Před dlouhými šesti lety, kdy svět v mých očích oplýval jinými barvami než je tomu dnes, jsem měla přítele. Seznámil mě se svým spolužákem se střední školy. Jak se občas stává, zamilovala jsem se.
Můj vyvolený, spolužák ex-přítele, ve mě do dnes vyvolává velké emoce. Má to, co podle mě chlap má mít (krom svého chování vůči mě, viz. níže). Jeho vzhled, jeho gesta, společenská úroveň... miluji na něm snad všechno. Bohužel, on necítí totéž a jestli ano, tají mi to (nechci být ale naivní).
Vím, že jsem tenkrát byli mladí a on si chtěl "užít" jinde. Holky střídal jak svoje ponožky, ostatně to dělá do dnes. O mé platonické lásce ví. Nikdy se nedokáže vymáčknout, co ke mě cítí, ve všech rozhovorech na moje otázky, odpovídá otázkou. Není schopný se mnou normálně komunikovat. Došlo i na sex, který nebyl úplně až tak dokonalý a nikdy jsem takové ponížení, který mi daroval on, nezažila. Za celou dobu nebyl schopen na mně sáhnout, obejmout mě, dát mi pusu. Šlo mu jen o sebe, o to se dobře udělat. Moc mě to mrzelo, bolelo, na jeho účet jsem řekla spousty výčitek, omluvil se mi... ALE i přes to se mi nezhnusil. Stále mě "baví", stále ho chci.
Dnes se spolu nebavíme, vyhýbám se jeho společnost a snažím se ovládnout se mu nevnucovat, nepsat mu. Občas se té touze ale nevyhnu, ponížím se. Mé zprávy buď ignoruje nebo velice hanlivě odpoví (Jdi do ****** ty ******** děvko!).
Když odhodí brnění a je schopný se se mnou bavit, necítím z něj jakýkoliv odpor. Říká, že mu nejsem lhostejná, jen mi to nedokáže říct a když už začne, mluví pomocí fyziky a popisuje náš vztah magnetickou indukcí.
Jak čas plyne, uvědomuji si, že to takhle nejde dál. Chlap, který mě jen ponižuje nikdy jiný nebude. Říkám si, že ho nesmím chtít a snažím se odpoutat a pustit si k sobě jiné protějšky. Muže, který se ke mě bude chovat hezky, bude mě milovat.
Jak to ale udělat... Nedokážu ho dostat z hlavy, i když se snažím. Zájem o mě je dostačující na to najít si muže pro život. Šance zaháčkovat se jinde mám, ale odmítám. Nedokážu nikoho k sobě pustit...



Poslat SZ
Nemyslím to nikterak nelichotivě, jen nechápu, jak se někdo může dobrovolně takhle ztrapňovat. On prostě zájem nemá, i kdyby ho třeba měl, vážně bys chtěla takového chlapa? co nadává ženské a je sprostý egoista? Je mi líto, že jsi narazila na parchanta co se neumí chovat a zrovna jsi se zamilovala, ale měla bys s tím prostě přestat, nemyslet na něj. Zakaž si mu psát, vymaž si jeho čísla, maily, kontakty tak, abys je později nemohla najít a sehnat. To ti třeba zabrání mu znovu napsat a na něco se ho ptát, chtít něco řešit, nebo ho vidět. Smaž si jej případně z fb (bylo by trapné si ho znovu přidávat). Pokud neprojeví zájem on, po tom co ho takhle začneš ignorovat, budeš vědět, že jsi udělala dobře a budeš se moct odrazit a udělat tlustou čáru. Pokud tě kontaktuje, třeba se omluví a bude se snažit....uvidíš. Taky by ti mohl psát hnusné věci, po tom bych si jej zablokovala. Odstřihni ho, já bych to tak asi udělala.
já chápu, že to je asi těžké, ono každému ta pamět nějakou dobu bohužel slouží...u sebe vím, že kdybych nehodila totální ignoraci (tzn i kdyby napsal, neozvala bych se, smazala bych fotky, prostě všechno, co by mi ho připomínalo) tak se uzoufám. Nic jiného ti já osobně poradit neumím:/ Jedině se upnout na nějakou činnost, která ti vyruší myšlenky - sport, vyšívání, vaření...nové životní cíle..to je jedno ..hlavně něco