Jak smířit rodiče s tím, že nebudou prarodiče?

ty těžko smíříš rodiče s tím, že nikdy nebudou mít vnouče s tím se můsí vyrovnat oni sami. A mít dítě jen proto, že to chtějí tví rodiče je hloupost. Ty sama se na to musíš cítit a pokud ti rozum a srdce říká ne tak se s tím hold nedá nic dělat. Nemyslím si, že by jsi jednou litovala toho že sis žádné nepořídila. Já si totiž myslím, že člověku nemůže chybět něco co nikdy nepoznal.
Já už taky mám nejvyšší čas na dítě ale absolutně mně to neláká. Mamku to mrzí ale moje rozhodnutí respektuje.Neříkám, že žádné nechci ale nijak mně zatím ta představa mít své vlastní neláká. Nechávám to volně plynout a buď se jedou nějakou náhodou poštěstí a nebo ne. Svět se kvůli tomu nezhroutí. Naštěstí já nejsem jedináček takže moje mamka už dvě vnoučata má ale přece jen pořád doufá, že je bude mít i ode mně.

Mít dítě jen kvůli tomu, že jej chce někdo jiný - to bych opravdu nedělala. Dítě musíš chtít mít ty sama a ne to dělat jen proto, že by si to přáli tvoji rodiče. Ještě máš dost času, znám spoustu lidí kteří měli miminko klidně i v 45 letech takže nemáš kde spěchat Uvidíš, že jednou jej budeš chtít s nějakým chlapem, který pro tebe bude oporou a vším a založíte si rodinu, ze které budeš mít radost a hlavně budeš vědět, že na tebe doma někdo čeká Věř že být sama, je to nejhorší.

Ahoj, myslím si, že spor je zde v tom, co se po tobě chce a co ty chceš....každý prostě není nadšený z malých uječených bytostí co tě nenechají vyspat
Na světě můžeš udělat i mnohem prospěšnější věci, i kdyby to mělo být "jen" prožít kvalitní a zajímavý život. Pokud to není tvůj smysl života, proč se do toho nutit?
A koneckonců -nikdy nevíš, kdy najednou narazíš na někoho, s kým půjde vše samo, plynule a přirozeně....ve 32 ještě není pozdě. Uvidíš, co život přinese. Ale je třeba jít naproti tomu co skutečně chceme

Myslím, že rodiče se s tím musí vyrovnat sami. Mít dítě kvůli nim mi připadá hloupé. Důležitý je,abys ty s tím byla smířená. Možná, že až najdeš někoho o koho se budeš moct opřít, tak sama příjdeš na to, že bys dítě chtěla. Ale možná taky ne, tak je důležitý to brát tak, že je to tak,jak ty sama chceš...

To je ten důvod proč si raději udělám dítě teď jako mladá ( a nebudu hned uvažovat o potratu apod.) , protože pak bych nad tím přemýšlela jako člověk kolem té 30ky, kdy na něj každý vyvijí určitý tlak a ten samotný člověk umí sotva žít sám se sebou natož s dítětem či partnerem. Spíš si polož otázku jestli je pro tebe dítě smysl života a jestli ho chceš. Jestli dokážeš změnit svůj životní standart a něco obětovat. Pokud po tom netoužíš vůbec v žádném ohledu, tak si ho nepořizuj, ale přijde mi to jako dost smutný život a pro prarodiče asi taky zklamání. Já osobně bych o vnoučátka taky stála, protože to je radost stáří. Toto téma jsem řešila mockrát a vždycky to bylo tak, že mladé kolem 25 s dítětem i opuštěné byly víc v pohodě než ty, které nemají ve 30ti ani to dítě ani partnera moc nad tím přemýšlí a ve výsledku nechtějí nic měnit, protože jsou zvyklé tak jak jsou..né všechny, ale většinou to tak je. Radši budou žít s kočkou a jezdit za Prahu na meditace, protože jim něco chybí a třeba to, co chybí je právě to dítě..

Uvažování, že by sis pořídila dítě kvůli rodičům je absurdní. Dítě buď chceš, nebo nechceš. Je sice plno žen, které si pořizují děti a neví co to všechno obnáší, ale tobě je zatím jasné, že dítě mít nechceš. Rodiče se s tím budou muset hold smířit. Ale je ti 32, znám několik maminek, které rodí třeba ve 40, možná se ti priority časem změní, ale teď víš, že dítě nechceš, tak se do toho nehrň. Trápila by ses jak ty sama, tak dítě. Třeba budeš za pár let toužit po dítěti a budeš šťastná maminka.

Nemám ho s kým mít, což sice není ta hlavní překážka, ale vždycky jsem si říkala, že pokud náhodou dítě, tak do plnohodnotného vztahu.Popravdě řečeno, nevím co dělat. Napadá mě, že jednou budu litovat, že jsem dítě neměla. Ale já prostě nejsem rodičovský typ. To, že žiju prázdný život, to vím, ale mě život nikdy nebavil, mám to tak od malička, a pochybuju, že by to dítě změnilo.

Nedělej nic,netrap se a nech vše osudu.Podle mne ještě názor můžeš změnit právě ve chvíli,kdy potkáš skvělého chlapa a život Tě s ním začne bavit,pak třeba začneš i o rodině přemýšletOsobně si myslím,že jednou-ve stáří každá žena lituje,že si tuto příležitost nechala ujít,nějak nevěřím tomu,že si to nikdy nevyčte,ale tím neříkám,že nemůžou takové ženy žít i tak krásný život,dítě není zárukou štěstí.
Rodičům bych prostě řekla,že sama s děckem být nechci,zatím se na to být makou necítím a že se uvidí co Ti život přineseJelikož mít mimčo jen kvůli tomu,abych někomu udělala radost je nesprávné a myslím si,vůči dítěti sobecké.
Neboj,ono na Tebe to štěstí někde čeká a pak uvidíš

EleanorWoods .... smutné? co je na tom smutného? když po díteti netouží tak proč by si ho pořizovala? mě je třeba 19 a vím že dítě taky nechci... nemám k nim ten vztah...každý si myslí že sem mladá a že z toho vyrostu ale ja to tak mam už od mala.Nechápu lidi co si myslí že život je jen o tom mít mimino , rodinu a odetovat se...... život nabízí tolik možností jak ho dobře prožít.. a líp jak s dítětem. Mám přítele který děti třeba chce..ale respektuje to že ja ne prostě počkám jak to dopadne..je mi teprve 19 . Ale opravdu nemám ráda tyhle nazory...