Jsem "co na srdci, to na jazyku"

Proč omezit? Mě to baví, říkat lidem co si myslím..na co přetvařovat, když víš, že máš pravdu. Co se týče toho vymlouvání... dělám úplně to samé..nelžu, jen se pěkně omluvím..když na to nikdo nepřijde tak proč..

Reaguji na calipsso: Dobrá, dobrá já bych souhlasila, ale někdy si říkám že jsem raději měla být zticha. Člověk je pak zranitelný Prostě neodhalovat tolik své nitro. Ale zas mi celkem přijde, že lidi kolem upřímnost ocení.
Zkrátka - chtěla bych umět trochu zalhat bez výčitek

Jsem taky taková a většinou to lidé u mě oceňují ale samozřejmě, taky jsem si párkrát, jak se říká, nabila hubu

Souhlasím mám ráda, když mi někdo říká pravdu i já se jí snažím říkat. Ale nemám ráda neomalenost a skrývat to tím, že říkám pravdu.

Na jednu stranu tvrdíš, že jsi co na srdci, to na jazyku, ale na druhou, že se vymlouváš..

Reaguji na AnetteB:
nojo spíš jsem jsem myslela, že mám špatný svědomí, pokud se snažím to nějak potlačit a občas se z něčeho vymluvím budu muset trochu změnit náhled, a necítit se pak blbě, když jednou řeknu něco co není úplně pravda.

tak to jsme na tom úplně stejně zakladatelko. sem stejná jako ty. kolikrát nemám problém pochválit cizím lidem cokoli, nebo kolikrát se zaksichtit že to není hezký a když mi osloví co je - tak jim to řeknu trochu hulvátství no ale taky jsem taková.
a pak s tím vyprávěním o sobě - tolik lidí mi říkalo že nemám každému říkat vše o sobě, že jsem naivní a důvěřivá,že mi lidi ublíží taky bych se potřebovala naučit někdy si tu pusu zalepit

...

Přidávám se také k názoru, že je to v pořádku, pokud se ta "upřímnost" umí podat. Poslední dobou se často setkávám s lidmi, kteří jsou na sebe očividně hrdí, jak nejsou upřímní, ale tu svoji upřímnost, která je zrovna negativní řeknu třeba nadřazeným tonem a to mě může vytočit...například místo aby člověk řekl "Ježiš, to vypadá strašně", není špatné říct " Možná by se mi to líbilo více tak a tak". Trochu ohleduplnosti....Jinak tuto vlastnost závidím, protože já mam naopak problém někomu něco vytknout. Nerada v lidech vzbuzuji pocit nějaké úzkosti, nebo trapnosti, i když třeba o tu upřímnost stojí...mluvím o té negativní teda, která je bohužel potřeba taky.

Ahoj,
já jsem úplně to samé. Určitě bych to nijak neomezovala a ani se mi nechce. Lidi v mém okolí - kteří mě znají - už prostě ví, že jsem taková a i když je to pro sice někdy tvrdé - můj názor berou, respektují ho a nakonec jsou i moc rádi, že jsem taková. Samozřejmě nejsem nějak hrubá, ale co si myslím řeknu jasně, ale i ohleduplně . Takže buď taková jaká si, prostě se neměň - je to fajn

Jsi tedy nevychovaná a ještě se tím chlubíš. "Jé pane, to vy máte hrb a já myslela, že nesete ruksak".

pak nejsi upřímná, ale trochu "ulhaná", to je rozdíl si uvědomit co je být "rovná" nebo baron Prášil....

Že je něco tvůj názor neznamená, že je to automaticky pravda, to si pleteš

Reaguji na nonysek:
Myslím, že tě prostě život naučí, až si díky tomu párkrát natlučeš papulu a začneš si dávat pozor Být upřímný je fajn, ale je třeba domyslet důsledky. Pokud bys měla svojí bezprostřední upřímností někomu ublížit nebo se dostat do problémů, nemusíš lhát ani se přetvařovat, stačí mlčet nebo to podat ve vhodnou chvíli vhodným způsobem.