Jak se vymanit ze smutných myšlenek, sebelítosti a stresu

No, mně by zajímalo, jestli je tu fakt někdo, kdo pokud se mu vše sype na hlavu, přepadnou ho smutky, depky, tak dokáže být upřímně šťastný a pozitivní, že svítí slunce - jasně, časem to jde - až se člověk oklepe, ale nejde vždy nepodmiňovat štěstím něčím jiným -- třeba tím časem. Jako zemřel mi pes - buď šťastná, že svítí slunce a raduj se z maličkostí - tak to přece nefunguje. Musí tam být podmínka času, pak po čase to tak člověk dovede brát. Takže podle mne to mimo mísu není.... A někdy fakt nejde být pozitivní z ničeho, to už člověk musí být asi fakt blázen či nirvána či nevím... Příklad za všechny - chyběla mi jedna zkouška na udělání, měla z ní strach, páč se mi nepovedla - jo, jasně byla jsem v mezích možností v tu dobu šťastná - jsou horší věci, ale není to prostě ten upřímně šťastný pocit jako když je hotová Pokud to někdo umí být upřímně šťastný fakt naprosto z ničeho, tak klobouček...

Reaguji na Amanita:
To je pravda. A musím přiznat, že ve chvíli, kdy se mi to taky všechno sypalo, tak vše ještě zhoršoval Facebook. Pořád obrázky, jak se všichni mají báječně, jedí dobroty a cestují... Tak jsem si řikala za co, když se pořád tak snažím?

Co se týká sebelítosti, je dobrý si uvědomit, že člověk má svoje štěstí ve svých rukách. A že může být vše, čemu věří!

Na FB lidi dávají zajímavé věci, kterými se chtějí pochlubit. Málo lidí dává na FB fotky nabouraných aut, domácích lítajících hrnků a oschlého obloženého chlebíčku k večeři, popřípadě mizerně vypadajícího výplatního pásku a sešmatlaných čínských bot
Že si zrovna tímhle necháte kazit náladu .....

Já depky nemívám ani špatné nálady to už musí být , když si uvnitř vyrovnaná nedojdeš do stavu smutku a pokud ano trvá to jen do chvíle než se smíříš s tím , že to tak je. U někoho je to hodina, u někoho několik dnů , měsíc u někoho roky.Pokud někdo zemře , když to bereme teda až do krajností tam je snad přirozené, že se člověk cití smutný patří to k tomu, ale otázka je zase ta - jak dlouho. Proč se užírat něčím co je nenávratně pryč ? Život jde prostě dál , kvůli nikomu na světě se zeměkoule nezastaví. To co prožíváme, jak vnímáme je jen naše vědomí a bublina ve které žijeme. Navíc zakladatelka neřeší smrt , ale svoje pocity jako je sebelítost, smutek , ale upřímně má k tomu nějaký specifický důvod ? Z toho co píše ne, spíš je to rozmar a neumí se vyrovnat s některými věcmi a proto upadá do apatie a tím pádem ji přijde , že se jí nic nedaří a je smutná. . Až změní úhel pohledu vše se změní.

přesně

Mít hodně aktivit. Většinou přemýšlíme o minulosti, o tom špatném, když nemáme co dělat.
Sportování obecně zlepšuje náladu, takže chodit běhat apod.
Z knih číst tak maximálně Carnegieho - Jak se zbavit starostí a začít žít.

Presne tak. Ak existujú na svete tak pozitivne naladený ludia či flegmatici v každej situacii - klobúk dole. Ja sa snažim byť pozitivna ale niekedy to jednoducho nejde. Existuje vela situácii v živote pri ktorých sa nedá oklepať a íst ďalej,akoby sa nič nestalo.

K samotnej téme. Ja sama mám síce priatela (sme spolu 2,5 roka) ale občas mávam pocity samoty, dostavi sa aj stres,smútok. Nemám mnoho priatelov. Vačšina žije v zahraničí. Ale tie rady - "začni chodiť von, najdi si kamarádky... " Ono sa to lahko napíše ale nie je to iba tak, ísť cez víkend von,do fitka a hneď sa človek zoznámi, spriatelí sa a je to.
Takto rýchlo to určite nefunguje...

Ahoj
Naprosto chápu tvoji "myšlenku", jsem na tom teď podobně. Všude se píše myslete pozitivně,ale za každé životní situace to prostě nejde.
Taky všichni radí, ať si vyplníš volný čas, chodíš cvičit apod., ale z finančních důvodů to taky vždycky nejde...
Takže by mě zajímalo to samé, co tebe

Člověk nemusí utrácet za fitko, aby se zabavil Já mám ráda procházky v přírodě a často si čtu, doma cvičím na stepperu u TV, kamarádka ráda kreslí, další známý hraje na piano...

Jde o to najít si, co tě baví, dát životu nějaký smysl...