Jde to - být zamilovaná do dvou mužů současně?

Ahoj tak jsem si myslela že tomu co cítím nemůže nikdo rozumět a ouha nejsem v tom sama.Jsem 20let vdaná,2děti,mého manžela jsem milovala 17let jak šílená,už ráno když jsem šla do práce tak jsem na něj myslela,kdy přijede domů.Problém nastal když jsem si začala uvědomovat že můj muž je sice strašně hodnej,skvělej táta a umí zaopatřit rodinu,ale nedává nejevo city.Za celých 20let jestli mi řekl že mě miluje třikrát tak to je hodně.Začalo mi to hrozně chybět a tak se stalo že jsem se zamilovala do jeho kamaráda a on do mě,šíleně a bez zábran.Nebudu to prodlužovat,na všechno se přišlo a já řekla manželovi že končím,no a pak se stalo něco neuvěřitelného.Můj muž řekl že mě vždy velice miloval,ale styděl se to dát najevo.Od té doby je neskvělejší manžel na planetě,ale já necítím to co dřív,pořád mám před očima milování s tím druhým atd.Poradí mi někdo co s tím?

Surda
no záleží, proč ses doopravdy do toho druhého zamilovala. To si musíš odpovědět sama v sobě...

Ahoj, a ty jsi toho drujého nemilovala? Nebo jsi je milovala oba? A proč jsi se nakonec rozhodla, že zůstaneš u prvního?

Ahoj. Byla jsem v Tvé situaci před 5 lety. Tehdy jsem o pomoc požádala psycholožku. Jsem ráda, že jsem to tehdy udělala, poradila mi dobře. Radu jsem přijala a nejvíc to oceňuji teď po letech. Můj tehdejší přítel byl v mnohém stejný jako manžel, byl mou oporou, byl hodný. Co bylo u přítele navíc, to bylo to, co mi chybělo v mém třicetiletém manželství. Pozornost, květiny, vášeň, zamilovanost.... Prostě něco nové, romantické a moc hezké. Zamilovala jsem se jako blázen a spřádali jsme budoucnost. Přesto jsem v sobě měla i rozum a trochu jsem přemýšlela. Co asi bude nového ve vztahu s mým přítelem, až s ním budu několik let? Poté jsem navštívila psycholožku a ona mi dala za pravdu. Neopouštět jistotu, nezavírat vrátka k rodině. S přítelem jsme se setkávali dalších 5 let a bylo to krásné, vzrušující, romantické ..... a pomalu a pomalu se má zamilovanost ztrácela, už to bylo takové stereotipní. Jsem ráda, že jsem zůstala v pohodě s rodinou, manžela jsem si vždy vážila za ty roky, co jsme spolu v dobrém i ve zlém. No a někdy, když se příležitostně opět s někým seznámím, nikomu tím neubližuji, když si něco hezkého prožiju. Hlavně zůstat i rozumná.

Ahoj Besi to že jsi se stýkala ještě 5let s tím druhým je to co bych potřebovala,ale u mě to nejde praktikovat ani z jedné strany.Přítel se už nechce schovávat,chce mě mít doma(nebo spíš chtěl,protože jsem ho dlouho neviděla)a manželovi jsem slíbila že přítele už nebudu kontaktovat.Cítím se strašně tlačena do kouta.Rozum radí zůstat,ale srdce mi utíká k vášni a k něčemu novému,co mě dostane ze stereotipního světa.Chtěla jsem začít i třeba cvičit,nebo něco jiného,ale nic mě bez něj nebaví,byla jsem ty dva roky fakt štastná,všechny úzkosti a deprese zmizely a ted se zase vracejí,těšila jsem se na každý okamžik s ním.Byla jsem i u kartářky a ta mi potvrdila že veškeré úzkosti byly z nedostatku citu.Ted cit od manžela mám,ale já jsem jako zamrzlá.

ano..sejde z očí, sejde z mysli

tak to přesně mám já. Já vím, že za 5-10 let každý vztah dospěje ke stereotypu, ale na druhou stranu si říkám, proč neprožít znovu něco krásného, kdy je člověk ultra happy?? Já žiju 10 let ve vz tahu, kde vím, že něco chybí, vím, že vždycky něco chybí a nic není dokonalé, ale nedovedu se s tím poprat. Mám 5 let platonickou lásku, bez jediného fyzického kontaktu a nevím, jestli vlastně nechci podlehnout, opustit přítele a jít do něčeho nového, i když to za chvíli skončí. To je věčný rozpor, který asi prožívá hodně z nás: zda opustit jistotu nebo jít do risku

Mám kamarádku, která je na toto úžasná: jde do všeho po hlavě a vždycky si to sama nějak odůvodní. Je schopná po letech opustit přítele kvůli momentální zamilovanosti, ale i když pak po letech ve skrytu duše lituje, řekne, stálo to za to. Říkám si, že člověk má žít na plno, nevíme, jak tu dlouho budem...
Na druhou stranu se děsím toho, že opustím přítele, všechno zničím a skončím sama nešťastná a denně s flaškou vína...

