Ahoj, zajímalo by mě, jak se žije černým ovcím rodiny. Samozřejmě černou ovcí myslím i sebe. Prožila jsem si násilnické a tyranské dětství, kdy stačil můj souhlas a rodiče by byli za své chování poslání k soudu od školy. Já tak neučinila, myslela jsem si, že až od nich odejdu, tak vše přestane. Nestalo se. Odešla jsem v katastrofickém stavu z domu v 18 letech - rok, než jsem si udělala maturitu. Ve škole se odrážela moje zlamená psychika, čehož využil učitel a šikanoval mě, k čemuž vedl i celou třídu a tak mě šikanovala bez mála celá škola. Sama se divím, že jsem to přežila... asi vlastně nepřežila, jak to ted vidím. Po střední školy jsem od všeho utekla do zahraničí, kde jsem se protloukala bez peněz v podřadné práci v kuchyni. Cizí jazyk jsem se dobře naučila, avšak moje sebevedomí mi nedovolilo si dovolit najít mne odpovídající práci. Pořád jsem chtěla na VŠ. Vždy mě lákala ekonomika a tak jsem ji začala v ČR studovat. Bohužel jsem si nedokázala najít práci při škole (nebrali me na místa: telefonistka, prodavačka, asistentky... z duvodu, kdy mi otevřeně rekli, že bohužel nemám na tu práci sebevedomí a až se dám do pořádku, tak at príjdu). Byla jsem opět závislá na rodičích. Poslali mi peníze na nájem (2500Kč) a peníze na jídla na mesic (1500Kč). Celý rok a půl na VŠ mě temi penezy vydírali, chtěli posílat lístky od nákupů potravin, protože jinak by mi neposlali další penize na mesic ...atd. Musela jsem za nimi povinně jezdit a když už jsem to psychicky neunesla je dále vídat, našla jsem si práci = práci luxusní společnice. Nejdřív jeden zákazník na pár nocí a večeří a později druhý, který vydržel dlouho. Najednou jsem měla o trochu víc peněz, tuhle "práci" jsem zvladala a nemusela jsem s rodiči komunikovat, což byla pro mne výhra. Dostudovala jsem a najednou zjistila, že chci normální práci a došlo mi, že si ji najit nemohu. Objevily se tak obrovské psychické problémy, rodina mě uplně odmítá, resp. má pro mne pouze ta nejsprostější slova a já nevím, co dělat. Přítele jsem nikdy neměla, všichni muži, které jsem poznala me chteli jen na sex, což já nehledám. Takže kvuli výchově nemám absolutně žádné sebevedomí, vsugerované mám ty nejhorší sebehodnotící názory od rodiču, kvuli tomu nemám žádné kamarády, partnera, je na me poznat, že jsem sama a zranitelná, tudíž si na me každý dovolí. Chodila jsem k psychiatrovi a ten mi oznámil, že takto vychovaní lidé končí v lecebnách a dal mi antidepresiva, kdyby mi nebylo dobre. Prý mi výchova způsobila trvalé deprese 
. Poradte mi, co mám delat. Jít na pohovor se bojím, jsem přesvedcená, že nemám právo obtezovat ostatní lidi svou přítomností, avsak k prostituci se vracet nikdy nechci, to nejsem já a nikdy nebudu.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jestliže jsme černými ovcemi rodiny či společnosti, jak žít plnohodnotný život?
Poslat SZ
Cituji Lucinečka25: Co mi rekli dalsi psychologové pred 10 lety si fakt nepamatuji.
Ja myslela, že tam chodíš teď. Měla bys tam chodit v tuto chvíli. Není možné aby ti nevěřili nebo tě odbyli.
Galerie obrázků
Reaguji na Lucinečka25:
Nevěřím, že všechno, co tu popisuješ, se skutečně odehrálo, ale tím tě neprohlašuju za lhářku, ani tě nechci urážet. Jen si prostě myslím, že trpíš už od dětství duševní poruchou. Nejspíš paranoiou, jak jsem napsala, nebo schizofrenií.
Reaguji na Elienka: Pred 3 lety jsem si zasla k psychologovi a ten se zhrozil, k jakým to neschopným psychologum me to rodice nutili chodit, ze se to melo už od začátku nahlásit na policii atp. Ale jak už jsem nekolikrát psala, tak ted mám svého spychiatra, který mi leci deprese, které jsem si z výchovy odnesla a ten má i funkci psychologa a to nejlepsiho. Jak už jsem taky nekolikrát psala, jdu za nim po 3 mesicich až za 2 mesice, tak jsem si to tom chtela promluvit (o tom, jak narovnat vzorce chování normálním zpusobem).
Reaguji na Lucinečka25:
Psychiatr ti sdělil nějakou diagnózu? Ještě mě přijde docela zvláštní, že psychologové věděli o násílí ve vaší rodině a nic neudělali? Nikde to nenahlásili? Či jak to bylo?
Reaguji na True: No dobře, posílám ti poslední zprávu, nebot s tebou asi nemá moc smysl si psát. Mám diagnostikované deprese vzniklé traumaty z detství. ALE nemám diagnostikovanou žádnou duševní poruchu a to k psychiatrovi chodím. Tak mi tu prosím te pořád nepis, jak jsem dusevne nemocná, nebot toto už ponizující je, protože ti pisi, ze dusevne nemocná nejsem a vse, co píši, a to do puntíku je svatá pravda.
