Jedna láska na celý život?

Reaguji na Red_fire: Děkuji Já bych tomuto trendu právě podlehnout nechtěla a mám pocit, že se dnes partneři střídají tak často jen proto, že lidé nemají nic lepšího na práci..nudí se, chtějí se bavit a nechce se jim na vztahu pracovat.Pochopím, že se nekdo rozchází kvuli nevěře,kvuli lžím,nebo něčemu škaredému prostě ale kvůli nudě? To ne..alespoň bych se snažila na tom zapracovat a vymyslet něco zajímavého co by tu nudu odstranilo...Takže doufám, že já budu ta, která má to štěstí a nebude muset partnera vyměnit.

Souhlasím, koneckonců je to vidět i na vztahových tématech zde na Omlazení.......Navíc mám pocit, že si všichni předsavují, že láska bude stále tak žhavá jako v době zamilovanosti ale ona se postupně přeměňuje do sice méně žhavé, zato trvalejší
Jinak já jednu lásku na celý život nezažiju, protože už mám za sebou vztahy dva.....Ale věřím, že to někdy a někomu fungovat může - třeba mí rodiče jsou spolu 33 let a jsou spokojení, mají se moc rádi a vztah vydržel i dost velkou zkoušku v podobě mámina únavového syndromu, kdy by asi každý druhý chlap utekl když by ženská doma přestala naprosto fungovat
Já věřím, že každý má někde svou druhou polovičku a někdo ji najde napoprvé a někomu to holt nějakou dobu trvá

Neměj péči, jsem spokojená.

Tím, že mám chlapa se nezavřu do sklepa a nepřestanu se stýkat s ostatními

Reaguji na Peg:
Naprosto souhlasím se vším, co jsi napsala

Proč? Vždyť je to k tématu

Reaguji na bakalářka:
hezky napsané

Krásně napsané a naprosto souhlasím se vším Asi jsi moje dvojče

Čtu, takže pravděpodobně nechci pochopit. Ale na jednu stranu je pěkný, jak je každý člověk úplně jiný, že? Aspoň je pak život pestřejší Přeji ti, ať tvůj současný manžel už je láska na celý život (pokud si to ovšem přeješ)

Moji rodiče jsou spolu od taťkovo sedmnácti a mamky šestnácti.
Přítelovo rodiče tak nějak, jen si pořídili děti výrazně dřívěji než naši

Moje kamarádka je s přítelem od patnácti a loni se po jedenácti letech vzali.
Dvě moje spolužačky z gymplu se budou letos vdávat za svou první lásku - jedna klofla toho největšího štramáka z béčka a druhá našeho spolužáka (toho času jedinýho ).

Zase jiná moje kamarádka se rozešla s přítelem po osmi letech, teď dělá jak "zkažená" - Samanta ze Sexu ve městě je oproti ní skoro panna .
Další zase odřekla svatbu tři týdny před obřadem, protože si uvědomila, že život s jejím "životním" partnerem je nebetyčná nuda a berou se vlastně ze zvyku.

Takže na otázku v názvu tématu bych odpověděla: A proč by ne?

Vyjít to může. Jaká je šance? Myslím si, že menší než u ostatních vztahů a že je těžší takový vztah udržet bez stereotypu a nevěry. Ale záleží na lidech. Rozhodně bych neřekla, že to vyjít nemůže - i když můj "ideál" to určitě není.

S tímto naprosto a na 100% souhlasím a podepsal bych se pod to ! Dokonce bych řekl, že by tato Tvá slova měla být vytesána do kamene ! Obzvláště ta část o tom, že: "dnešní doba přispívá ke "konzumování" vztahů, k jejich využívání, vyčerpání do mrtě a následném zahození."

