkem v podstatě vztah jako takový neměla. Co takhle za ním odletět co by na to řekl? Já jsem také potkala jednoho Francouze v Praze a on mě pozval do Paříže a když jsem tam přijela, tak jsem zjistila, že je to i...t a to co bylo v Pze byla jen hra. Člověk si tím otevře oči..

Reaguji na EleanorWoods: To máš pravdu, člověk je někdy platonicky zamilovaný do někoho, s kým tráví čas na párty apod., ale jak se začnou ti dva sbližovat, nemusí to vůbec fungovat, protože má každý jinou představu o vztahu...

A můžu se zeptat, co jsi po**ala, jak píšeš? Nedalo by se to ještě nějak spravit, napsat mu, přijet za ním? Vzdálenost podle mě nehraje roli, pokud ten druhý za to stojí

Je tam nejaká skutočná prekážka? Ako hranice čo sa nedajú prejsť?
Ak nie, tak to skús.
Ak nemáš povinnosti inde.
A možno nie je hlboko v Tebe, len sa neobzeraj dozadu, možno to nebude dlho bolieť. Možno je to len čerstvá rana.

Ako vieš že Ťa má rád?

Reaguji na lenka_m1: ale jak se začnou ti dva sbližovat, nemusí to vůbec fungovat, protože má každý jinou představu o vztahu

Souhlasím, ale co kdyby to právě nám vyšlo?

Reaguji na lva: Ak nemáš povinnosti inde

Jo, to právě mám.. a on taky

A možno nie je hlboko v Tebe

Bohužel je. Nezamiluju se jen tak na počkání a když už, tak je to nadlouho. Líbil se mi už předtím, než jsme se znali a doufala jsem, že udělá nejaký krok, aby jsme se seznámili. Protože i když jsem si všimla, že na mně pořád kouká, neměla jsem odvahu. A stalo se. A jak jsme se sbližovali, zjistila jsem, že je nejen strašně sexy, ale i opravdy hodný, inteligentní kluk. Žádný děvkař, co si u holek až přehnaně věří a zkouší to na každou druhou, právě naopak. A možná i proto to takhle dopadlo.

Ako vieš že Ťa má rád?

Od něj, z jeho chování, od našich společných známých... On se tím nikdy netajil, vědí to v podstatě všichni. To já jsem byla ta odtažitá, jsem tak trochu introvert a neumím moc dávat najevo city. Nechtěla jsem ho uhánět a vnucovat se, až to někdy vypdalo tak, že zájem nemám.

Takže si to shrňme, nic mezi vámi nebylo, jen tvoje sny a představy a nejspíš iluze. K ničemu nikdy nedošlo, je to jen o tom, co by kdyby. Nevíš, jestli by to vyšlo, nevíš, zda vůbec mohlo někdy k něčemu dojít, sice píšeš, že ano, ale rozhodně to nevíš jistě, tohle prostě dokud se to nestane nikdy jisté není.

Zamilovanost je krásná, ale týrat se tímhle, to je sebemrskačství. Žij, najdi si něco, co tě zabaví, přijdeš na jiné myšlenky, přijde někdo jiný, se kterým budeš mít reálný vztah, případně budeš mít čím se trápit skutečným. Chápu, že ti to zní zle a necitlivě, ale jsou o hodně horší věci na světě než neuskutečněný pokus o vztah. S kamarádkou se rozešel vloni v únoru přítel, doteď se v tom nimrá, teatrálně trpí, odehnala od sebe všechny, protože už na ni nemáme sílu, neustále poslouchat, jak je nejnešťastnější na světě, že nikdo nikdy netrpěl jak ona a že už nikdy šťastná nebude, protože on byl její poslední šance. Proti tobě ona opravdu trpí. Vstaň a jdi žít skutečný život.

Podle mě o tebe takový zájem neměl. Kdyby ano, tak udělá nějaký krok, když ho nejsi schopna ty. Zbytečně se budeš trápit nad něčím, co neexistuje. A aby k tobě přijel a zkusil pokus po tom, co ty jsi tak uzavřená, tak by riskoval hodně a za to mu to nestojí, když ani neví, co od tebe vlastně může očekávat. Být ledová královna a hrát si na dobývání je fajn, ale určitou chvíli. Chlapi mají rádi dobývání, ale také mají rádi, když se jim to nějakým způsobem vrací zpět. Stačí, když dotyčná také projeví zájem, občas se usměje, zaflirtuje atd.I ten kluk, který pořád nebalí nějaké holky dlouho nevydrží. Hlavně se pak cítí jako úplný blb. Rada pro příště. Až bude mít o tebe někdo zájem, tak zkus být více akční a komunikativní nebo se takto budeš trápit v každém vztahu - nevztahu. Věř, že to s tebou nemyslím zle. Je to jen taková rada do života. Tady už to potom není o extrovertovi a nebo introvertovi. Chlap také potřebuje cítít nějaký zájem a iniciativu.

Reaguji na eM.X:
Přijdeš mi jak 14 leté děvče co poprvé zažilo platonické okouzlení neví co s tím a žije v snovém světě o nenaplněné lásce až za hrob. Tvé výroky chce se mi zemřít v tvém věku a v této situaci působí trošku směšně. Seber se a postav se nohama na zem , najdi si někoho skutečného do koho své city můžeš vkládat a žij realitou.

Všichni možná , jen samotný aktér nic Prosim tě , kdyby opravdu chtěl tak něco udělá a ani dálka a jiné nesmyslné výmluvy co tu uvádíš mu v tom nezabrání, nebuď naivní.