Nejdříve. Naši jsou spolu přes 20 let. Jsme už dvě dospělé dcery, segra je už vdaná, já studuju, letos jsem odstátnicovala a zbývají mi ještě dva roky, kvůli koníčkům nestíhám pracovat, bydlím tedy doma (s rodiči), živí mě taťka (brigádničím, jen chci říct, že se sama neuživím). Já, sestra i taťka máme skvělé vztahy, podle mého přítele až nadstandartní.
S mamkou je to ale o dost složitější. Nejde tady o běžné spory jako asi každý znáte z domova. V podstatě celý život nepracuje, do sestřiných 18 měla péči o osobu blízkou (sestra má 25) a pak pracák a teď brigáda -roznos letáků. Nikdo by ji za nic neodsuzoval, kdyby to nebylo tak, že v podstatě od té doby, co jsme byli malinké pila. To už mnozí asi znáte alkoholismus je v podstatě běžná (hodně častá) nemoc, ona je do toho těžký epileptik, a má spoustu dalších zdravotních obtíží a je chorobný lhář. Doma je to k nevydržení, buď celé dny leží a nic nedělá (není schopna ani pravidelně cca 2x týdně roznášet ty letáky - zabere jí to tak maximálně 4 hodiny, když se do toho dá) nebo něco rozdělá, nedodělá (úklid) a u toho se "zbombí". Je nezodpovědná, nechodila třeba na pracák a kdo s tím má zkušenost ví, že když ji vyhodili, platila půl roku sociální, zdravotní - no platila, taťka platil z platu dělníka a k tomu živil mě. Je možné, že si říkáte, že jsem hrozná dcera - místo, abych se snažila problém vyřešit, podpořila svou matku, chci jejich rozvod. Jenže trvá to už přes 10 let, v mých 12 se pokusila upít k smrti, proto následoval pobyt v léčebně. Kromě toho, že zakázala doktorům, aby nám sdělovali informace, tak léčbu nedokončila, cca půl roku vydržela neopít se do němoty, ale na pivu je nepřetržitě snad i možná těch 10 let. A to je jen zlomek toho, co jsme si s ní zažili, nespočet karambolů, krve, epileptických záchvatů, pobytů v nemocnici atd.
Proč to vlastně všechno říkám ? Už nemůžu dál, nechci lítost, ani odsuzování nikoho z členů rodiny, je to vážně dost složitá situace. Ten důvod proč píšu tenhle deníček je, že chci rozvod. Kromě toho, že matka je vypočítavá a byla si kdysi zjistit jak by se dalo rozvést (samo že pro ni nic moc), tak taťka je v podstatě vychovaný tak, že by se asi ani nerozvedl. Já bych ho k tomu možná přesvědčila (byla jsem taky svědkem, když ho podváděla), ale zásadní problém je vyrovnání. Žijeme v poměrně velkém domě, který má hodnotu nějaký ten milion určitě. Taťka ho postavil a nechce odsud jít a musel by jí vyplatit, když jí celý život živil nemá na to někde našetřit třeba 2 miliony. Já bych chtěla odsud strašně pryč, jenže ho tu nechci nechat. Máme velké plány s přítelem a mě tohle ubíjí. Chci se zeptat, jestli s těmi majetkovými vyrovnáními máte nějaké zkušenosti? nebo jestli vás napadá nějaké řešení? Uvažuju, že bych si třeba - až vyjdu ze školy a najdu snad práci - vzala půjčku, hypotéku a vyplatila ji.



Poslat SZ
K tomu rozvodu..s tím bohužel asi nic nenaděláš, taťka je dle tebe vychovaný protirozvodově, mamce se taťka s porminutím "hodí do krámu", protože za nic řeší problémy a cáluje. Mamka to třeba neměla jednoduchý, proto začla pít, to já nevím, nevidím do toho, jako ty. Ale určitě je nezodpovědný, že to všechno nechala jen na tátovi. Navíc nevěra..vypočítavost s rozvodem, jestli by jí to něco hodilo..nevím, ale tohle normální nebude. Možná, že by vám rozvod přinesl akorát další problémy, taťka by nezvládal platit vše spojené s životem a ještě šetřit na vyplacení manželky..Ty máš ale velou šanci se z toho dostat - s přítelem to klape, chceš s ním být? Tak to postav na tom. Osamostatni se, ale tím nechci říct, aby jsi odstřihla tátu, to vůbec ne. Ale buď tu jen pro něj - ne pro mámu, která toho asi za život pro tebe moc neudělala (vyjma darování života, to je jasné, ale myslím tím v tvém dětství a dospívání). K té půjčce...rozhodně si ji neber na vyplácení mámy. Vím, že chceš tátovi moc pomoc, jenomže máš i svůj život, a zatáhneš se do toho a už se z toho nevyhrabeš, budeš mít dluhy, půjčku a nic z toho..půjčku si vem, ale třeba na dům s přítelem, kam pak můžete taťku vzít bydlet. Ať se o sebe máma pokusí postarat sama...je to tvrdý, ale když nemá dost rozumu na to, aby pochopila, že se o ni nikdo starat pořád nemůže, tak ji v tom musíte vykoupat..
Galerie obrázků
POZOR

. Vlastně jsme se o tom bavili jen jednou, a to mi řekl právě to - A kam půjdu? Mám prodat barák, když jsem ho postavil vlastníma rukama, a žiju tady tou zahradou a rád si tady zajdu pro rajče, které si sám vypěstuju a tak (jako říkám to trochu s humorem, ale v podstatě to tak řekl). Takže ho nijak netlačím, nenutím. Ale už jsem dospělá a chtěla bych jít třeba s tím přítelem pryč, ale když odejdu tak ona ho tu podle mě umoří. Nikdo mu nevypere, neuvaří, nic a ještě ho bude terorizovat řečma, že se chová jak svobodný, protože jde se mnou na lyže a nebo si zahrát tenis. A já ho miluju, je skvělý člověk, čestný vtipný a prostě nejlepší taťka na světě, co bohužel má jako každý chyby a radši dusí vše v sobě, a v podstatě si nechá s*** na hlavu než aby to zkusil nějak řešit.