Já bych s dotyčnou dámou souhlasil jen částečně. Možnost srovnávání a výběru partnera pro nasbírání určitých zkušeností a kritérií při výběru toho ideálního zní poměrně racionálně a logicky. 20 let spokojeného manželství je pro takové tvrzení jistě velký argument. Ovšem jako protiargument bych nabídnul způsob jakým člověk jakékoliv životní zkušenosti může získávat. Když to vezmu do extrému, musím si vyzkoušet na vlastní kůži drogy, abych zjistil, že jsou špatné a případně mohou zabíjet ? Nebo mi to satčí, když mi to někdo řekne, nebo si to přečtu ? Musím si skutečně spílit ruku o rozpálená kamna, abch věřil tomu že jsou žhavá ? I když chápu, že ten osobní zážitek a poržitek na vlastní kůži je mnohem intenzivnější, hlubší a obtížněji přenostielný.

Nemyslím si že je to se vztahy stejné jako s oblečením a botama. Při zkoušení oblečení a bot se můžeš bez větších problému k těm předchozím vždy vrátit a nazout si je zase bez větších obtíží znovu a znovu. U vztahů už to většinou moc dobře nejde. Málo kdy lze úspěšně obnovit již přerušené a ukončené vztahy.

Reaguji na Bigbitak: naprosto souhlasím a přidávám svoje oblíbené motto: "Chytrý člověk se učí z chyb druhých, jen hlupák se musí učit z vlastních chyb."

Reaguji na Bigbitak: hezky napsané souhlasím

Reaguji na Bigbitak: Děkuji! A souhlasím s rybinou a Moňas, že tvůj příspěvek je moc hezky napsán. Rozhodně máš pravdu, člověk nežije ve vakuu, setkává se s jinými lidmi, slyší mnoho různých příběhů z jejich životů a třeba i zde na Omlazení bylo tisíckrát psáno o různých typech podrazů, které muži ženám provedli, probíraly se zde snad všechny možné důvody nespokojenosti ve vztazích... Takže jasnou představu si člověk může vytvořit i bez přímé zkušenosti a když vidím, že partner je pracovitý, má všeobecného přehled, veskrze příjemnou povahu a ve vztahu ke mně je maximálně empatický, pozorný a vroucně milující vůbec, musela bych mít sakra dobrý důvod, proč s ním nebýt - to, že jsem měla štěstí a potkala jej už v šestnácti pak není negativum, ale bonus

Ako preboha môžeš porovnávať človeka s topánkami? To je choré. Ľudia ktorý sú svoji prvý a sú už spolu roky by ťa za tvoj názor vysmiali. Keď niekoho miluješ a cítiš že je ten pravý prečo by si si mala po čase hovoriť že ti niečo chýba? Alebo že zistíš že ti to nevyhovuje? Keď vstupuješ do nejakého vzťahu tak si predsa nehovoríš "s ním aj tak do konca života nebudem" nie?... Najprv niečo také zaži a potom komentuj. Takéto - s prepáčením primitívne - názory "milujem".

správně , co si neprožiješ a nepoznáš na vlastní kůži nikdy nepochopíš a objektivně nezhodnotíš. Mě nezajímaj tlachy sousedky či příběhy "těch druhých" .

holt někdo je v životě náročnější nejen na vztahy , ale i na oblečení a nevidím důvod proč se vracet k předchozím střevícům , když můžu mít lepší .

Tak nějak mě dojímá naivita některých děvčat co si myslí, že je nějaký záslužný čni, vzít si prvního který jim vkročí do cesty. .Ale tak každý svého štěstí strůjcem.....

Reaguji na CrystalPurple:

. Doufám, že se ti uleviloTolik emocí v pár větách

Ahoj, taky se přidám Moji rodiče jsou pro mě důkazem, že to možný je. Já jsem vlastně přítelova první holka.. chodili jsme spolu dva roky, pak jsme se na pár let rozešli a už jsme spolu zas přes rok. Když jsme se rozešli, já žila dál, hledala nové vztahy... ale nějak sem na něj nemohla zapomenout, tak mi žádný vztah dlouho nevydržel. Zatím co on si užíval s kámošema a tak.. na vztahy čas neměl. Nakonec jsme po pár letech zašli na pivko jako kámoši a pak jsme se ještě párkrát viděli a on mi pak řekl, že na mě taky nedokázal zapomenout a tak jsme se k sobě vrátili. Jsme jenom oba vyspělejší a náš vztah je na úplně jiné úrovni.. takže ano, věřím, že jedna láska může být na celý život