Je jiná zamilovanost v 18 či ve 30?

Musím říct, že prvotní zamilovanost je u mě pořád stejnám bláznivá, jak L-pari mluvila o motýlcích, tak přesně tak to u mě vypadá.. nevidím a neslyším... no asi musím říct, že bych u toho měla víc přemýšlet... Ale po opadnutí zamilovanosti, když příjde láska, tak je to teď s přibývajícím věkem silnější a "víc to prožívám"

Řekla bych, že to není věkem, ale zkušenostmi. Není výjimkou, že i ve 40 se žena, která si v životě nic neprožila, kromě svatby s prvním chlapem v 18-ti letech najednou zoufale zblázní "do souseda" a rozvrátí rodinu, popřípadě dvě rodiny.
Čím toho člověk víc prožije, dobrého i špatného, tím bere život realističtěji a uvědomuje si, že pohled přes růžové brýle má s realitou máloco společného

určitě , a taky si myslím, že se člověku s věkem mění priority a nároky, co stačilo v 18, ve 30 už nemusí, dobře to napsala

tak

Jinak na zamilovanost v každém věku věřím - viděla jsem to na vlastní oči
Když si můj otec po matčině smrti našel novou partnerku ("našel" asi není to pravé, on nehledal, pracovali spolu a přeskočila jiskra ), bylo mu 58 let a myslím, že svou zamilovaností by strčil do kapsy nejednoho gymnasistu , byl absolutně mimo, koukal do b.lba a osladil si kafe 3x, odešel do práce (ve funkci ředitele) s jednou ponožkou černou a druhou modrou atd. Nejlepší kousek se mu povedl při odjezdu na chalupu - naložil zavazadla, sedl za volant a odjel - jen si jaksi nevšiml, že já v tom autě nesedím
Fakt, kdybych to neviděla, nevěřila bych
Nutno dodat, že jim to vyšlo a byli spolu 14 let, až do konce jeho života a myslím, že byli šťastní...a se svojí "maceškou" mám skvělé vztahy dodnes

Ano, pociťuji zamilovanost na sobě jinak (25) . S prvním přítelem jsem si žačala v 17 a byla to totální zamilovanost, nejedla jsem , nespala, chtěla být pořád s ním, v tu dobu mě nic netrápilo, chodila jsem si vesele do školy....byla to véélká láska, a kamarádi jsme dodnes. Teď mám 3 měsíční známost, jsem taky zamilovanaá, ale už tolik nebláznim, snad bych to mohla svést na práci, na starosti kolem domu a placení složenek, nad tim, že člověk musí přemýšlet nad budoucností, a i kdyby se něco poto.... , tak že si vystačí i sám. Jasně v práci sem tam něco popletu a když někam jdu vez přítele, tak většinou klukům říkám přítelovým jménem, celkem trapas Takže já osobně prožívám zamilovanost, teď když jsem starší jinak. Jak tu někdo řekl, mám už posunuté hodnoty.

Souhlasím s příspěvky výše... já si myslím, že "zamilovanost" jako taková je třeba i stejná (stejně intenzivní, stejně "bláznivá"), ale jelikož má člověk tím, jak stárne jiné hodnoty a další zkušenosti, prožívá ji jinak.

řekla bych, že ne. Zkušeností dobrých i nedobrých mám na rozdávání a fakt lítám na růžovým obláčku. A nejsem zamilovaná poprvé

jj. A myslím, že při tom člověk už víc používá mozek. Někdy díkybohu.

Myslím si, že zamilovanost je stejná v 17 i v 70 letech A každý tohoto věku s touto zkušeností mi to potvrzuje

Není mi sice 30 ale 18 mi bylo a mám za sebou dlouhý a hezký vztah, poprvé jsem se zamilovala a pevně doufám a věřím, že tne další vztah bude také takový.