Jak zachovat chladnou hlavu ve vypjatých situacích?

Automaticky. Potom mi to všecko doje, třesu se, bulim atd., ale v krizových situacích podle mě jednám racionálně. Ale nevim, jak to dělám...

Mám to stejně jako ty, taky nevim ani jak se jmenuju a čislo zachranky bys se mě nevydolovala takže doufam že někdo nebude potřebovat moji 1 pomoc...

to máš super, to že pak bulíš nebo se třeseš je přirozené a hlavně jedno

Samotné se mi jednou stalo že jsem přebihala 2 proudou silnici (vyjezd z Prahy) a malem me smetl kamion, ja jen cumela jako kra+va a skoro strnula na místě, nakonec jsem prostě ucukla... je to šok a člověk by se nechal přejet od te doby vim ze nic nechváta tak aby to ohrožobalo můj život! kort když neumiš mit chladnou hlavu. V té tramvaji se mi to stalo taky, ale byl to porstě bezdak a na něj prostě sahat nebudu, nechci žloutenku a ve finale zabit akorat tak sebe.. ale řidiči jsem to šla říct (byl jen opilej a prostě spadl a spal dál )

Mám to podobné, vždycky mi chvilku trvá, než se dostanu z počátečního šoku, ale pak už jsem schopná myslet a uvažovat, i když se mi klepou ruce i kolena a po "akci" jsem tak na vyvrácení. Stalo se mi 4x, že jsem opravdu nutně potřebovala uvažovat v krizovce... Vždycky to sice dopadlo dobře, ale v prvních třech případech jsem byla naprosto mimo a jednala jsem zmatečně, nevěděla jsem co a jak, nebyla jsem si jistá a to mně bralo do mdlob. Potom jsem si napsala takový maličký seznam, co mám v takových situacích dělat, mám i jeden o první pomoci, kde je fakt všechno. Ten mnou psaný je krátký, ale mám ho vždycky u sebe v peněžence, takže kdyby se nedejbože něco stalo a já bych byla v "šoku" , myslela bych na ten papírek a případně bych ho vzala a jen dělala/kontrolovala podle něj. Ve čtvrtém případě jsem to využila a neuvěřitelně mi to pomohlo, nemusela jsem stresovat a vymýšlet - jela jsem podle listu a měla jsem jistotu, že dělám co můžu, zároveň tam mám psané např "buď v klidu, zkontroluj tep" atd... Opravdu hodně to pomůže..

Ve škole jsme se učili, že jsou různé typy lidí co se týče reakce na stres a nic s tím neuděláš. Já to mám jako Ellenuschka, ale kromě toho chodím na školení na Záchrannou službu, čas od času si ho zaplatím, abych si tu první pomoc osvěžila. Podle mně by to měl dělat každý, nebo minimálně každý řidič.

No tak já bych prvně ráda podotkla, že ne každému se za život poštěstí zachraňovat někomu život apod. myslím, že je přirozenou reakcí člověka, že ho ta věc zasáhne stylem, že není schopen ničeho. Já umím jednat racionálně s chladnou hlavou, ale ten šok na mě přijde později. Je to se vším. Stres povolí a případně slzy se vyrojí až s odstupem pár dní. Plně chápu, že ne každý člověk dokáže přijmout určitou situaci. Nikdy jsem třeba neviděla člověka, který by měl otevřenou ránu, krvácel apod. sama nevím, zda bych byla schopna mu správně pomoci, ale asi bych se snažila tu situaci nějak vyřešit. Nejsem člověk, který by v tomto případě nepomohl, zvlášť, když se mi párkrát stalo, že mi bylo zle mezi lidmi a pak se člověk bojí, jestli mu někdo pomůže, neokrade ho apod.

V mém případě jde o to o jakou krizovou situaci se jedná, zejména zda je to naprosto nečekané nebo mám pár vteřin na přemýšlení a také zda mám vedle sebe někoho dalšího, pak to závisí na tom jak reaguje on... když není schopen reagovat, vždy mě to zmobilizuje a reaguji klidně a správně. Pokud je však vyrovnanější než já, tak pro mě nic moc ztuhnu a nevím co.

Je to něco jako s výškou, od určitých metrů se bojím, ale pokud je to důležité a někdo se bojí víc než já, tak vylezu téměř kamkoliv.

Asi to musíš mít vrozený. Já také do nedávna nevěděla, jak na to jsem. Pak jsem byla u nehody, kdy se vlak srazil s náklaďákem přímo za naším domem na přejezdu. Nechápala jsem, kde se to ve mě bere, ale přesně jsem věděla, co dělat. Zavolat tísňovou linku a poskytnout první pomoc řidiči náklaďáku. Pak jsem ještě v klidu mluvila s policisty. Nicméně, přišla jsem potom domů a celé to na mě dolehlo a já se normálně rozbulela a klepala jsem se jako osika. Asi to natrénovat nejde.

Já plánuju jít na kurzy první pomoci, jsou většinou zdarma a fakt se to může hodit.
Jinak v poslední době se mi něco stalo 2x, kdy v jednom případě jsem volala záchranku a málem to špatně dopadlo - zástava srdce chvilku před tím, než dorazili a podruhé jsem stihla osobu dovést na pohotovost. Ale děsím se toho, že bych třeba nezvládla tu první pomoc a oživení, proto chci na ty kurzy, pak je to myslím i jednodušší, když už to máš vyzkoušené a víš přesněji co a jak, než když si někde přečteš jak se to dělá.