Je ostuda být nezaměstnaná?

Obávám se, že v takových případech zájemce s VŠ prostě nepřijmou, protože je předem jasné, že pro něj by to bylo jenom dočasně než by si našel něco lepšího (aspoň s tím tam většina lidí s větším vzděláním, než je požadováno, jde).

Otázka Je ostuda být nezaměstnaná ? - je z mého pohledu trochu alibistická. Já bych to viděla tak, že bych se spíše cítila špatně, kdyby jsem nebyla schopná - řeknu to otevřeně - byla neschopná se sama zabezpečit, uživit. Přece, pokud mám co nabídnout ve smyslu svých pracovních dovedností, tak buď mně někdo zaměstná, protože něco umím lépe než ostatní uchazeči nebo když se cítím nedoceněná, tak začnu svoji dovednost nabízet, třeba jako OSVČ, zkrátka podnikat. Není ostuda být chvíli nezaměstnaná, ale není na chlubení nebýt schopna se uživit. Jaké si to v životě uděláš, takové to máš. Ano, spoléhat se dlouhodobě na nějaké sociální podpory je z mého pohledu ostuda, obzvlášť u mladého člověka. Pokud mně mé dovednosti a znalosti neuživí, není o ně zájem nebo je nejsem schopná prodat, tak se snažím směrovat jinam. Doba je tvrdá, ale musí se jít dál.

Jestli je to ostuda? Záleží na situaci a hlavně jak dlouho je člověk nezaměstnaný. Ale dle mého to ostuda je
Já to vidím z té druhé strany, jako spoluživitelka nezaměstnané osoby. Je to fakt už obtěžující. Sama peněz nemám na rozdávání a ještě mít někoho "na obtíž"...

Cítím to stejně
Bylo by mi trapné být x měsíců neschopná postarat se o sebe, i kdyby to "postarat se" znamenalo vzít dočasně méně lukrativní či prestižní práci.

Sehnat slušnou práci není lehké, ale být např. v Praze půl roku bez jakéhokoliv zaměstnání je tak trochu i o vlastní neschopnosti nebo spíše o nereálném očekávání.Není přece ostuda jít dočasně na nižší pozici nebo vzít práci v KFC, Tescu apod. (nad čímž se v jiných tématech spousta ofrňuje).Vzít dočasně jakoukoliv práci není v současné ekonomické situaci žádné ponížení, pokud mi to zaplatí nájem a jídlo.Naopak chápu, že jiná situace asi bude v regionu, kde je i tak práce málo.
Není ostuda o práci přijít a chvíli ji hledat, ostuda je (pokud je člověk zdravý) nebýt schopen se o sebe postarat a dlouhodobě spoléhat na soc. podporu.
Hodně štěstí všem, které hledají.

To ano, souhlasím. Ale když nemám ani na rohlík, tak budu dělat i těžce podprůměrnou práci. Tak to myslím. Ono je práce dost (většinou), ale je málo placená. To je hlavní problém.

Reaguji na Moňas: Ale přesně to jsem se snažila napsat.

Souhlasím. Taky jsem si zažila krátká období, na které profesně nejsem pyšná, ale na druhou stranu jsem si ověřila, že, když něco musím zvládnout, tak to zvládnu. Možná čítankové : Co tě nezabije, to tě posílí ..?. Dnes není ani pro nás podnikající situace jednoduchá, ale pokud člověk není zvyklý se spoléhat na pomoc státu, rodiny, atd., tak je to o tom, že to zkrátka MUSÍ zvládnout. V 90. letech šlo i to podnikání tak nějak lehčeji, ale máme jinou dobu, teď je vše obecně v pr.., slušně řečeno v krizi, tak je třeba se snažit aspoň trochu slušně žít. Ať podnikatelé nebo zaměstnanci.

nemyslím si, že být nezaměstnaný je ostuda ... ale bohužel jsem k tomu dospěla díky tvrdé lekci ... ve druháku na VŠ jsem začala pracovat jako asistentka v kanceláři, protože jsem nechtěla být své mámě (samoživitelce dvou dětí) tzv. "na obtíž", v práci ukázková šikana, já chodila do práce se strachem a z práce s pláčem, přesto jsem to vydržela dva roky, protože, přece je ostuda být ve druhém ročníku VŠ závislá na mamce. Díky psychickému vypětí v práci jsem nezvládala školu, teď už bych měla školu hotovou, místo toho dodělávám zkoušky, čekají mě státnice a diplomka, takže ještě min. rok školy pokud vše půjde dobře. No je to o prioritách. A teď jsem nezaměstnaná, jsem závislá na mamce v 6. ročníku VŠ a hledám marně práci, protože v administrativě si myslí že jsem překvalifikovaná a do svého oboru nechci, protože mě vyčerpává a já bych neměla pak už sílu na učení.

smekám. Maminka na tebe může být pyšná, i když .. jak píšeš, měla jsi se školou pak trable.. takového nesobeckého přístupu si cením

Reaguji na BíláVrána: děkuju, ale byla to jedna z největších, ne-li vůbec ta největší chyba v mém životě. Kdybych mohla udělala bych to teď jinak, nejdřív bych dostudovala a pak hledala práci. A smekám před každým kdo se snaží hledat práci, vím jak je to na ***. Nejdřív nadšení, že ta práce by mohla být ta ona a pak odmítavý mail nebo telefonát. Prostě na .... ***.

