Jak se začít mít ráda?

Reaguji na MissDior: Nikdo jí do toho nenutil

jestli jsem pyšná nebo pokrytecká je jen moje věc.Takže si s tím nedělej starosti Nevím proč tě to tak irituje .

Aha, tak proto sis nechala udělat novej nos ? to tak trošku odporuje tomu co jsi napsala

A zase ty myšlenky a pocity........Přestaň si to myslet a přestaneš se tak i cítit, je to tak jednoduché.

Normální asi sotva, zase to bude říkat jen ta , která si to usmyslela

Ne nechápu já mezitím žádný rozdíl nevidím. Je to totéž, ale ještě o tom nevíš. Ale taky k tomu jednou dojdeš neboj.Všechno je to jen o hlavě , myšlenky.... pocity ......nic víc nic míň. Pochopila? jestli ne , tak už nereaguj , byla by to zbytečná diskuse

..

Paradoxně to není zahledění se sama do sebe.
Spíš o umění dívat se a vidět svět okolo se všema jeho krásama, ale i smutkem, který přináší...
...a i přesto přese všechno ho mít ráda.
Vím, muže to být složité pro toho, komu tenhle pohled není dopřán, ale určitě se dá, alespoň z části naučit.

no to je její věc, já bych si moc ráda připadala dokonalá takže jí ten pocit závidím, a jestli se tak opravdu cítí tak musí být šťastná a spokojená. a o to přece jde

Reaguji na mikkýsek: reagovat na to budu jen tim, že si trochu mimo. jinak to končim a..ehm novej nos sem si nechala udělat, protože sem měla posunutou přepážku a dělaly se mi záněty a nemohla sem dýchat na jednu nosní dirku a k tomu patří většinou i plastika. Tak nekritizuj proč sem si nechala udělat novej nos když o tom víš h..vno A i kdybych si to nechala udělat kvuli vzhledu je to moje věc a neni na tom nic špatnýho to, že si o sobě nemyslim, že sem dokonalá a sem se sebou spokojená jak sem i když na každym je vždycky co vylepšovat a mimochodem vytahovat na mě příspěvky z jiný diskuze je docela trapný

elle11 zase perlí

Jitushicka mi mluví z duše...jsem navlas stejný případ...bývala jsem silná,dokázala jsem zhubnout ale sebevědomí mi to nezvedlo...taky mi známí a i manžel říkají že mi to sluší...ale já si hezká nepřipadám..nejhorší je,že manžela tím dostávám do stavu že už neví jak na mně a asi ho od sebe i jakoby odtahuju.Ted o víkendu jsme byli na akci u stolu byli jen ženský a mezi nimi můj manžel,moje kamarádka s ním flirtovala a já to neunesla,on se naštval a odešel domů,prý jsem to všechno zkazila,že se kvůli mně nemůže bavit ani on. Chtěla bych se změnit jenže jak?

A proč se nereaguješ z výsledku? Není to třeba tím, že je v tobě ještě něco jiného v čem se cítíš nesebevědomá? Možná jsi z toho hubnutí unavená, podrážděná? Hodně se hýbej, cvič to vyplavuje endorfiny člověk se pak cítí skvěle, že pro sebe něco udělal. Možná potřebuješ změnit prostředí, lidi, práci...? Je to běh na delší trať..napiš si třeba na papír věci, které máš na sobě ráda cokoliv a postupně připisuj kdykoliv si vzpomeneš a pak si to přečti. Věřím, že něco najdeš a čím bude papír plnější tím lepší určitě potom navštiv nějakého odborníka na vizáž a stylistiku tohle všechno dělá divy a dívej se hlavou nahoru né do země. To příjde věř mi. Hodně štěstí k sebevědomí je to úžasná věc.

* neraduješ )

jinak, že si o sobě každá ženská řekne, že je tlustá s tím nesouhlasím všechno je v hlavě a kdo je hubený nebo tak akorát a říká o sobě, že je tlustý, tak nemá sebevědomí zrovna v pořádku a kdo poslouchá okolí hlavně od chlapů nějaké trapné reakce je to jen jejich hra vyprovokování co si k tobě můžou dovolit. Pokud se začneš cítit sebevědomě dobře a budeš se mít ráda taková jaká jsi potom se budeš líbit nejen sobě, ale i ostatním. Ono ty kecy o postavě apod. taky lezou krkem nebo alespoň mě tyhle kecy od kamarádek vždycky unavovaly takže se nebav s typy, který jsou na tom stejně jako ty pokud toto téma hodně řeší. Když bude ženská před chlapem mít pořád špatné poznámky na své tělo chlap tomu uvěří. Pokud budeš mít ráda své tělo své křivky chlap tomu rád uvěří a bude ti to sám připomínat. Takže asi takhle...

Reaguji na EleanorWoods: ahojky..moc děkuju za tvůj názor...ono je to taky u mně hodně tím že už jsem 6rokem na mateřský a i když jsem dokázala zhubnout 16kilo radost mi to nepřineslo....máš pravdu já raději sklopím hlavu,je to jedno s druhým a nejvíc mně mrzí že tím trápím manžela.....některý mí kamarádky o tomhle problému ví ale jedna se vyjádřila že je to můj problém...já právě mám strach i z toho když se s někým bavím že řeknu něco špatnýho...tak raději mlčím a do debat se moc nepouštím.Uvažovala jsem i o tom že vyhledám odbornou pomoc abych se z toho svýho kruhu dostala..ted mám nastoupit od září do práce tak doufám že to taky bude jedno plus který mi pomůže...ještě jednou moc děkuju za tvojí odpověd měj se krásně a já se budu snažit zkusím i to psát si ty plusy na papír..papa