Cituji Lucinečka25: Pred 3 lety jsem si zasla k psychologovi a ten se zhrozil, k jakým to neschopným psychologum me to rodice nutili chodit, ze se to melo už od začátku nahlásit na policii atp. Ale jak už jsem nekolikrát psala, tak ted mám svého spychiatra, který mi leci deprese, které jsem si z výchovy odnesla a ten má i funkci psychologa a to nejlepsiho. Jak už jsem taky nekolikrát psala, jdu za nim po 3 mesicich až za 2 mesice, tak jsem si to tom chtela promluvit (o tom, jak narovnat vzorce chování normálním zpusobem).
Aha. No a proč jsi nezůstala u toho psychologa? K psychologovi se chodí častěji a léčba je intenzivnější.
Reaguji na Elienka: Jo, nenahlásili to násilí a psychický nátlak. Nevím proc, ale ted mi ten muj psychiatr rekl, ze tohle jeste nezazil a divil se taky, ale to už je docela jedno, to se nezmeni a já to zjistovat nebudu. Víš, o týrané deti se nikdo nestará a vsichni je ignorují. Kdyby se tim meli zabývat, tak by tyto deti skoncily v detských domovech a na to není volná kapacita. Stát si proste nedelá zbytecne problémy.
Reaguji na Elienka:
Už jsem to psala taky. U žádného psychologa jsem nezustala, protoze ten psychiatr je i psycholog, takze proto.
Cituji Lucinečka25: U žádného psychologa jsem nezustala, protoze ten psychiatr je i psycholog, takze proto.
Ale nemůže se ti pravděpodobně věnovat tak jako psycholog. Psychiatři mají jakési přídavné psychoterapeutické kurzy, ale psycholog je na terapii a řešení problémů připraven lépe.
Reaguji na Elienka: On je povoláním jak psychiatr tak i vystudovaný psycholog, ale o to tu nejde. Mě zajímalo, jak se ke svéh´mu hodnocení stavíte vy ostatní, co nejste nicim moc poznamenané a muzete "normálně" žít. Co si myslite, co si myslite, ze si zasloužíte, jak na sebe vzhlížíte a jaké chování se vám jeví jako sympatické.
Jenže to už přešlo a tys to přežila, tak se tím už netrap a nezabývej, nestav na minulosti svou budoucnost. Jestli ti můžu říct něco sama za sebe, tak je potřeba si uvědomit, že špatné věci se nedějí jen dětem, i plno dospělých se potýká s "osudem", jenže někdo se s tím srovná a žije prostě dál, jak nejlíp to jde, no a někdo se zkrátka v tom špatném období nějak zasekne a nejde mu dostat se z toho ven - to bude nejspíš tvůj případ. Jenže to nevyřešíš nějakým analyzováním, co dřív bylo. Měla bys to uzavřít, vzít si z toho poučení do budoucna (co nechceš sama dělat a co nechceš aby se ti dělo) a jít dál. Jen doufám, že tvůj psychiatr není v současnosti ten, který ti řekl, že lidé jako ty končí v léčebnách. Za prvé je to neprofesionální a za druhé to není pravda, v tomhle souhlasím s Elienkou.
Cituji Charmeuse: Jen doufám, že tvůj psychiatr není v současnosti ten, který ti řekl, že lidé jako ty končí v léčebnách. Za prvé je to neprofesionální a za druhé to není pravda, v tomhle souhlasím s Elienkou.
Tak.
Nemám problém uvěřit těžkému osudu lidí a šikanování dětí je jeden z nejhorších zločinů...ale aby se proti někomu spikl celý svět, to už opravdu nelze považovat za seriózní výpověď.
Cituji True: Nemám problém uvěřit těžkému osudu lidí a šikanování dětí je jeden z nejhorších zločinů...ale aby se proti někomu spikl celý svět, to už opravdu nelze považovat za seriózní výpověď.
Taky mám tuhle pochybnost.
Cituji Lucinečka25: Mě zajímalo, jak se ke svéh´mu hodnocení stavíte vy ostatní, co nejste nicim moc poznamenané a muzete "normálně" žít. Co si myslite, co si myslite, ze si zasloužíte, jak na sebe vzhlížíte a jaké chování se vám jeví jako sympatické.
Ty si myslíš, že se od druhých naučíš jak žít či jak se chovat? Nenaučíš. Na to musíš přijít sama a léčit máš opravdu co. Držím ti palce.
Reaguji na Elienka:
Podle mě to zakladatelka nemyslí tak, že by se proti ní spikl celý svět, ona ví, že je "chybně'" nastavená - omlouvám se za ten výraz, není to samozřejmě urážka. Jen se bohužel ještě nedopracovala k tomu, že to jde "spravit" a že to musí udělat ona sama.
Na radu se ptá nás, protože ji prostě nikdo nenaučil, jak se má chovat mezi lidmi, resp. pokud bych měla vycházet z toho, co zde bylo řečeno, tak se naučila prostě ve společnosti fungovat v dětství špatně a neumí se "předělat".
Téma Jestliže jsme černými ovcemi rodiny či společnosti, jak žít plnohodnotný život? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