tyhle kecy fakt miluju, jsou dost mimo realitu, byla jsem v Praze nezaměstnaná 15 měsíců a
práci jsem intenzivně hledala, jenže vzhledem k velmi špatným zádům prostě nemůžu jít doplňovat zboží, nebo dělat kdekoli, kde se celý dny stojí, nebo něco zvedá a nosí, to bych brzo skončila možná i na vozíčku, prostě jsem byla absolventka VŠ bez praxe a mladá holka v "blbém věku", o kterou skoro nikde nestojí, oni totiž nejspíš hledají nějakou dvacetiletou sexbombu s vysokou školou a nejméně desetiletou praxí a potvrzením o neplodnosti...chodila jsem i na konkurzy na recepční asistentky a tam mne nevzali, protože mám VŠ a "brzo byste nám utekla" nebo "vy byste se tady nudila", tak jsem si akorát příležitostně mohla vydělat pár korun u známého v knihkupectví na dobré slovo

nebyla jsem z toho nadšená, ale ono prostě nebylo kam jít, klidně bych tenkrát šla za těch 12t HRUBÉHO do SZU jako hlavní laborantka, kdyby mne bývali chtěli, ale nechtěli, chtěli za tyhle prachy někoho s praxí

v Praze fakt není blaze a o volná pracovní místa tu opravdu člověk nezakopává

Reaguji na Kikulina:
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. Věř tomu, že záda bolí z práce i celkem zdravýho člověka a dá se od toho pomoct. Nedivím se, že když "nemůžeš" stát, zvedat ani nosit, tak nemůžeš najít práci - na lidi s ručičkama dozadu nikde něčekaj, těch je všude dost.
Velmi špatná záda jsou celkem vtipná výmluva v době, kdy 70% populace má problémy se zády. Kdybys měla nějak extra špatná záda, měla bys alespoň částečný invalidní důchod.
Já jsem po úraze zad a doplňuju, protože pro mě je to práce, která jde nejlíp skloubit se školou. Ono jsou oddělení, kde práce není tak těžká, drogerie, oblečení, domácí potřeby. Řekla bych, že zádům to spíš prospívá ve srovnání se školou a sezením na zadku několik hodin denně, k tomu cvičím a se zády jsem na tom líp než můj přítel, převážně kancelářský typ. A to mě před dvěma roky chtěl doktor hnát na kolečko posudků kvůli invaliďáku.
Povídačky alá kvůli problémům se zády nemůžu blablabla, působí opravdu směšně ve srovnání s tím, že po komplikovaném úraze, který se léčí pouze na několika pracovištích v ČR, můžu skoro všechno.

Mám záda operovaná, několik šroubů, dráty, kovové dlahy, osteosyntéza obratlů...chceš poslat rentgen? To opravdu není výmluva. Chápu, že jsou tyhle výmluvy časté, ale u mne to výmluva není. Cvičila jsem dost, ale mám prostě zakázáno od operatéra dlouhá stání, nošení čehokoli těžšího, než je běžný nákup a v podstatě i většinu sportů.

Taky jsem se pobavila. Jde vidět, že někteří si práci teď v nejbližší době opravdu nehledali, pokud hledali a našli hned, tak asi ovládají tři světové jazyky a mají zkušenosti v oboru... jenže... ne každej může toto nabídnout.

Po škole jsem hledala intenzivně sedm měsíců. Odpovídala na různé inzeráty - administrativa, prodavačka, dokonce jsem psala i do fabrik. Brigádně jsem byla čtyři měsíce v call centru. Nakonec mě teda přijali do administrativy,ale bylo mi naznačeno, že z velké části díky mému vzhledu. Teď oceňují i jiné mé kvality, ale tady vidíte jak to ve skutečnosti je..........

Reaguji na Kikulina:
Pokud už máš aspoň částečně zrehabilitovaný svalstvo, tak pracovat můžeš i doplňovat - v obchodech jsou různá oddělení a spoustu věcí je do jednoho kila (a vyskládávají se do regálu po kusech) Navíc ta práce má svoje výhody, člověk chodí, pohybuje se. Sedět 8 hodin v kanceláři je pro záda zhruba stejnej záhul jako 8 hodin stání na místě (třeba za pultem). Prostě podle mě nemůžu doplňovat, protože záda je blbost, pokud to není v oddělení s těžkým zbožím (limonády, alkohol, prací prášky, granule pro psy)

Podle mě je tohle o pohodlnosti a falešný hrdosti. Dneska není doba, kdyby si člověk něco firmám nabízel a mohl si diktovat podmínky (až na pár vyjímek hodně specifickejch oborů).
Prostě souhlasím s tím, že být nezaměstnaný dlouhodoběji je ostuda. Znamená to, že člověk nemá zaměstnavatelům co nabídnout - ani vědomosti ani pracovitost. Neříkám, že musí být každej chytrej, umět 8 jazyků a nevím co ještě - když bude pracovitej, uživí se, jen za nekvalifikovanou práci nemůže očekávat bůhvíjakej majland. Být blbej, levej a ještě k tomu línej prostě ostuda opravdu je.
Těch případů, kdy někdo opravdu pracovat nemůže je zlomek oproti hledačům omluv své neschopnosti.