Jak získat odhad při řízení auta?

Přesně tak.
Já se přiznám, že občas nedobrzdím i po 9 letech aktivního řízení.
Naposledy jsem ťukla policejní auto.

Postupem času odhad získáš. Chce to prostě jezdit a jezdit

Asi ti nezbude nic jiného než jezdit a jezdit a odhad se dostaví. Já taky prvního půl roku po autoškole jezdila příkopama :-/ Taky hodně pomáhá zapojit senzorickou paměť. Třeba když mám někde hodně natěsno couvat, tak si v hlavně představím jak to kolem auta bylo když jsem nastupovala, vše si promítnu jakoby z pohledu z vrchu a když couvám, tak si ten obraz přenesu. Samozřejmě musíš sledovat zrcátka, ale hodně to pomáhá! A pokud si opravdu nejsi jistá třeba v úzkých uličkách ve městě, tak raději zastav. Lepší než očesat celou řadu aut

ti asi koukali

Asi tak nějak, časem... Mám své auto od března, takže od té doby jezdím denně a pořád mám problém při parkování, co se týče odhadu, jak daleko ta zeď přede mnou je?

Takže to řeším následovně. Neparkuji u zdí, ale kde je jen patník nebo např.u obchodu ne u zdi, ale někde v jiné řadě . A je to vyřešeno.. Pro jistotu si chci pořídit parkovací senzory... Jinak s tím uhýbáním naproti jedoucím kamionům jsem měla také problém, ale už je to pryč. Koukej na pravou krajnici a uvidíš, že ten strach opadne...

Reaguji na ShoesManiac2: Ale takové kočce jak jsi ty, to dpustili, ne?

Dej si velké petky naplněné vodou do prostoru,seřiď všechna zrcátka abys viděla kolem auta a parkuj,couvej,vytáčej auto do různých stran a snaž se nepovalit ty láhve odhad získáš jedině tak,že si uvědomíš jak je vlastně to auto velké.

Reaguji na Tiakia: To je výborný návod !

Reaguji na TerkaP:
Reaguji na Sára2:
Reaguji na Lilliana:
Koukli na mne, na moje auto (chudák mělo takový očičko divný), do jejich auta jeden kopl, řekl: Jeďte. A já jela

Já řídím 3 roky a ze začátku to bylo s mým odhadem hodně špatné
Myslím si, že je to o praxi - jsem na tom teď rozhodně lépe než na začátku mé "řidičské kariéry"...
Každopádně taťka se mi směje, že si všude nechávám metr místa, zbytečně - ale tak radši metr místa, než nabourat, že?

Ze začátku jsem neustále vstávala z auta a chodila se dívat, kolik mám ještě místa, myslím, že mi to docela pomohlo, teď už odhad mám, a když náhodou někdy si fakt nejsem jistá, tak vylezu a podívám se

Přesně tak....Já aktivně jezdím 5 let a NIKDY se mi nestalo, že bych parkovala nějak dlouho nebo nezaparkovala vůbec....Už v autoškole jsem s tím neměla absolutně žádný problém....Ale někdo na parkování asi nemá talent (viz. některá videa na streamu atd.)

To dělám taky

Kolikrát si dělám třeba u obchodu stres, ať najedu hezky mezi čáry a když vidím, jak někteří chlapi zaparkují, tak je mi šoufl...

Minule parkuju u Billy, chlap mi ťukl kliku u spolujezdce, mamka totiž seděla v autě.. Chlap nadával, že je to prej po*rané od ptáka. Jak jsem došla, čekala jsem na něj, zeptal se mě, jak to vyřešíme. Říkám, že nevím (bylo to malinko seškráblé), dal mi stovku a jela jsem... Jenže pokud to půjde na lak, tak to bude 1000,-... Něměla jsem jak naschvál u sebe mobil, abych zavolala známému a zeptala se, jak to řešit.... :/

Chce to jezdit a jezdit, a parkovat. A pro každou ženskou je nejideálnější, pokud jezdí pouze jedním, nejlíp svým autem. Myslím, že ženy mají trošku problém si uvědomit jak je auto veliké, pokud s ním ale "srostou", tak už je to pak v pořádku. Já po 3 letech velmi častého řízení už nemám problém jet jak třeba s Fabií, tak s velkým americkým autem, manuálem i automatem, čímkoliv. Parkovat se přiznám neumím moc podélně (obzvlášť s něčím dlouhým), ale vždycky se tomu takticky vyhnu

Reaguji na Romankaa: Mně se paradoxně líp parkuje couváním, než popředu, i mě to víc baví, měla jsem malého golfíka, se kterým jsem se vezla všude, pak jsme si pořídili passata kombíka a to bylo něco, kór na parkovišti u práce, které bylo v kopci a lidi tam stáli jak šuldové kolikrát, když si člověk ráno nenacouval, odpoledne nevyjel, a i tak kolkrát zažíval hororové chvilky-uvězněn mezi zdí a cizím autem, co je horší nabořit? Podle mě tady těmito extrémními situacemi se člověk naučí nejvíc, získá odhad, já jsem se nejvíc v autě naučila sama, když vedle mě seděl přítel, tak jsem byla vynervovaná a bála se jet někam jinam, než do nejbližšího města, když nebyl doma, zajela jsem si třeba ke kamošce a pak mu volám a povídám mu: Co bys řekl na to, kdybych sama dojela do Blanska? A on: To nee, to bys nedala, bála by ses, a já bych měl o tebe strach. Já: Hmm, tak jsem se právě vrátila Chce to prostě jezdit, jezdit, jezdit, a snažit se, já třeba když se mi ze začátku párkrát nelíbilo, jak stojím, tak jsem se vrátila a spravila to, díky tomu už dneska najedu v 99,9% případů hnedka dobře