Je ke vztahu nutná fyzická přitažlivost?

Určitě se to stát může! Nebo aspoň u mě to tak bylo. Oba dva moji expřítelé se mi na první pohled nijak zvlášť nelíbili. Tím nechci říct, že bych je považovala za ošklivé nebo odpudivé, ale nebylo tam takový to "tyjo, mrkni na tamtoho, ten je teda pěknej!" Když jsme se ale dali do řeči, bylo to super... měli jsme si co říct, bavili jsme se... přesto zvlášť jeden se musel dost snažit, abychom to nakonec opravdu dali dohromady. Protože fyzicky to opravdu můj typ nebyl ani zdaleka. Přesto jsem se do něj zamilovala a byla i fyzická přitažlivost
Takže za mě to určitě jde

Já myslím, že se to stává docela často. Například já a můj bývalý: seznámili jsme se a z jeho strany to byla prý láska na první pohled, což mi hned začal dávat najevo. Neustálé zprávy, pozvání ven.. Věděla jsem, že je to hodný kluk, ale mně se absolutně nelíbil, nepřitahoval mě, jeho zájem mě otravoval, fakt mi lezl na nervy a ani ve snu by mi nenapadlo vůbec uvažovat o tom, že bych se s ním dala dokopy. Pak jsme se potkali asi po roku a já se zamilovala až po uši (charakter ani vzhled nezměnil, takže fakt nevím, proč jsem ho najednou viděla jinak). Naštěstí on měl pořád zájem, začali jsme spolu chodit a přitahoval mě teda šíleně Ale do vztahu jsem s ním šla až téhdy, kdy tam to ,,něco´´ opravdu bylo. Asi bych si nezačala s někým, kdo mě nepřitahuje s tím, že možná někdy začne.

Já jsem zářným příkladem i když my jsme byli vlastně "sestrčeni" ,seznámily nás dvě kámošky. Nikdy jsem si vedle sebe neuměla představit vousáče, tenhle má vousy jak krakonoš a včera jsme oslavili stříbrnou svatbu, neuvěřitelný holt měl jné kvality
Jasně, že to můž fungovat
Jo a dneska se mi liíbí!

"můże" jsem na mobilu a nejde mi to opravit

Mně se to teda taky stalo. Jenže fakt je, že šlo ve skutečnosti o moc pěknýho chlapa, akorát to nebyl můj typ. Teda fyzicky, po jiných stránkách jsme si rozuměli. Takže je otázka, jestli bych se do něj zamilovala, i kdyby vůbec přitažlivej nebyl. Nechci vypadat povrchně, ale mám pocit, že do někoho, kdo by mě fyzicky přímo odpuzoval, bych se nezamilovala. Nebo takhle - možná bych ho nějakým způsobem i milovala, ale nechtěla bych ho jako chlapa, i kdyby mi duševně seděl sebevíc.
Já myslím, že to okouzlení musí vycházet jak z toho, co je uvnitř, jak z toho, co je zvenku. Někdo tomu říká harmonie, já tomu říkám ideální partner A nejideálnější je, když člověk někoho takovýho potká a nemá jenom jeho představu v hlavě.

Ano taky se mi stalo! Vzhledově mě můj přítel nijak neuchvátil, ne že by byl ošklivý, spíš mi přišel takový nemastný - neslaný no a jak jsme se začli víc poznávat tak jsem se zamilovala až po uši, neuvěřitelně jsme si sedli povahově a samozřejmě mě začal i přitahovat. No a dnes? Řekla bych, že vedle mě tak nějak "dozrál" a je z něj chlap vyloženě mého typu (už není takové mladé ucho, ale hodně dělá i to, že si nechal narůst delší vlasy a vousy, což se mi na mužích hodně líbí)

Kazdy muj přítel se mi na zacatku moc nelíbil. Ja nikdy nebyla na takové ty hezouny, ale na chlapy, co maji charisma. Kdyz se zamilujete, tK je ten člověk nejhezčí. To na me přišla přitažlivost jako blázen. Jinak to nebylo tak, ze by to byl ošklivý chlap to ne, ale nebyl to takový ten typicky hezoun, ale poradny chlap snad jednou se mi stalo, ze jsem dala hlavně na vzhled a byl to idiot..moje kamarádka dává jen na vzhled a pak se diví. Laska není jen o vzhledu, ne?

Me poslední dobou odpuzuji chlapi bez vlasu, potetovaní, namakany z fitka, ohroženy snad všude, tak kdyz vidím někde chlapa, který ma hezke trosku delší vlasy, tak jsem jak na trní

Reaguji na moija: prave je to takové mužné, i kdyz ne každému ty vousy sluší

Taky mám ráda vlasy a dost mi vadí, že v současnosti je to tak snad trochu i z módy, každý se stříhá tak, že ho není za co chytit.
Jo, a "nejhorší" je, když nejsi na takový ty opravdový, až prvoplánový hezouny, ale oni jsou právě na tebe

Já to tak také mám. Tedy, jasně, že nemůžu mít pocit, že by mi bylo nepříjemné, kdyby se mně dotkl, ale jinak na vzhled až tak nedám. I když musí být vyšší, nebo aspoň stejně velký, což při mé výšce není tak jednoduché. Funguje to tak se mnou i u kamarádek, jakmile ji považuji za kamarádku, připadá mi krásná a opravdu ji tak vidím, nenamlouvám si to. Člověk si pak všímá víc těch hezkých detailů.
Ale myslím, že muži to cítí jinak. Tam bych řekla, že je ta přitažlivost asi důležitější, že se to u nich "nepřepne", aspoň já mám bohužel takovou zkušenost.

Určitě se mi nestalo, že bych se zamilovala do někoho, na němž mě zprvu nic nezaujalo. Vždycky tam muselo něco být od začátku, minimálně nějaké sympatie. A teď vůbec nemám na mysli vzhled, ten jsem nikdy neřešila. Takže byly nějaké sympatie - ty samozřejmě můžou být ve vztahu k nespočtu lidem, pak se něco stalo a sympatie přerostly v zamilovanost. A najednou byl ten dotyčný ze všech těch sympatických nejsympatičtější a nejúžasnější

Jo a co se týká mě, děsně mě berou silná mužná předloktí. A vůbec prostě chlap má být chlap Nikdy mě nepřitahovaly takové ty rachitické typy s končetinama jako záchodový pavouk... Asi evoluční pozůstatek z dob lovení mamutů

Teď jsem si vzpomněla na jedno ukrajinské přísloví:
"Není milý ten, kdo je krásný, ale krásný je ten, kdo je milý"
Jak to tady čtu, koukám, že na tom něco bude