Jak zvládat neúspěch u zkoušek?

tak já mam stejný problém

Tak to nejste jediné... Také mám takový problém

Tak dokud nemusíš žádat o děkanský termín a zkoušky uděláš v řádných, tak to taková hrůza nebude....Já trpím taky lenorou a to velkou, jakmile začne zkouškové....ale jde o to, že pak už prostě musím, nic jiného mi nezbyde a naučím se...Jde o to třeba napsat si to, co do kdy musíš, udělat si na papír rozvrh a ten si pověsit na oči, a pak odškrtávat a třeba tě donutí začít něco dělat včas, když uvidíš ty neodškrtnuté úkoly nebo jinou motivaci, za včasné splnění úkolu/zkoušky si koupím něco hezkého, maličkost apod. Sama víš nejlíp, jaká jsi a co na tebe bude fungovat.....A jak píšeš musíš to najít sama v sobě, proč se ti nehce a začít se snažit to zlepšit.

romiiiiik a missys:ac to bude znít škarede, tak jsem "ráda", že v tom nejsem sama.

dazzle, no běžně "tahám" zkoušky třeba z minulého roku, takže tak. Možná tomu nedávám moc a vsázím na to, že se to nějak "obkecá" - zkusím se na to zaměřit a učit se a víc i opakovat naučené. A děkuji na tip s rozvrhem, to by mě nenapadlo. Možná by mě mohly ty odškrtnutá políčka motivovat. (i když já bych neřekla, že je můj problém v lenosti, spíš asi v neefektivnosti)

Reaguji na habobik:
Já jsem na tom podobně...pořád mám na vše dost času, nemůžu se k ničemu dokopat a pak začíná být najednou pozdě (jo jsem líná a pak mě to mrzí a vyčítám si,že jsem si k tomu nesedla dříve)...no teď už jsem na tom trošku lépe co se týká učení ale nervozní a vystresovaná jsem stále. Někdy mám pocit,že zkoušku na kterou se pořádně a poctivě připravuju nedám a třeba jinou jejíž přípravu odfláknu ano...

Jo jinak nevěř spolužákům řeči typu "jsem si to dvakrát pročetla" nebo "učím se tři dny" dost lidí v tomto kecá...někdo má hold kliku, pár lidem stačí málo ale většina se šrotit musí a taky se šrotí.

no holka asi takhle...jestli studuješ něco co tě nebaví,tak se na to vykašli a jdi jinak...
sama vidíš, jak se trápíš a až to vystuduješ, tak se buď budeš trápit až do důchodu ve vystudovaném oboru nebo budeš v horším případě dělat někde jinde, kde budeš ale méně kvalifikovaná....samozřejmě můžeš chytit supr místo v něčem co tě bavit bude, ale v dnešní době to není moc pravděpodobné....
určitě si to promysli...nevím co ti radit...protože sama víš, kde je chyba ve studiu....buď budeš hodně učit a dáš to s přehledem, nebo to budeš táhnout jako doteď...ale hlavně si sama v sobě přeber, jestli má pro tebe tohle studium cenu...

Holky, děkuji za reakce, bála jsem se, že nikdo neodpoví. (ještě nemůžu dávat smajlíky, ale patří za to ten usměvavý)

Jani, ano, mě to říká vždycky mamka, že se zbytečně vysiluju a trápím nad něčím, co stejně v životě nebudu dělat. Chci jít na něco jiného, je to něco vysněného, co jsem dříve odpírala (říkala jsem si, že tohle bude mít lepší uplatnění a "bude se mi žít líp" - myslím zejména finančně teď), ale prostě nedá se. Zbytečně mě to vysiluje, jinak sama vidím, že když nemyslím na školu, tak jsem prostě spokojený a šťastný člověk. Teď už jsem ve třeťáku, takže se mi nechce končit (už tak ale budu dělat státnice nejspíš za rok kvůli jednomu předmětu, ale to už asi ani nevadí.) Maminka mi sice vždycky říká: Tak už se na to vykašli, my se zlobit nebudeme - ale jednak je mi to blbé kvůli sobě, pak hlavně i kvůli okolí (Ano, ono známé "Co si o mně proboha pomyslí?") a taky kvůli rodičům, kteří do mě nevkládaly naděje a peníze jen tak pro nic za nic...

já bych řekla, že ten prapůvod je asi právě v tom, že mě to nebaví. Naivně si říkám, že když to člověka baví, tak se mu i na ty zkoušky učí líp a pak podává lepší výkony.

