Jde to - být zamilovaná do dvou mužů současně?

For Andreas ...

... fakt moc silnej příběh!!!! Ta bolest musela být opravdu silná, když jí i dnes dokážeš tak věrohodně popsat ...

Jestli to skutečně takhle máš - že čekáš, až se něco stane, protože ani jeden nemáte sílu to ukončit, tak seber odvahu a utni to. Za pár let si budeš vyčítat, že jsi to neudělala dřív a ztratila tak pár let života.

to máš skvělý. Já se bohužel netoužila paralelně zamilovat do jiného chlapa ani jsem nikoho jiného nehledala, přišlo to prostě samo, asi to přijít muselo...

Andreas
obdivuju tě, že jsi našla sílu rozejít se s oběma, to nevím, jestli bych dokázala, ale asi je to to nejlepší řešení, i když nejvíc bolestivé...

Já vím, ale s čím bojuju je to, že si třeba za pár let budu vyčítat, že jsem to ukončila, že jsem přišla o chlapa, který byl super a měl mě rád, jenom jsem nevydržela období krize, kterou má každý vztah. Říkám si, že třeba krize přejde a měli bysme znovu super vztah, jako jsme měli dřív. nevím, jestli to není utopie...

Marge1980
Je to těžký, no

Marge1980
Bolestivé to je, jsem se současným manželem spokojená, ale někdy,když se dívám na mladou, tak si říkám jak by asi vypadala kdyby.......? Mám štěstí že ani jednoho z nich nepotkávám.Vdala jsem se a přestěhovala, tak jsem to měla snadnější. Ty to máš horší jestli ho potkáváš každý den v práci, to nevím jestli bych rozchodila.

Nikita02
Nestává se často aby člověk prožil něco takového, měla jsem předtím i jiné lásky,ale na ty si moc nevzpomínám ani nevím proč. Na tohle myslím často. Napřed jsem byla na sebe zlá že i když mám ráda svého manžela tak si občas vzpomenu i na ty dva. Pak jsem jednou večer mluvila se svou kamarádkou trochu důvěrněji a světe div se ona mi to záviděla. Všechnu tu lásku i bolest a výčitky. Nechápala jsem proč? Teď už to vím, ona nikdy nikoho nemilovala a nebyla milována tak aby to bolelo. Tak a teď co je lepší? A ž mi bude 70let a budu sedět na lavičce a krmit kachny budu raději vzpomínat na bouřlivá léta než na nudnej život.

Pěkný večer vám všem. Téma na vyprávění je pěkné, přitahující všechny, kteří ho objeví. Je ze života, o té části, o které se s cizími lidmi nemluví. Tady je možnost být schován pod přezdívku, proto jak čtu, nejen mě to žene se vypovídat. Máme to v sobě, potřebujeme to někomu svěřit, čekáme radu a porozumění. Kdysi jsem se svěřila sestře, bohužel to nebyl šťastný nápad. Proto si vše raději nechávám pro sebe. No a jednou, když už toho bylo na mě moc, nechtěla jsem v bezhlavé zamilovanosti do přítele udělat chybu, raději jsem vyhledala pomoc, radu u psycholožky. Tak mě krásně rozebrala, ulevilo se mi a hned se mi zdálo vše jednodušší. Tehdy jsem se rozhodla, že nebudu pálit mosty, zůstanu s manželem i po 30 letech, snad právě proto. Přestala jsem plánovat společný život s ženatým přítelem a "jen" jsme se dál setkávali mimo naše bydliště v jiných městech. S úsměvem občas na to myslím, že jsem s ním poznala skoro celou republiku. Rozebrání psychologem doporučuji v případě, kdy nevíte, jak dál, kdy opravdu hledáte radu. My laici-neodborníci můžeme cokoliv tady navrhnou, doporučit, máme toho z vlastního života dost a dost. Já například bych mohla doporučit, pokud bych se měla tak trápit s láskou k někomu, že by mi to přinášelo starosti a problémy, kterých mám dost v manželství, tak mi tato zamilovanost vlastně není k ničemu. Je lépe, když se tento vztah pomalu a jistě vytratí, nepřiživovat ho telefony, SMS a setkáními.

Já to nemyslela tak, že jsem si vysnila milovat dva chlapy - to fakt ne!!! Myslela jsem to tak, že když se mi vryl do hlavy i ten "druhý", tak jsem samozřejmě přemýšlela, snila, vnitřně plánovala a ono se to začlo plnit. Jenže věř, že v myšlenkách je to mnohem větší štěstí!! Když to teď přišlo v realitě, že se z pouhého mrkání po sobě stává fyzický kontakt, tak z toho moc šťastná nejsem. Jasně, že mě to hřeje u srdce, je příjemné vědět, že nejsem úplně tak k zahození a že věci, které jsem si myslela, že už prožívat nebudu, tak prožívám .. ALE!!!! Mám 5 let partnera, plánujeme mimi, stavíme atd. Je to boj! - a hlavně - VELKÉ TRÁPENÍ!!! Které si samozřejmě neumím odepřít a zakázat ...

to máš pravdu. Na druhou stranu ta bolest je šílená... Včera jsem se pokoušela o něco jako rozejít se s přítelem, vyblila jsem mu všechno to svoje neštěstí, o tom druhém jsem pomlčela, protože ho nechci zranit příliš. Řekl mi, že mě moc miluje, chce být jenom se mnou a udělá všechno pro to, abysme spolu zůstali, že žádnou jinou ženskou nechce, protože lepší nepotkal... Přece mu nemůžu říct, že se potýkám ode zdi ke zdi, miluju ho, i jiným způsobem toho druhého...