Ahoj všem, právě jsem našla tuhle diskuzi a koukám, co žen je na tom obdobně, jako já!!! A to jsem si myslela, že takových bláznů je na světě málo, kteří si motají hlavu naprosto zbytečně! I když tak zbytečný to vlastně není, je to super, krásný, příjemný .. někdy však i opak! Víte co by mě zajímalo, jak to prožívají chlapi tuto situaci...

Ahoj holky,

tak dneska se mi stalo něco podobnýho....chlap jako malina, přesně můj typ, něžnej, úspěšnej, miluje moje děti a já se vznáším v oblacích. Ještě teď mám hlavu pomotanou. Zaplať pánbůh, že tohle byl jenom můj dnešní sen. Byl super, famózní a jedinečnej, ale ty starosti, kdyby to bylo v reálu....nezávidím vám ani minutu toho ultrahappy štěstí, protože ve mě se svírá každý milimetr těla z toho vnitřního dusna a přepětí, kterýho chlapa bych si vlastně měla vybrat.
Držím pěsti, aby volba byla dobrá

taky jsem byla překvapená Do nedávna jsem znala jenom svoji kamarádku, o které jsem tu psala, teď jsem ráda - v dobrém slova smyslu - že nejsem sama, koho to trápí, protože jsem si přišla úplně divná a nenormální, že se mi něco takového může stát...

Dnes jsem to všechno pročetla, každá má svůj příběh, i já. Je jiný, než váš, ale pointa stejná. Kam až jsi si stanovila hranice?

Já? Kam až to vydržím... Čekám, až se něco stane, až mi přítel dá kopačky sám, protože ho už to taky nebaví, nebo až já v sobě najdu sílu jeden ze vztahů ukončit. Nebo až podlehnu tomu druhému, protože už to dál nezvládnu a ukončit vztah s přítelem, protože bych ho nedovedla podvádět.

Na druhou stranu si myslím, že psychická nevěra je mnohem horší, než si jít někam fyzicky zadovádět a mít čistou hlavu, kde city nehrají žádnou roli. V tomhle žiju už 5 let a někdy se cítím hůř, než kdybych přítele fyzicky podváděla...

Ty to prožíváš taky v práci viď? Tak to jsme dvě. Akorát já jsem ročních 1983... Právě se to někam schyluje. To o čem jsem předtím jen snila se pomalu stává skutečností. Ale opravdu, tak jak jsem si to vytvořila v hlavě, tak tak to pomalu je. Takže jsem si potvrdila myšlenku, že když člověk něco opravdu chce, má za tím jít, tvrdě, a ono to časem příjde. Ale nevím, jestli to přišlo zrovna v dobrou chvíli.... Teď se to možná mělo začít lámat přes koleno a já mám 14 dní "spoždění" To je pak chaoz v hlavě!

... je to opravdu skvělý téma k diskuzi ... Málokdo otevře 13. komnatu ...

Marge1980
Tvůj problém ve mě vyvolal vzpomínky na mé mládí. Měla jsem přítele,byl senzační, ale časem se objevil někdo kdo byl taky senzační a já byla v pr..... Byla jsem tak citově rozhozená že jsem myslela že mi pukne srdce když jsem byla s jedním, myslela na druhého a obráceně. Babrala jsem se v tom asi rok, pak už jsem nemohla dál a musela to rozseknout. Kamarádka my poradila zachovej se k nim tak jak by jsi chtěla aby se tvůj partner zachoval k tobě, kdyby to bylo obráceně a on ti byl nevěrný. Přemýšlela jsem o tom celý týden a došla jsem k tomu že bych si přála aby mě můj partner nepodváděl a nikdy bych nechtěla být tou kterou si vybral ze dvou milenek. Je to jenom lépe zabalená nevěra. Byl jsem ti nevěrný ale zjistil jsem že miluji jen tebe. To bych fak neunesla. A tak jsem udělala krátký proces rozešla jsem se s oběma. Myslela jsem že to nepřežiju, bylo to tak silný, že jsem někdy až nemohla dýchat a pořád jsem bulela. Asi za 10 měsíců jsem potkala jednoho senza chlapa a hele řekla jsem si, když jsem ucítila to známé chvění u srdíčka. Teď jsme spolu 15 let a super. Snad ti to k něčemu bude.