Reaguji na habobik:
já znám kluka, co kvůli tátovi šel na medicínu a ukončil jí až po třech letech, protože se bál, co by na to řekla lékařská rodina, kde snad všichni jsou doktoři...
chápu,že už to nechceš vzdávat....ale žijeme přece jenom jednou a tak bysme měli dělat věci co nás baví..tak to vidím já..nehledě na to,že spousta lidí u nás na škole začalo studovat v 25 protože je to jejich sen...jesti se bojíš třeba,že už je pozdě...
zase na druhou stranu rodiče tě podporují a chápou,že studovat se musí chutí..
ale nechápu proč si to neukončila dřív, když jsi zjistila, že to není pro tebe...?

to souhlasím. Tyhle řeči bych neřešila.Taky mám spoustu spolužaček, které se na to ani nepodívaj a odříkaj ti přitom látku nazpaměť...
Jinak já tohle taky moc nedávám, jsem v prvním semetru,takže první zkouškové a samozřejmě první zkouška propadák. Vždycky když se učím,tak se uklidňuju tím,že jsou 2 pokusy,ale horší je,když už se člověk učí na ten druhej. Mně pomáhá,když si látku přepisuju - tím se to i učím a tím,že mi to zabere dost času,tak nemám stres, že jsem se neučila.

Jinak holky,možná vám můj dotaz bude připadat padlý na hlavu,ale docela koukám - to vážně všechny studujete proto, že vás to baví? Případně studujete s tou vidinou,že budete dělat to co vás baví? Docela by mě zajmaly vaše sny,co chcete jednou dělat,jen tak pro inspiraci,protože já tu představu vůbec nemám
Mně by teda nejvíc bavilo mít vlastní hotel s wellnes, nebo nějaký vlastní wellnes salon, jenže vím,že na to bych musela být spoustu peněz a nebo nejlíp ekonomku,ale na tu nemám buňky,protože matiku bych nepochopila ani kdybych se rozkrájela....
.....být tebou,tak bych zkusila státnice udělat - pokud je neuděláš, vyjde tě to nastejno jakobys skončila. A pokud si budeš tohle říkat,bude tě to tím pádem i míň stresovat. Byla by to škoda,když už to máš na dosah. Však pak klidně můžeš začít studovat něco jiného...

No vidíš, já mám ve středu zkoušku o rozsahu 500 stran a ještě neumím zdaleka ani třetinku z toho A víš, co je nejhorší? Že se tím vůbec nestresuju! Vždycky jsem byla velký nervák, nemohla jsem spát, chtělo se mi zvracet a teď v 5. ročníku naprostý flegmatik.
Jinak mně se taky nechce, to se nechce nikomu, ale VŠ je především o tom, že člověk dokáže vůlí překonat tu nechuť a že dokáže zvládnout stres. Docela dobrá taktika je naplánovat si za den i jiné činnosti než učení. Když máš neustále pocit, že máš hodně práce a málo času na učení, tak se toho paradoxně naučíš daleko víc než když si řekneš, že se budeš učit celý den od rána do večera. Nebo si naplánovat, že si přečteš dneska jenom 10 stran - to je pro člověka dalško přijatelnější než představa, že budu sedět nad knížkou a číst 100 stran. Pak když se začteš, tak už třeba zvládneš i víc než 10 stran.
Jinak držím palce

Reaguji na DanielaM:
co já bych dala za 500 stran

to taky někdy dělám, ale určitě takhle nejde přepsat celou látku, to by se člověk asi upsal. Mně spíš pomáhá, když si píšu osnovu se základními body.

Tyto věty z úst spolužáků jsou mi taky důvěrně známy už mám na to lehce alergii

No, co si budem povídat... někteří lidi prostě nejsou studijní typ. To, že je teď vejška potřeba skoro i na uklízečku, je bohužel smutný důsledek dnešní doby...

Zkus ty státnice udělat, je blbý to zahazovat takhle před koncem. K učení se musíš donutit jen ty sama, jinak to nepůjde... Já jsem třeba s naprostou nechutí studovala na osmiletým gymplu, poslední čtyři roky byly fakt děs (matika, fyzika, chemie = moje noční můra ještě teď), ale k tý maturitě jsem to prostě dotáhla, sebrala jsem se a odmaturovala za 4. A zařekla jsem se, že už nic, co mě nebude bavit studovat nebudu, protože jsem se osm let trápila už dost. Takže jsem teď na svý vysněný vejšce, je teda fakt, že učení bolí vždycky , ale je to něco, co jsem si sama vybrala a nemůžu to prostě vzdát jen proto, že jsem líná.

Tak to zkus dodělat a pak začni s něčím, co tě bude bavit... a když nebudeš vědět, tak třeba vycestuj na nějakej čas do ciziny, to mi připadá naprosto osvobozující, takovej novej začátek