Úvod vlastně říká vše. Ale přece jen to zkusím trochu rozepsat. Jsme spolu 5 let a oběma nám bude 27. Troufám si říct, že jsme doteď neprošli žádnou větší krizí, vždy když se něco dělo bylo to spíš z mé strany, ale vždy jsem věděla, že on je to, co chci. Ale jak říkám, žádné nevěry, větší hádky, nic.
On začal pracovat, já jsem ještě studovala, sestěhovali jsme se a já hledala práci. Tu jsem po nějaké době našla, ale stála za nic, byla jsem pořád v práci... A tady nastala ta první chyba.. kupodivu, nebyl on v tom vztahu, kdo měl full service, spíše já.. on se o mě staral, uklízel, byl schopný i vyprat, prostě všechno a podle mě zjistil, že mě vlastně skoro nepotřebuje..
Práci jsem opustila našla si lepší, ale ten start taky nebyl nic moc. Takže se vlastně nic nezměnilo - a tady nastal problém dvě: já jsem sex chtěla, on se nebránil, ale veškerá iniciativa z mé strany..
Nakonec jsme to teda nějak probrali. Hlavně to, že já už bych se i vdávala a měla děti, nebo alespoň v řádu pár let .. ale on ne... No a nakonec z něho vylezlo, že nad dětmi nepřemýšlí, že vůbec neví jestli teda za 5let za 10let.. a ještě dodal něco ve smyslu, že prostě si dokáže představit, že je sám, že mě má sice rád, ale taková ta jiskra - ta touha po mě je asi pryč..
Po tomhle odstavci byste asi řekli, že mám jít od něj - já vím. jenže já prostě nechci, jsem zamilovaná i po 5ti letech. On mi taky řekl, že nechce.. a vlastně já jsem se začala více angažovat doma, snažím se, on se snaží, chová se fakt hezky. spíme spolu - i když je to stále ta iniciativa z mé strany..
A já ten vztah prostě nechci vzdát.. A chci vědět jestli existuje někdo, kdo prošel krizí a zvládl to? Rozumím tomu, že musí chtít oba. Snad chceme oba. Já vážně nevím co teď.. jestli na čas někam odejít od něj, ať si to rozmyslí.. ? on mi říká, dej tomu čas a uvidíme, jenže já se na to pořád musím soustředit.. a taky kolik času? budem takhle žít dalších 5 let, aby pak přišel s tím, že jeho milenka je těhotná nebo co?