Tažke nejenže jsem si nepomohla, ještě jsem si to zkomplikovala.

Uvažuju o tom dát výpověď v práci, abych dostala toho druhého z očí, když já mám ale práci, která mě 100% naplňuje a nechce se mi odcházet jenom z tohohle důvodu...

Život je fakt zamotaný...

Besi
Je fajn, že máš tuto zkušenost, ale já bych k psycholožce asi nešla. Nezajímá mě přístup psychologů, mnohem víc mi pomáhá číst o zkušenostech jiných, reálných žen, jako píšou tady, o tom, co prožívaly, jak a jak se rozhodly, čeho litují a čeho ne. Psycholožka ti dá nějakou radu, ale sama nikdy nevíš, že třeba ona sama má osobní život v troskách, umí dobře radit podle teorie, ale sama sobě neporadí... Je ale fajn, že tobě pomohla, možná jsem jenom zbytečně konzervativní a s předsudkem

Marge1980

odejít z práce neni řešení. najdeš jinou a tam bude jinej. a jelikož ten doma tě nedělá šťastnou, snadno se zamiluješ. prostě kde to NENI, tam to NENI.

Marge1980

Tak to bych nedělala jestli máš práci která tě opravdu baví tak bych tam zůstala. Co když jiná práce bude hrozná, budeš mít jen další problémy a navíc chlapi jsou všude. Nevím kolik ti je let a jestli máte děti. Pokud máš o vztahu pochyby ukonči to dřív než bude pozdě. Z dětma a majetkem je to horší. Kdysi jsem dělala v práci s holkou ta odcházela od chlapa asi 7 let. Pořád se vracela a odcházela a mezi tím rodila a chodila na interubce a tak se do toho zamotala, že už nemohla dál. Nakonec si on našel ženskou a odešel. Teď má nového přítele a je spokojená. No není to krásný příklad toho jak to život vyřeší za tebe. Jestli nemáš odvahu to rozseknout třeba ti osud dopřeje to štěstí a rozmotá to za tebe. Přeji ti to protože vím jak je to těžké.

díky, v to doufám Z práce se mi odejít nechce, ale kdyby to bylo jediné řešení, tak to udělám. Jsem zase taková, že mi stačí ke spokojenosti málo, ráda dřu, takže nemám strach, že bych si jinou práci nenašla. Uvidím. Plánuju rozhovor na férovku s kolegou v práci, zajímá mě, jak to vidí a představuje si on a podle toho se zařídím...
Každopádně díky za podporu

[]

Myslela jsem že v tomhle už máte jasno. Trochu mě udivuje že uvažuješ o ukončení vztahu a ani nevíš jak to vidí on. Nejsi pro něho jen takový flirt v práci, buď opatrná ať nenaletíš ,, chtíč je svině ,, myslíš si že je to ono, spálíš mosty a seš ,, víš kde ,, Přestaň chvíli myslet srdcem, dej do toho rozum a hlavně náš ženský pozorovací instinkt. Všímej si věcí kolem něj maličkostí které jsi přehlížela proto že ho miluješ,možná se budeš divit čeho si všimneš, tak jsem jednou přišla na to že nejsem jediná se kterou flirtuje ( to už je aspoň sto let). Měla bych přestat číst tyhle stránky vyvolávají ve mě vzpomínky na léta milá i nemilá. Opatruj se.

Změnilo se nějak jeho chování, nebo je to pro něho jenom jedeme dál nic se neděje zas je to v pořádku.

oba jsme se tomu zatím vyhýbali, prostě to tak bylo lepší. Nicméně v zásadě vím, jak to vidí on a rozhodně vím, že nejsem jenom flirt ani nejsem jenom jedna z kořistí, které chce ulovit, aby měl další čárku na pažbě. Přece jenom známe se 5 let, jsme spolu denně a celý den a i já tupec z neverbální komunikace vyrozumím, jak on je na tom...

rozhodli jsme se na tom pracovat společně Vcera jsem mu rekla, ze jsem se rozhodla, ze kdyz chce, aby byla dominantni a rozhodovala, ze se podle toho hodlam zaridit, ale zepak bude muset poslouchat Akceptoval to s usmevem, tak jsem z vedava Mozna jsem jenom celych tech 10 let volila blby pristup...

Marge1980
Myslim si v podstatě člověk v životě potřebuje pořad nějake vzrušeni. Takže v průběhu let potka určitě vice lidi, kteři by mohli byt potencialním partnerem a tak i vic krat může vzplanout. Ja moc na "jedinou pravou lasku" nevěřim. Pro mě z toho vyplyva, že mohu volit 3 modely fungovani:
1. pokažde rozbit dosavadni vztah a jit za novym
2. proživat si novou lasku bokem něž vychladne
3. nechat si o nove lasce jen zdat a hledět si sveho
Přitom pokažde budeš volit jak se zachovat. S ohledem na okolnosti. Ja moc totiž nevěřim že člověk jednou potka někoho takoveho, že cely život nepomysli na "cizi". Jakmile se pohybuje v prostředi inteligentnich chlapů, o to je to horši, protože to jsou obecně "ty přitažlive" samci. Je to hold přiroda.