Docházím k psychiatrovi. Bohužel velmi často mne ponizuje a také mne zastrašuje. Po e-mailu se mu nesmím s ničím svěřit, i kdyby mi umřela matka, kdyby se dělo cokoli zlého v mém životě - nesmím mu napsat, prý není jeho povinnost mi odpovídat.
Byla jsem vždy štíhlá. Teď mám ale několik kg nadváhu, asi 4kg nadvâhu, hned mi řekl, že bych každý den měla ujít alespoň 5km pěšky, abych zhubla.
Když mu napíši cokoli ohledně léčby (tak 2-3 maily za měsíc), ignoruje mne.
A poslední kapka - když mi zemřel otec, ve snaze dostudovat školu, vzala jsem si nějaké půjčky. 5let se mi je dařilo bez problémů splácet, pak ale nájemníci v pronajímaném bytě utekli s dluhem 25000Kč a byt zdemolovali a to bylo počátkem problémů se splácením půjčky. Přesto jsem většinu půjčky splatila a na zbytku se s bankou domluvila na splátkovém kalendáři.
Protože jsem nikdy neměla takové finanční problémy a bylo to pro mne stresující, svěřila jsem se svému lékaři. Byla to chyba.
Při posledním sezení mi řekl, že budu-li si brát půjčky, zbaví mne svéprávnosti.
Myslela jsem, že si dělá legraci, tak jsem se zasmála, ale vyděsilo mne - on se tvářil vážně.
Jsem jím permanentně ponizovana a teď se ho i bojím.
Studovala jsem na Karlově univerzitě, starala se o pronájem dvou bytů, starala se i o plně invalidní matku, pracovala i jako dobrovolnice v Člověku v tísni, mám různé certifikáty na různé rekvalifikace a kurzy, dokáži se o sebe postarat...
Na psychiatrii jsem skončila v náctiletém věku kvůli dlouhodobé neřešené šikane ve škole a týrání ze strany otce.
A ačkoli je můj stav již řadu let stabilizovaný, léky stále potřebuji a tudíž k psychiatrovi docházím. Nejsem těžký případ - nemám bludy, halucinace, jsem jen náchylná k depresím, hodně citlivá, někdy se v noci, když se mi děje něco zlého, pomočím, ale kdybyste 20let zažívali, co já, nevím, zda-li byste byli v pořádku.
To je ale na jiné téma, co jsem si prožila. Velmi obecně - šikany a týrání.
Mně ale zajímá: je tohle chování mého psychiatra ke mně v pořádku?
Moc neumím poznat, když se ke mně někdo chová zle, protože jsem v tom hodně dlouhou dobu žila a tehdejší zlo mi bylo vykladano mými tehdejšími agresory jako norma.
Je v pořádku, jak se ke mně psychiatr chová?
Ještě dodatek na závěr: s tím ponižováním začal ještě víc potom, ci jsem mu slušně, ale bez patolízalství, zkritizovala některé jeho lékařské názory a počiny. Bylo to ve vší slušnosti, jen jsem mu sdělila svůj názor.
Od té doby je to ještě horší.
Chová se ke mně lékař špatně, je spravne mne zcela ignorovat za jakykoli okolností krom osobního sezení? Prý i kdyby se dělo cokoli, na moje e-maily odpovídat nebude.
Plus další ponižování - viz. celá tato zpráva.
Děkuji za odpovědi.
Poslat SZ
Galerie obrázků
zbytečný, C) otravný atd. Já se mu nedivím, že už ti důrazně řekl, ať mu nepíšeš. Mně kdyby takhle otravovala nějaká pacientka, tak budu sama na psychiatra.
POZOR
... všichni, bez ohledu na další, jednotně napsali, aby změnila psychiatra, když s tímhle není spokojená. Jenže to by si musela chtít panenka pomoct a to evidentně nechce.